Karle, jakou školu jsi vystudoval a kam vedly tvé kroky po studiích?
Co se týče mého vzdělání, vyučil jsem se dřevorubcem na dvouletém učilišti. Za komunistů jsme byli, jako ideologicky nepřizpůsobivá rodina, od vzdělávání jaksi odstaveni. Také nás bylo doma dvanáct dětí a nebyly na to prostředky. Po politickém převratu jsem dálkově při práci vystudoval střední lesnickou školu s maturitou. Na střední jsem byl sice premiant ve třídě a náš třídní učitel mne přemlouval, abych pokračoval a tu vysokou si udělal. Ale protože jsem nikdy netoužil po titulu a také jsem měl tenkrát tři děti, pustil jsem to z hlavy.
Pár let jsem bydlel v Lanškrouně, kde jsem dělal předsedu místní Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody (ZO ČSOP) a byl jsem také v komisi pro životní prostředí u MěNV. To mi také mimo jiné umožnilo vybojovat vyhlášení přírodního parku Lanškrounské rybníky. Dnes už to ví jen pár pamětníků, ale tenkrát to byl tvrdý čtyřletý boj s bolševickým režimem. To vše jsem ale dělal až ve svém volném čase, tedy po práci. Na začátku devadesátých let jsem se vrátil do Ostrova, kde jsem založil novou ZO ČSOP Trosečníci, která funguje dodnes. Až do roku 1998 jsem pracoval jako dřevorubec a ochránce přírody jsem dělal stále jen dobrovolně. Ale s rychlím úbytkem ochránců přírody a přibývající prací jsem si musel založit živnost, abych to vše stíhal. Na svém razítku mám jako hlavní činnost napsáno – „Služby pro přírodu, les a zemědělství“. Má činnost se tak prolíná, od té ochranářské přes lesnickou a zemědělskou až třeba po vodní problematiku.
Jak dlouho se věnuješ ochraně přírody?
Věnuji se jí rovných pětapadesát let, začal jsem od útlého věku. V deseti letech jsem měl možnost zažít velmi silný a nevšední zážitek, při němž jsem složil svůj celoživotní slib přírodě a od té doby mé kroky vedou k ní.
Můžu o tobě říct, že jsi sečtělý člověk. Vzděláváš se ještě ve svém věku?
Studuji prakticky celý život, hlavně biologii a ekologii. Především za dlouhých zimních večerů. Asi víš, že nemám televizi ani rádio, nečtu bulvární tisk a počítač s internetem neumím ani zapnout. Tak mám na odborné studium dostatek času, znalosti čerpám z knih a rozhodně se při tom nenudím. Nejvíce vědomostí jsem ale získal přímo v přírodě, která je pro mne jako stále otevřená kniha. A učiva je v ní tolik, že ho jedinec nemůže pojmout ani kdyby žil tisíc let.
Co považuješ za svůj největší pracovní úspěch?
Nevím, co by ve mne evokovala tato otázka, kdybych byl materialista a ateista. Asi bych nějakou chvíli vzpomínal na své pracovní úspěchy a z nich vybíral. Ale jako pro věřícího idealistu je to pro mne naprosto jasné. Můj největší pracovní úspěch je nepochybně to, že jsem vydržel celý život směřovat svou pracovní a duchovní činnost přírodě.
Jaká oblast ochrany přírody je v Ostrově nejproblematičtější?
Těch oblastí bych mohl vyjmenovat mnoho, ale je těžké je nějak odstupňovat. Jsou to samozřejmě velké zátěže již od bolševické éry. Rozlehlé lány polí, regulované toky a celoplošné meliorace, monokulturní lesy, likvidované litorály rybníků a mnoho dalších. K tomu přistupují také nové zátěže, které dříve nebyly. Za ty největší se dají považovat bioplynová stanice s lány kukuřice, v níž biodiverzita klesá na bod mrazu. Motorkáři, kteří drancují svými stroji lesní porost a projíždí kudy se jim zachce. Nebo tisíce tun kalu z čističek odpadních vod z širokého okolí, které se vyváží na pole v okolí vesnice. Ale je tu také velké množství menších, avšak neustále se opakujících problémů. Například neustálé přiorávání hranic obecních pozemků, rozorávání trvalých travních porostů, eroze půdy, pesticidy a mnoho dalších. Byl by to dlouhý seznam.
Jak vnímáš roli ochrany přírody v dnešní době? Je třeba přírodě nějak pomáhat, nebo si poradí sama?
Jsem pevně přesvědčen, že si příroda dokáže poradit sama, ale za podmínky, že ji necháme alespoň někde na pokoji. Stejně jako těžce poraněný člověk se může sám uzdravit jen tehdy, když mu nebude, někdo opět lámat kosti, které mu sotva srostly. Proto se snažíme o zajištění alespoň toho minimálního prostoru, kde by měla klid na zotavenou. Například v těchto pouhých sedmnácti hektarech lesa zvláštního určení ponechat vše na přírodě. Souše v tomto lese je potřeba zanechat pro brouky a ptáky, kteří si v nich vydlabou hnízda. Snad se to ale jednou obrátí k lepšímu a lidé se budou opět chovat k přírodě jako ke své Matce.
