FOFR 2023
V srpnu 1993 jste se dali dohromady a první koncert jste stihli odehrát o měsíc později na Kopě. To byl tedy fofr. Odtud vyplynul název kapely FOFR?
Milan Sychra: My chtěli hrát bluegrass, nic jiného za tím nebylo. A fofr nejlépe vystihoval svižné tempo, ve kterém se tahle muzika hraje. Po revoluci sem přišlo americké country, které se nám líbilo, měli jsme v něm četné hudební vzory a šlo jen o to začít. Byli jsme kamarádi a chodili jsme si v té době zahrát u různých příležitostí. Většinou to bylo u ohně v rámci trampingu. Hrálo se leccos, hodně folk, ale bluegrass nás asi nejvíc chytil za srdce.
Petr Veselý: Líbila se nám akustická muzika a bluegrass je k tomu velmi temperamentní, což byl další důvod, proč jsme ho chtěli dělat. Každý z nás si během života zkusil různé žánry jak folkové, tak i rokové, ale nakonec jsme se sešli u téhle muziky, ač to pro nás znamenalo naučit se hrát na jiné nástroje, než na jaké jsme do té doby uměli. Když jsme začali koketovat s bluegrassem, tak jsme všichni čtyři byli kytaristé. Což je pro bluegrass zcela nevhodná sestava. Já se musel přeučit na mandolínu, Milan se viděl v banju a Hosťa odjakživa prahnul po base. Nováček Pavel s námi sice začínal jako kytarista, ale teď hraje na dobro a je obdivuhodné, jak se s tím popasoval. Rád konstatuji, že je daleko lepší dobrista než kytarista. Nijak jsme o to tedy nelosovali, každý se cítil doma někde jinde a docela dobře nám to vyšlo. Jen tady Honza Žádník tvrdí, že je houslista z donucení. Protože on jinak řadu českotřebovských kapel „zneuctil“ svou hrou na mandolínu! (smích)
Hráli jste jen převzatou muziku, nebo i vlastní?
Petr Veselý: České bluegrassové kapely v naprosté většině čerpají z amerických tradicionálů. My se dali tou samou cestou a měli jsme štěstí, že jsme si uměli textovat sami, nebo jsme měli přátele, kteří nám s tím pomohli. Byli jsme jednou z těch kapel, která mohla posluchačům nabídnout americký bluegrass v české verzi, které posluchači rozuměli. Jiné kapely většinou přebíraly originály včetně anglických textů. Byli jsme i díky tomu blíž českým lidem.
Aleš Přibyl: Ono to bylo taky tím, že jsme všichni uměli rusky, ale ani slovo anglicky! (smích)
Kdo vám písničky česky otextoval?
Petr Veselý: Tady Hosťa Tomášek nám píše nejen texty, ale i muziku. Milan Sychra a Aleš Přibyl otextovali několik písniček, ale nejvíce pro nás psali naši kamarádi Jirka Roller a Jarda Koláčný. Něco pro nás napsala také Soňa Veselá.
Život každé kapely, tedy i té neprofesionální má svůj začátek, vrchol a období, kdy končí. Kdy se FOFR hřál na hudebním výsluní?
Hosťa Tomášek: Já myslím, že nás to nejvíce začalo bavit, když jsme hráli s agenturou Tubus. Ona nás vytáhla víc za hranice regionu, na Olomoucko. A dala nám příležitost hrát na zajímavých festivalech před velkým publikem a často i vedle zvučných kapel. Bylo to hraní už více profesionální a v tom období jsme hráli opravdu fest, někdy i několik koncertů do týdne.
