HISTORIE SPOLEČNOSTI FORTELL, KTERÁ SLAVÍ 30 LET
DEVADESÁTÁ LÉTA V LANŠKROUNĚ BYLA LÍHNÍ FIREM.
Společnost fortell s.r.o. vznikla v roce 1995. Podobně jako řada jiných firem navazovala na průmyslovou tradici podniku TESLA Lanškroun, který se po roce 1989 začal rozpadat. V tomto prostředí začaly vznikat z jednotlivých divizí a výrobních závodů nové firmy zaměřené na elektroniku, elektrotechniku a nástrojařství. fortell byl založen pěti techniky a obchodníky jako malá konstrukční kancelář. Název firmy „fortell“ se hlásí k tradici řemeslné šikovnosti – fortelu, a zároveň dvě l na konci připomínají Lanškroun a Letohrad, města původu zakladatelů.
Smysl pro humor v začátcích podnikání ve fortellu evidentně nechyběl. Zleva: František Ambrož, Bohuslav Moravec a František Jiras.
Zde v roce 1997 vznikla lisovna kovů.
V prostoru staré Pakovky nachází v roce 2000 místo nástrojárna.
V roce 2003 se přidává vstřikovna plastů.
Nová budova společnosti fortell byla dokončená v létě roku 2008.
ROZVOJ FIRMY DEFINOVALY ČASTO POTŘEBY ZÁKAZNÍKŮ
Zpočátku firma nabízela konstrukční služby a externí výrobu forem. Potřeby zákazníků ale fortell nutily k rozvoji a investicím. V roce 1997 zahájila vlastní výrobu kovových dílů, následně rozšířila provoz o excentrické lisy a nástrojárnu. V roce 2003 přibyla také vstřikovna plastů, která se postupně stala největším výrobním střediskem. V roce 2008 firma odvážně investovala do výstavby moderního areálu, čímž vyřešila nejen problémy s kapacitou, ale svým velkorysým architektonickým řešením dodnes úspěšně reprezentuje firmu. Během roku 2016 se fortell rozrostl o montážní a skladovou halu, což umožnilo optimalizaci výrobních procesů. Dnes má firma většinu zákazníků v Evropské unii, ale spolupracuje de facto s celým světem. Nejvýznamnější část zákazníků tvoří stále automobilový, spotřební a elektrotechnický průmysl, ale firma spolupracuje i s medicínskými obory nebo textilním průmyslem.
VŠE POD JEDNOU STŘECHOU
Za rozvojem společnosti stálo motto firmy „vše pod jednou střechou“, které definuje snahu nabídnout zákazníkovi kompletní servis. Na začátku tak stačí vlastně jen dobrý nápad a kapitál, fortell následně dokáže navrhnout celý výrobní proces a ve výsledku dodává zákazníkovi hotový finální produkt.
Za úspěchem fortellu stálo pět zakladatelů, kteří firmu odstartovali. Z nich sehráli zásadní roli v dalším rozvoji zejména František Ambrož a František Jiras, kteří určovali technické a obchodní směřování společnosti. František Jiras působil jako jednatel, zodpovědný za obchodní a ekonomickou oblast. František Ambrož se podílel na strategickém směřování firmy a jejím technologickém zajištění. Jejich cílem ale byla významně menší firma s dvacítkou zaměstnanců, než jak známe fortell dnes. S nadsázkou dokonce říkají, že se jim to v určité chvíli „vymklo z ruky“. Dnes, po třiceti letech, má společnost téměř 220 zaměstnanců a obrat necelých 400 mil. Kč ročně.
VÝZNAMNÉ INVESTICE DO INOVACÍ
Fortell pravidelně investuje do modernizace. Mezi nejvýznamnější investice posledních let patří především rozšíření kapacity vstřikovny plastů, včetně robotizovaných pracovišť. V roce 2023 firma nasadila nové srdce pro budoucí rozvoj – zavedením informačního systému Karat sjednotila firemní procesy, vytvořila jednotnou datovou základnu a digitalizovala veškerou dokumentaci. Společnost dále vylepšuje zázemí své nástrojárny, investuje do špičkové měřicí techniky a také rozšiřuje automatizaci na montážích. Současný jednatel společnosti Filip Ambrož k tomu říká, že „fortell roste se svými zákazníky“. Mezi hlavní konkurenční výhody vidí nízkou závislost na subdodavatelích, komplexnost služeb a velkou zkušenost v oboru.
