Zároveň odsuzuji jakékoliv, v dané chvíli těžko pochopitelné projevy útoků na lidi, kteří se ocitli v těžké životní situaci. Všichni jsme v případě pandemie na jedné lodi. Z důvodu ochrany soukromí neuvádím jména ani pacientů, ani praktických lékařů a vážím si odvahy podělit se o své zkušenosti s veřejností.
Jak se aktuálně cítíte, máte pocit, že už máte to nejhorší za sebou?
Pacientka: Moje příznaky začaly tak, že mě bolela záda a cítila jsem se více unavená. Teplotu jsem neměla a vůbec jsem tomu nepřičítala žádnou větší váhu. Manžel měl už tři dny od pátku 6. března příznaky běžné virózy, škrábání v krku, rýma, únava. Zalehl s paralenem a v pondělí 9. března ráno telefonoval praktickému lékaři. Ten s ním prošel anamnézu a nařídil mu karanténu. Manžel mi to hned volal, což mě dost vylekalo, protože jsem byla ve škole a uvědomila jsem si souvislosti. Naši praktičtí lékaři volali na hygienu, ale ti je ubezpečili, že v žádném případě nespadáme do žádné z rizikových skupin a testování ani karanténa nejsou potřeba. To, že jsme byli o jarních prázdninách na horách v Itálii, na tom nic neměnilo, protože to bylo téměř měsíc nazpět a inkubační doba je nejčastěji 7 – 10 dnů. Hygiena nás momentálně vede jako pacienty s neznámým zdrojem nákazy.
Co bylo tedy tou bezprostřední příčinou nařízení karantény?
Pacient: Karanténa u nás byla nařízena až po oznámení, že výsledky na COVID 19 jsou pozitivní.
To samé bylo i pro ostatní členy naší rodiny a osoby, kteří s námi přišli do styku.
Pacientka: Já měla v dubnu nastoupit na plánovanou operaci, a tak i proto jsem z preventivních důvodů odešla ze školy a nastoupila po dohodě s praktickým lékařem do pracovní neschopnosti, ač mi vlastně nic nebylo.
Hygienická stanice vás ale nakonec přece jen testovala.
Pacientka: Když nám hygiena řekla, že nespadáme do rizikové skupiny a není potřeba nás testovat, tak jsem se uklidnila, ale zároveň jsem se snažila získat co nejvíce informací na internetu a chtěla jsem si testy nechat udělat soukromě, a klidně i za úplatu. Měla jsem přece jen obavy právě proto, že pracuji s malými dětmi. Asi jsem měla i trochu paniku, ale to je docela pochopitelné. Testování za úplatu nebylo možné, ale když se mi pak ve čtvrtek z ničeho nic přitížilo a najednou se objevila horečka, nabraly události spád. Na základě toho konzultoval praktický lékař průběh nemoci s hygienou a to způsobilo, že nás oba v pátek 13. března otestovali.
Bylo to proto, že onemocnění probíhalo oproti standardnímu nachlazení nějak neobvykle?
Pacientka: Ono to bylo tak, že nám už bylo oběma celkem dobře a zvažovali jsme odchod do práce. Já ale měla neustále nějaké obavy o děti. Když mě pak překvapila horečka, nezdálo se lékaři to, že se můj stav neustále mění. Zároveň já neměla nic jiného ani rýmu, ani kašel. Až včera jsem měla takovou tíhu na prsou, ale to přikládám i psychice. Nejsem na tom po této stránce moc dobře. Fyzicky je nám oběma už zcela fajn, cítíme se zdrávi. Běžná chřipka je o dost horší.
Jak probíhalo samotné vyšetření?
Všechno zařizují děvčata na hygieně. Jsou to úžasné ženy. Snaží se nás uklidnit, aby člověk nezmatkoval a neustále s námi byly ve spojení. Výtěr se provádí z nosu a z krku a pak trvá
poměrně dlouho než jsou k dispozici výsledky. Teprve v sobotu večer 14. března o půl deváté jsme se dozvěděli výsledek.
Co následovalo? Asi to byl docela šok, ale zároveň musíte vstřebat hodně informací.
Pacientka: Byl to šok, prožíváte beznaděj a hlavou vám letí kvanta myšlenek, co všechno to znamená. Co bude dál? Proč jsme první? Co naše rodina? Všichni okamžitě skončili na testech a jsou ve čtrnáctidenní karanténě. Zároveň jsem nahlásila jména všech, s kým jsem přišla ono pondělí 9. března ráno do kontaktu. Do karantény tak musely také děti, se kterými jsem ráno byla ve družině, ale to všechno má v dikci hygienická stanice. Moc mě mrzí, že to postihlo i je a jejich rodiče.
Než vás prohlásí za zdravé, musí proběhnout ještě následné testy?
Pacientka: Ano, ještě proběhnou testy po naší karanténě.
Pacient: Podle nejnovějších informací proběhnou kontrolní testy dvakrát v rozmezí dvou dnů. Oba musí být negativní, aby mohla karanténa skončit.
Pacientka: Pan doktor mi volal, že to ještě musí všechno zjistit, protože se informace mění každým okamžikem. Přesně to nevíme. Podle všeho by třeba manžel už neměl být vůbec infekční. Vzhledem k tomu, jak je nám v současnosti vyhrožováno ze strany některých lidí, tak si zatím neumím představit, jak pak vyjdeme na ulici.
Pacient: Neboj, budeme muset.
Vypadá to, že máte negativní zkušenosti s reakcemi okolí, máte i jiné?
Pacientka: Máme velkou podporu v rodině, přátelích i u kolegyň, které nám nabízí svou pomoc. Kamarádky mě velice podporují a zajišťují nákupy, rodiče dětí mi píšou krásné posilující esemesky, volají mi. To všechno nás drží nad vodou, protože psychicky je to velmi náročné.
Pacient: Určitě mluvím za nás oba, ale chci zdůraznit perfektní a profesionální přístup ze strany hygienické stanice i našich praktických lékařů. Toho si moc vážíme a velice děkujeme.
František Teichmann