Petr Veselý: My měli od začátku dobře našlápnuto, protože jsme měli velikou chuť zkoušet a něco tvořit. Panovalo veliké nadšení. Poctivě jsme si hráli s každou písničkou tak, aby pocházela z nás. Po čase, když už jsme měli secvičený program, se nám začaly hrnout nabídky. Hráli jsme minimálně 5x až 6x do měsíce. O bluegrassovou muziku byl tehdy velký zájem. Standardně jsme hráli ve čtyřech, ale na koncertech jsme se scházeli v pěti až šesti, díky hostům. Třeba houslista Honza Novák s námi odehrál určitě deset let a hrál s námi až do poslední chvíle. Muziku nám často zpestřila také foukací harmonika. Objezdili jsme fůru festivalů po celé republice a dokonce i v zahraničí. Jenže časem přišlo vystřízlivění a zjistili jsme, že toho je na amatéry až moc. Přerůstalo nám to přes hlavu, protože jsme museli ještě chodit do zaměstnání a měli jsme rodiny. Po téměř dvaceti letech jsme to ukončili. Dali jsme si deset let pauzu, ale zůstali jsme kamarádi. Dál jsme se potkávali a občas si i zahráli. No a někdy před rokem jsme se shodli na tom, že je doba kapelu znovu oživit, protože nás muzika těší a je pro nás zábava. Své sehrál i fakt, že je to letos třicet let, co jsme se dali dohromady. Naše motto je teď kvalita, ne kvantita. Tedy doufám, že kvalita se dostaví a věřím tomu. Už jsme starší, rozumnější a klidnější a to by mohlo pomoci.
Dalo se v době největší slávy muzikou alespoň trochu uživit?
Aleš Přibyl: Profesionální žebrota to byla, doslova a do písmene! (smích)
Petr Veselý: Je to holý fakt, živit amatérskou muzikou se nedá. Ono to sotva pokrývá náklady. Měli jsme dohodu, že budeme hrát tak, abychom do toho nemuseli dávat vlastní finance, ale obávám se, že to vždycky nevyšlo. Zajímavé bylo, že byly festivaly, které nám zaplatily dobře a jinde jsme hráli za „pěkně děkuju“. Já mám dobré zkušenosti s jesenickým festivalem Nugget. Pořadatelé se mě tam kdysi zeptali, kolik budeme chtít. Řekl jsem, že tisícovku na cesťák a oni, tak to ne, v žádném případě. Já se tak trochu zarazil a oni mi dali pět tisíc a řekli, že ostatní chtěli šest až osm tisíc. Já bych se jen nechtěl dočkat toho, abychom si museli za to, že si zahrajeme, platit.
Milan Sychra: Já to vidím tak, že jsme se dostali mezi řadu jiných kapel. To bylo muzikantsky velmi inspirativní. Byli jsme na festivalu, kam jiní platí vstupenky a my na pódiu střídali Druhou trávu Roberta Křesťana, Flerety, Poutníky nebo Cop. V tom bylo veliký kouzlo našeho hraní. Krásný zážitek už byl, že jste v tom, že to prožíváte společně. Peníze pro nás vůbec nebyly důležitý.
Petr Veselý: Raději jsme hráli na dobrý zvuk než za peníze! Peníze nebyly podstatný. Zahrát si se špičkou české country muziky byla největší odměna. Tady bych rád zavzpomínal na jednu výjimečnou akci, Stodolu Michala Tučného, na kterou jsme byli pozvaní. Tam jsme se setkali s absolutní profesionalitou a se vším všudy, co k tomu patří. To byla asi největší naše muzikantská zkušenost. Zahráli jsme si s předními muzikanty, ale okusili i fantastickou organizační profesionalitu. Ve kterém roce to bylo Milane?
Milan Sychra: Přesně to bylo v roce 2006. A jako jediná kapela jsme přijeli vlakem. Vzpomínám na Stodolu jako na moc hezký výlet. Protože jsme byli ubytovaní ve vedlejší vesnici, dostali jsme i řidiče s autem, který se staral o naší dopravu. Dva dny jsme si užívali program s VIP páskami včetně všech dobrot. Na to se nedá zapomenout.
Petr Veselý: Zavzpomínat musím také na Zdeňka Hlaváče z kulturního centra, se kterým nás pojilo letité přátelství i výborná spolupráce. To s ním jsme kdysi rozjeli projekt předvánočních koncertů, Ve středu se nepeče, ve středu se hraje. A také jsme se zasloužili o to, že se program Kopy rozšířil o páteční večer. Bylo totiž vždycky všechno nachystané dopředu, včetně pódia na sobotu a nám přišlo líto toho nevyužít. Dohodli jsme se se Zdeňkem, že připravíme country program na páteční podvečer a zvali si tam hosty.