CENNÉ VAVŘÍNY
Fortell je držitelem ocenění DHL Exportér roku 2004, Firma roku Pardubického kraje 2016 a 5. místa v celorepublikovém finále, a také 3. místa v Diamantech českého byznysu 2020, opět v rámci Pardubického kraje. Aktivně podporuje technické vzdělávání ve školách i školkách, je zakládajícím členem Společenství firem Lanškrounska a také dlouhodobě podporuje místní akce, spolky a dodavatele.
NEJVÍCE NÁS FORMUJÍ ZÁKAZNÍCI
ROZHOVOR S GENERÁLNÍM ŘEDITELEM SPOLEČNOSTI FORTELL, PANEM ING. FILIPEM AMBROŽEM
Pane Ambroži, když váš otec zakládal firmu, byl jste v pubertě, podobně jako váš starší syn dnes. Přemýšlíte někdy o tom, jak ho vtáhnout do světa techniky a samozřejmě i rodinné firmy?
My jsme teď spíš ve stavu, že budeme vybírat střední školu, ale i to je relativně daleko. Nicméně vidím, že syn má hlavu na logiku, baví ho matematika a trošku věci spojené s IT. Také si myslím, že tímhle směrem se technika bude hodně ubírat. Protože ať chci, nebo nechci, tak vidím sám za těch víc než 20 let, co jsem ve firmě, že se technika čím dál tím víc obrací směrem k IT. A potřeba vysloveně manuálně zručných lidí se snižuje. Robotizace a automatizace procesů všechno mění. Z hlediska konkurenceschopnosti firmy jde ale o nezbytný proces.
Je otázka, jestli syn bude směřovat na nějakou všeobecnou formu studia, jako je třeba gymnázium, nebo už na technicky zaměřenou školou, třeba na IT směr a programování. Pokud se pro tohle rozhodne a bude ho to bavit, tak to samozřejmě do budoucna i pro něj může být šance, jak v téhle firmě nějakým způsobem pokračovat dál.
Jak vy sám jste vnímal to, když fortell vznikal?
Neměl jsem možnost sledovat začátky úplně zblízka, protože jsem byl v té době na gymnáziu. Vím ale, že začátky byly krušné… V prvních letech firma neměla žádnou fyzickou výrobu ani vlastní nástrojárnu. Táta byl ten člověk, který byl zodpovědný za technickou část výroby. Strašně moc času strávil na cestách po nástrojárnách, kde se zadávaly projekty a ladila výroba. Bylo to určitě velmi náročné období a s odstupem času si uvědomuji, jak obrovský kus práce tehdy odvedli zakladatelé. Z ničeho vybudovali firmu, která se postupně stala respektovaným partnerem v oboru. To je odkaz, na který jsem hrdý, a na kterém dnes stavíme.
Řada firem dnes naráží na to, že není, komu firmu v určité fázi předat. Mladí lidé nemají o složitosti podnikání a nejistotu zájem. Jaká byla vaše cesta do fortellu?