Jako děti jsme k tobě rády chodily na ranč, kde jsi nás vozil na koních, střílely jsme z luku, plavily se na voru. Založil jsi v mládí spolek, který se věnoval ochraně přírody. Můžeš nám činnost tohoto spolku blíže popsat?
Moc rád slyším, že jste ke mně chodily rády. Klub mladých zálesáků jsem zakládal již v roce 1977, tedy před pětačtyřiceti lety. Na vlajce, která stále visí ve srubu máme vyšito naše heslo – „Poznej a chraň přírodu“. Později jsem založil i trampskou osadu a také Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody (ZO ČSOP). Zakládající členové byly nejprve z příbuzenstva. Mezi nimi byl i tvůj táta. A když jsem se vrátil z vojny, začaly rychle přibývat děti z celé vesnice. Když jsem to jednou počítal, prošlo tímto spolkem více jak tři sta dětí a mladistvých. Někdy nás tu bylo i přes třicet členů najednou a měl jsem co dělat, abych to všechno sám ukočíroval. K tomu jsem byl ještě v osmdesátých letech popotahován STBáky za to, že tu prý s dětmi vyvíjím jakousi ilegální činnost. Ale i to jsme přestáli. A naše činnost? Byla velice pestrá, ale vždy nějak souvisela s přírodou a zálesáckou romantikou. Byli jsme na naší osadě téměř každý víkend a celé prázdniny. Tam jsme si postavili zálesácký srub, pořádali táboráky, hráli různé hry a soutěže. V létě o prázdninách jsme pořádali i celotýdenní vandry do hor, sjížděli na kánoích řeky a samozřejmě také pomáhali chránit přírodu ve svém okolí. Rád na ty roky vzpomínám a věřím, že a ně rádi vzpomínají i ti, kteří ke mně chodili.
Přírodní rezervace U Kaštánku
Spolupracoval jsi na mnohých studijních pracích, které zkoumali nově vytvořené lokality a mikrolokality zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů v okolí Ostrova. Můžeš nám tyhle lokality blíže popsat? Jaké chráněné rostliny a živočichové se zde nacházejí?
Ptáš se, jestli bych mohl tyto lokality blíže popsat. To je opravdu možné pouze postupně, třeba několik lokalit v jednom čísle zpravodaje, aby na to bylo více prostoru. Jedná se o více než třicet lokalit, rozptýlených po celém katastru o rozloze zhruba sto hektarů. V tom jsou zahrnuty lokální biocentra (LBC), která jsou pro ekologickou stabilitu nejdůležitější. Ta jsou propojena lokálními biokoridory (LBK), která zajišťují vzájemnou migraci mezi biocentry, aby v nich nedocházelo k izolaci biologických druhů, jejich postupné degeneraci až konečnému zániku. K tomu pak přistupují ještě interakční prvky (cestní zeleň apod.), které tuto stabilitu zvyšují. V souhrnu možno říci, že na celém katastru Ostrova jsou dnes dvě zvláště chráněná území (PR Třebovské stěny a PR U Kaštánku) a jedno ZCHÚ již dva roky navržené (PP Pod vodárnou). Zčásti k nám zasahuje přírodní park Lanškrounské rybníky, které jsou dnes také Evropskou významnou lokalitou. Dále tu máme deset řádně registrovaných významných krajinných prvků (VKP) a deset lesních lokalit, řádně registrovaných jako LZÚ potřebných pro zachování biologické rozmanitosti.
Tvou další pod otázku, co se zde vyskytuje vzácného a chráněného, tu dostávám dost často. Většinou na ní odpovídám jedním slovem „příroda“. To ale drtivé většině dnešních moderních lidí nestačí. Touha po senzační zprávě je asi přirozená, ale pro přírodu ne zrovna bezpečná. Životní zkušenosti mě varují, abych tyto informace nepouštěl moc do éteru. Jen stručně zde uvedu, že v porovnání s celou Lanškrounskou kotlinou, do které biogeograficky spadáme, na tom nejsme ještě tak zle. Dělal jsem biologická hodnocení také některých okolních katastru (Damníkov, Luková, Žichlínek) a tam už prakticky moc přírody nezbylo. Od cesty k cestě a od jednoho regulovaného potoka k jinému, všude jen obrovské lány pole. Smutné je že v tom už třicet let po revoluci stále pokračujeme. Ještě že té přírody tady u nás v Ostrově zůstalo více, měli bychom si toho vážit a chránit alespoň to co zde zbylo pro příští generace, které tu budou žít po nás. Pokusme se nebít takový chamtivci a sobci, vždyť tu jsou naše děti a vnoučata.