Zbyl v mezičase prostor na nějaká přátelství mezi kapelami a jejich muzikanty?
Milan Sychra: On na festivalech je hrozný šrumec, a zatímco mi hráli, jiná kapela se připravovala. My skončili, oni rychle přiběhli na pódium, zvukovka a už se hrálo zostra. Profesionální kapely se mohly zdržet jen zřídkakdy, protože ty odehrají klidně tři štace za den. S amatéry jsme se ale přátelili hodně, především na afterparty bývala skvělá nálada a spoustu se toho zažilo i odehrálo.
Která kapela pro vás byla tou nejbližší?
Milan Sychra: Teď budu mluvit asi za všechny. Myslím, že tou nejbližší a nejinspirativnější byla plzeňská kapela Cop. Velmi známou a nám blízkou byla i brněnská kapela Poutníci.
Následující otázka je trochu osobní a kdo chce, může odpovědět. Jak tohle intenzivní muzikantské a jistou měrou i bohémské období zvládala vaše manželství?
(Hurónský smích)
Milan Sychra: No, jestli se nepletu, tak jsme tu všichni rozvedení. (smích)
Pavel Suldovský: Až na mě pánové, mě do toho netahejte, pozor!
Miloš Vávra: Ale ty s námi reálně hraješ čtrnáct dní! (smích) Kdoví, co bude za dalších čtrnáct dní!
Petr Veselý: Za sebe bych raději odpověděl, no comment!
Milan Sychra: Já myslím, že muzika za to nemohla.
Dá se to shrnout tak, že muzikantství je mírně až středně rizikové pro dlouhodobé vztahy?
Petr Veselý: My se od začátku snažili držet zpátky. Dohodli jsme se, že nebudeme hrát Silvestry, čarodějnice a další akce, kde člověk chce být s dětmi a rodinou. Nechtěli jsme hrát o sobotách v noci, a i proto jsme se snažili dělat zajímavější festivalovou muziku, která se hrála více odpoledne než večer. Snažili jsme se, aby nám muzika život nebourala, ale přesto se to nepovedlo. Muzika za to ale určitě nemohla. Na tu bych to nesváděl.
Hosťa Tomášek: Já úplně nechal kapely, šel jsem za rodinou na Moravu, ale stejně jsem se rozvedl. A už jsem zpátky v Lanškrouně.
Miloš Vávra: No protože se ti stýskalo po kamarádech! Přiznej to!
Petr Veselý: My jsme zajímavou kapelou i tím, že jsme vesměs dlouholetí blízcí kamarádi. Nescházeli jsme se jen na pódiu, ale jezdili jsme společně na potlachy, na vodu, jezdili jsme na čundry a trávili čas u ohně. A jsme blízcí přátelé dodnes! Nás nespojuje jen muzika, ale i životní styl a příroda, jsme společně naladění a v tom je velká výhoda i pro muziku.
Stálo přátelství i za znovuoživením kapely?
Milan Sychra: Za to trochu paradoxně můžou ti dva noví, Miloš Vávra a Honza Žádník. Párkrát jsme se sešli v hospodě a zahráli si, a když jsme vytáhli starší písničky Fofru, padla otázka, proč to nehrajeme. A oni nás navedli na myšlenku, kapelu obnovit.
Miloš Vávra: Hlavně Honzík byl hodně aktivní, ten to zpytlíkoval!
Jan Žádník: Mě k tomu přinutil věk. Stáří. Já jsem tady nejstarší a už důchodce. Řekl jsem si, že ještě než umřu, chci něco dělat. Proto jsem se snažil své kamarády vyprovokovat k tomu, aby se do muziky znovu pustili.
Takže to není úplný med stát se důchodce?
Jan Žádník: To teda ne. Ale teď je to úplně super a jsem hrozně spokojený.
Miloš Vávra: On se Honzík těší na každou zkoušku, protože být doma v paneláku celý den, není žádný terno.