No, důležité je podle mě říct, že otec byl jeden z pěti tehdejších majitelů. Za sebe, mohu prohlásit, že jsem až do posledního ročníku vysoké školy vůbec netušil, že zůstanu v Lanškrouně. Studoval jsem v Brně a můj plán byl takový, že tam i setrvám. Během vysokoškolských studií, jak to tak bývá, si člověk musí o prázdninách něco přivydělat. Takže jsem začal ve fortellu. Pravidelně každé léto jsem chodil do výroby na brigádu a tím pádem jsem tu firmu poznával, dá se říct, úplně od těch základů, od výrobních středisek. Takové prvotní laso, jak se říká, jsem z fortellu dostal až v páťáku, v posledním roce vysoké školy. Dělal jsem na diplomové práci. Já nestudoval žádnou techniku, ale ekonomickou informatiku. Vybral jsem si diplomku na téma prezentace firmy. Takže jsem v rámci ní vytvářel první oficiální webovky fortellu. Byl jsem rád, že nedělám něco virtuálního, a má to konkrétní praktické využití. Po státnicích jsem dostal nabídku jít do fortellu na pozici obchodníka, který bude dělat i marketing. Primárně cílem měly být německy mluvící země. Což byl problém, protože já měl němčinu naposledy na střední škole. Musel jsem se němčinu rychle doučit a během krátké doby se do ní dostat. Dostal jsem na starost například projekt modelové železnice pro německou firmu Märklin. Oni ale měli výrobní závod v Maďarsku. Svoji obchodní kariéru jsem tedy začínal komunikací v němčině s Maďary. A ještě k tomu po telefonu, protože na začátku se tolik nejezdilo. To byla, myslím, velká škola.
Hodí se vám němčina i dneska?
To se za posledních dvacet let hodně změnilo. Když jsem začínal, často proti mně seděli obchodníci minimálně o generaci starší a ti automaticky předpokládali, že se s nimi bude mluvit v němčině. A dostat se do té odborné technické němčiny bylo hodně náročné. Firmy se generačně posunuly a všude se, i z důvodu technických věcí, používá angličtina. Tím se smazává i výhoda rodného jazyka a komunikace je více partnerská. Nikdo už se na vás dnes nedívá svrchu. Němčinu si zopakuji jen, když jedu do Rakouska v zimě na lyže nebo v létě na dovolenou.
V roce 2008 firma intenzivně investovala a postavila na zelené louce novou budovu společnosti. Termín se ale doslova protnul s nelehkým obdobím ekonomické krize. Patřil fortell mezi firmy, které to vzaly jako příležitost a posílilo ho to?
Krize se nás dotkla v tom, že přišla v nešťastném období, když jsme se právě v létě 2008 stěhovali do nových prostor. Asi tak od října už to bylo dost znát. Přišly velké propady v objednávkách i zakázkách. Startovaly se splátky úvěrů na takto velkou investici a nebylo vůbec snadné to ustát. Nicméně jsme k takhle odvážné investici byli donuceni úrovní všech těch pronajatých prostor staré Pakovky i jinde v Lanškrouně, ve kterých jsme tehdy byli. Ono v tom nešlo fungovat dál. Říkali jsme si tehdy, že když dostaneme zákazníka z auta dovnitř, je to už poloviční úspěch. Nový areál nám v image firmy hrozně moc pomohl. Rok 2008 byl pro nás historickým milníkem – stěhování do moderního areálu ukázalo zákazníkům, že strojařina není špinavé řemeslo, ale obor plný CNC techniky, robotů a programování. Byla to zásadní investice, která nás posunula dál.
Krize ale způsobila, že jsme po nějaké relativně ne dlouhé období zkrátili pracovní dobu na 4 dny v týdnu. Došlo také k drobné redukci počtu zaměstnanců, ale spíše to byli lidé, kteří třeba šli dříve do důchodu. Žádné masivní propouštění neproběhlo. Myslím si, že se tehdy ukázala naše silná stránka v tom, co se snažíme držet doteď - že máme široké portfolio zákazníků. Já tomu říkám, že stojíme na „třech nohách“. Máme automobilový průmysl, elektrotechnický a spotřební. A i ten drobný průmysl nám za ta léta relativně slušně vyrostl. Většinou to je tak, že nikdy nepadají všechna odvětví najednou, takže se dá říct, že diverzifikace portfolia zákazníků eliminuje turbulence v ekonomice.
Ale abych se nevyhnul otázce, ano, posílilo nás to, i když to byla doba nesnadná.
V Lanškrouně řada nástrojáren na začátku rostla díky AVX, které potřebovalo obrovské množství subdodávek. Týkalo se to i fortellu?