A k těm chráněným druhům, které tu žijí a rostou? Už jsem párkrát tu chybu udělal že jsem to s dobrým úmyslem prozradil svým zdánlivě spolehlivým kamarádům. Ty to možná také s dobrým úmyslem pustili dál. Když jsem pak viděl ty následky (např. když v jedné sezoně zmizela z nedaleké lokality téměř polovina populace vstavačů), bylo mi z toho do breku. Když pak někde vidím tyto vzácné druhy někde u zahradního jezírka, říkám si v duchu: „Odkud asi pochází?“ Ale já nejsem ten, kdo by měl právo někoho druhého soudit.
Určitá část populace vnímá ochránce přírody spíše negativně. Bylo ti někdy něco vytčeno?
Lidé mi často vytýkají, že drancuji obecní pokladnu a prý dělám vše pro přírodu a nic pro lidi. To je pro mě závažné obvinění, a tak bych to vysvětlil asi takto. Častokrát mne lidé vidí, jak pracuji v neděli. Rozhodně to není kvůli penězům, jak si možná mnozí mysleli, většinou je to naopak úplně zadarmo. Neznají fakta, která jsou roky stará a mnozí občané na ně zapomněli. Stále respektuji to, co jsme se učili už na základní škole. Člověk je neoddělitelnou součástí přírody, bez přírody nemůže žádný jedinec, ani člověk žít. Proto naprosto logicky, když pracuji pro přírodu, pracuji potažmo také pro lidi.
Mohou se zájemci stát členy spolku?
I když nás moc nezbylo, stále ještě existujeme, a to naprosto oficiálně. Já jsem již přes třicet let předsedou této organizace. A proč o nás ani v naší vesnici skoro nikdo neví? Když jsem před lety viděl první informační ročenku Lanškrounska, kde je každá z těchto dvaadvaceti obcí stručně charakterizována, hned jsem si toho všiml. V Ostrově jsou podle ní pouze dva spolky – Hasiči a Sokol. Trochu mě to tenkrát překvapilo, ale dodnes ani nevím, kdo jim do Lanškrouna tenkrát dodal podklady. V naší obci o naší existenci dobře věděli, ale nechtěl jsem se snad nikam vnucovat a také mne napadlo, že se za nás možná i někdo stydí. Jsme přece jen na celém Lanškrounsku jediná oficiální ochranářská organizace a v této moderní technické společnosti nejsme zrovna moc oblíbení. Nedávno jsme měli výroční schůzi, kde jsme po mnoha letech přibírali nové členy. Po delší době, kdy nás bylo už jen deset, je nás dnes sedmnáct. To je velký skok, škoda jen, že z místních spoluobčanů k nám přibyl jen jeden, ostatní jsou i hodně zdaleka. Přibíráme totiž jen ty, kteří jsou alespoň trochu aktivní ve vztahu k přírodě. Mít velký počet pasivních členů nic neřeší, ale třeba by se pár aktivních členů našlo i u nás, co myslíte spoluobčané? Pokud máte opravdu zájem pomoci zdejší přírodě, tak se ozvěte, rád si s vámi o tom pohovořím.
Karle děkuju ti za obsáhlý rozhovor, který jsi mi poskytl. Je mi hloupé přát ti mnoho pracovních úspěchů, když všichni víme, jak na tom jsi se zdravým. Rozhovor bych uzavřela citátem: „Protože všichni sdílíme tuto malou planetu Zemi, musíme se naučit žít v harmonii a míru mezi sebou a s přírodou. To není jen sen, ale nutnost“. Dalajláma
Karel Málek se narodil 11. října roku 1958 do velké rodiny. Společně s 11 sourozenci, se sedmi bratry a čtyřmi sestrami vyrůstal v Ostrově, kde objevil svou vášeň pro přírodu. Po základní škole v Ostrově a posléze v Lanškrouně se vyučil dřevorubcem na Lesnickém odborném učilišti ve Svobodě nad Úpou. V roce 1977 založil Klub mladých zálesáků. Po změně režimu vystudoval Střední lesnickou školu v Trutnově. Roku 1990 založil Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody Trosečníci a stal se jejím předsedou. Jako člen komise pro životní prostředí na městském úřadě v Lanškrouně se zasloužil roku 1990 o vyhlášení oblasti klidu, v dnešní době přírodního parku, Lanškrounské rybníky. Spolupracoval na výzkumech ohledně ohrožených druhů rostlin a podílel se na vytvoření několika publikací. V 90. letech vycestoval za přírodou a dobrodružstvím do Ameriky, Rumunska a Skandinávie a o své zážitky se dělil při naučných přednáškách pro základní a střední školy. V letech 2002 až 2010 se zapojil do projekčního týmu, který zpracoval podklady pro komplexní pozemkové úpravy vedoucí k ekologické stabilitě ostrovské krajiny. Díky úsilí týmu se podařilo pro obec získat 130 ha původně státních pozemků, které tvoří přes 30 biocenter propojených biokoridory. Jeho celoživotní posláním je znovuoživit rodné ostrovské údolí.