Miloši, ty jsi benjamínek kapely. Vím o tobě, že jsi miloval elektronickou muziku Depeche Mode, jak to jde dohromady s tvým nadšením pro bluegrass?
Aleš Přibyl okamžitě na basové struny kytary zabrnkal nezaměnitelné tóny skladby Personal Jesus a demonstrativně si od Miloše odsedl. Současně mezi zuby procedil něco jako, Depeche Mode, no to si děláš prdel!
Miloš Vávra: (Smích) Já snad ani neodpovím, protože oni mi tu trošku vyhrožují. A to ještě nevědí, že 30. července jedu na koncert Depešáků do Prahy! (smích) Já jsem sice vyrostl na elektronické hudbě Depeche Mode, ale moje hudební kořeny od táty jsou v country. Poslouchal jsem Greenhorny, trampské písničky i folk. Táta se za mlada toulal s kytarou po republice, a tak mám tenhle styl ve své hudební DNA. Nakazil mě! A naučil mě hrát na kytaru. Pravda tak, že mi dal knížku akordů a s kytarou mě zavřel do pokoje se slovy, že tohle poslouchat nebude. Prostě začátky nebyly lehký. Konec konců já jsem na kytaru absolutní samouk, do žádné školy jsem nechodil.
Je to běžné, že country hráči jsou často samouci, nebo se tu najdou absolventi konzervatoří a lidových škol umění?
Milan Sychra: Já absolvoval lidovku na tahací harmoniku. (smích)
Petr Veselý: Já měl soukromého učitele, který mě učil na kytaru. Ale v tom, co hrajeme, jsme všichni samouci. Noty jsem se učil až po vojně.
Hosťa Tomášek: Dnes už je velkou výhodou, že můžeme najít řadu věcí na internetu a můžeme se podle toho učit. Vesměs jsme samouci.
Jan Žádník: Já ne. Já musím oponovat. Já mám sedmiletý základní cyklus na housle, ale bohužel před padesáti lety. Teď jsem nucený se k tomu vrátit, ale hrozně blbě se mi to už vybavuje.
Kdo v kapele je ten, kdo se stará o hudební aranže písní?
Petr Veselý: Musím sebekriticky přiznat, že jsem to často já. Když jsme před třiceti lety začínali, tak jsme na nahrávce pracovali společně, každý do toho dal kus svého srdce. Problém byl, že nám to ale trvalo strašně dlouho. Postupně jsme aranže urychlili. Potvrdilo se nám, že je lepší a především rychlejší, když to někdo vezme do ruky a navrhne základní obrysy toho, jak píseň hrát. Zároveň platí, že v bluegrass je vždycky volný prostor pro individuální muzikantský projev. Konečně na tom je bluegrass postavený. V tom je velmi blízký jazzu.
Hosťa Tomášek: Jde o to, že to, jak to Petr napíše, nejde zahrát, takže já si to musím upravit tak, abych to zvládnul. Nebo to přinesu na zkoušku a chci, aby to upravil. Nakonec si to samozřejmě zahraju po svém. (smích)
Petr Veselý: Nějakou dobu, když Fofr skončil, jsem hrál s muzikanty, kterým jsem musel vždycky všechno jasně napsat, jak to chci. Ale je pro mě mnohem zajímavější spolupracovat s lidmi, kteří si sami aranže dotváří. V bluegrass má každá písnička nějaký jasný děj, ale současně i dost prostoru na individuální projev. V tom je tahle muzika krásná.
Termín výročního koncertu 10. červen se nezadržitelně blíží. Jak často teď cvičíte?
Miloš Vávra: Teď už každý týden, a k tomu domácí úkoly. Mně celkem nevadí učit se texty a okolí to také ještě snáší, ale jednoduché to není. Jedeme někam tři hodiny a já do nekonečna sjíždím čtyři stejné písničky! To je záhul na mozek!
Miloš mi po prosincovém koncertu, prvním po deseti letech, řekl, že je před vámi ještě hodně práce. Už ji máte z větší míry za sebou?
Petr Veselý: Myslím si, že jsme udělali hodně práce a posluchači to ocení. Věřím, že je to pořádný posun dopředu.
Na co se mohou posluchači těšit?
Petr Veselý: Je to především průřez za posledních dvacet let a pár nových věcí. Postavili jsme to na tom, na čem kdysi stála naše hudební kariéra. Budou i hosté. Oslovili jsme všechny účastníky, kteří za třicet let prošli naší kapelou. Bohužel někteří už mezi námi nejsou, jako třeba Honza Novák nebo Radim Tuháček. Oba s námi účinkovali spoustu let. Asi pět bývalých spoluhráčů ale přijede a těšíme se, že si s námi zahrají. Proto bych chtěl na sobotu 10. června 2023 pozvat do Zámeckých zahrad v 17 hodin všechny ty, které naše muzika oslovuje. V případě, že by pršelo, máme v plánu odehrát celý program na sále zámku. A pokud se nepletu, tak kulturní centrum plánuje dobrovolné vstupné.
Lanškrouňáci se mohou těšit na koncert, který bude mít tři části. Zahájíme ho my, pak dostanou prostor hosté. Jimi budou Simona Oláhová a Jirka Hurych. Na závěr se na pódium vrátíme znovu my. V plánu je následná volná zábava, a jestli vše dobře dopadne, bude večer i táborák, kde si budou všichni moci opéct buřty. Těšíme se na přátele a společné hraní, které ukončí až městská policie. (smích)
Vedli jste si někde statistiku, kolik koncertů jste za těch dvacet let odehráli?
Petr Veselý: Obávám se, že to by musel Milan dohledat, ale mám tušení, že to byly stovky koncertů. Ve své době jsme hráli dvakrát až třikrát týdně. Rozjelo se to tak, že jsme museli akce odmítat. Já bych hrozně rád, abychom na ty úspěšné hektické roky dokázali kvalitou navázat. Aktuálně mám i díky Pavlovi, který dobrem posunul hudbu někam jinam, pocit, že se nám to podaří. Snad mluvím za všechny, ale jsme nadšení a moc se těšíme z toho, kam se naše hudba ubírá. Všechny nás také moc těší, že nás spojuje především radost z muziky.
František Teichmann, foto archiv skupiny FOFR a autor
Aktuální fotografie ze zkoušky kapely
První veřejné vystoupení bluegrassové skupiny FOFR je zaznamenáno v září 1993 na bývalém kluzišti v cíli dálkového pochodu Lanškrounská Kopa. Zakládajícími členy kapely byli basák Hosťa Tomášek, bandžista Milan Sychra a Petr Veselý hrající na mandolínu. Na místě kytaristy se vystřídali Radim Tuháček, Simona Oláhová, Tomáš Krejčí z České Třebové a Pavel Suldovský z Horní Čermné. Stálého kytaristu získala kapela až po roce 2000 příchodem Aleše Přibyla, který setrval v tomto hudebním tělese dodnes. Dlouhodobými členy kapely byli také houslista Honza Novák z Lanškrouna, zpěvák Miloš Klíč z Moravské Třebové a Ruda Řehoř z Rudné hrající na foukací harmoniky. Hosťa Tomášek následoval v roce 2006 svoji rodinu do Slavkova u Brna, a tak se na šest let stal mistrem basu František Sedláček z Moravské Třebové. Příjemná spolupráce byla i s hostujícím harmonikářem Viktorem Příhodou z České Třebové. To, že se FOFR probudil ze své desetileté hibernace, má na svědomí současný houslista Honza Žádník a zpěvák Miloš Vávra, kteří přesvědčili ostatní členy kapely, aby oprášili repertoár k občasnému veřejnému vystupování. Sestavu ještě doplnil Pavel Suldovský, který si pro změnu pověsil na krk dobro a výroční recitály bluegrassové kapely mohly znovu začít. Současnou sestavu kapely tvoří: Hosťa Tomášek – basa, zpěv; Milan Sychra – bendžo; Petr Veselý – mandolína; Aleš Přibyl - kytara, zpěv; Honza Žádník – housle, zpěv; Miloš Vávra - sólový zpěv, doprovodná kytara; Pavel Suldovský – dobro.