Ano, tak to bylo. Naším prvním větším výrobním střediskem byla lisovna kovů, která čtvrt století dodávala nerezové lišty pro AVX. Výroba skončila až nedávno, když se přesunula do zahraničí.
Spolupracujete i dnes s některými lanškrounskými firmami významně a pravidelně?
Donedávna asi nejsilnějším místním zákazníkem byl Schott. Ale díky změnám, jak kvalitativním, tak možná i z hlediska konkurenceschopnosti, naše spolupráce klesá. Pokud bych měl zmínit nějaké další, se kterými spolupracujeme v trochu větším rozsahu, tak je to ještě LUX.
Na řadě toalet po celé Evropě se setkávám s výrobky lanškrounské společnosti Sanela. Kde si můžu sáhnout, nebo použít produkty z fortellu?
Musím připomenout, že my nemáme žádný konečný produkt, jako má Sanela. My dodáváme nejčastěji části nějakých zařízení, případně díly montujeme a svařujeme. Dá se říct, že „sáhnout“ si na naše díly můžou lidé například v jističích Siemens, u kancelářských razítek Trodat, psacích potřeb Centropen nebo tonerech tiskáren Lexmark. Velkou část naší produkce je možné najít také v koncernových autech VW, to znamená Škoda, Volkswagen, Audi nebo Porsche, i když nejvíce je aktuálně zastoupená značka BMW, kam dodáváme například část osvětlení dveřních klik. Důležité je, že většina dílů, které děláme pro automobilový průmysl, je nezávislá na tom, jestli auto jezdí na naftu, benzín nebo elektřinu.
Je tu ale znát změna. Projekty, které dříve bývaly třeba na šest až osm let. Jsou teď podstatně kratší a objemy výroby významně menší. To vyplývá z nutnosti konkurenceschopnosti evropských automobilek vůči asijským, primárně čínským firmám. Taky je znát, že roste potřeba hodně inovovat. Často se třeba dělají facelifty pro modelové řady aut.
Já si myslím, že právě tady se projevuje síla fortellu v tom, že kromě výroby máme i vlastní vývoj a konstrukci. Nákladově může být asijská konkurence nižší, ale vývoj mají poněkud z ruky. Myslím si, že se v Evropě částečně odbouraly tendence dálkových dodávek z Asie, protože se významně zdražila doprava, snížila předvídatelnost dodávek a roli hrají také bezpečnostní souvislosti.
V posledních pěti letech jsme řešili několik nečekaných a významných krizí - covid, válku na Ukrajině a energetickou krizi. Co se společnosti fortell dotýkalo nejvíce?
Přiznám se, že jsem ve funkci od ledna 2019. Všechny ty roky před tím byly krásně růstové a od roku 2020 jsme byli nuceni čelit zcela novým výzvám, jako byl třeba covid. Každý den jsem tu chodil a nevěděl, co nastane zítra a jaká opatření bude nutné zavést. Zároveň nám klesaly zakázky a bylo potřeba, aby část zaměstnanců zůstala doma. Plusem naopak bylo, že se lidé naučili rychle komunikovat prostřednictvím virtuálního prostředí. Významně nás to posunulo v digitalizaci a hodně se tím odstranilo tradiční papírování. Byl to ale jen první klacek pod nohama.
Pak přišla válka na Ukrajině. Nás se to přímo nedotklo, protože jsme žádné přímé zákazníky na východě neměli. Následovala ale energetická krize, která nás zasáhla hodně. Náklady na energie nám během krátké doby vzrostly na několikanásobek. Bylo to období, kdy jsme museli poprvé plošně zdražit díly a absolvovat náročná jednání se zákazníky. S některým zákazníkem to bylo jednání na týden, s jiným na čtyři měsíce.
Dá se říct, že energie jsou pořád drahé a na původní úroveň se to nevrátilo. Naučilo nás to, ale nefixovat ceny na dlouho dopředu, a třeba elektřinu jsme poslední roky nakupovali primárně na spotových trzích na burze.
Posledních 8 let máte relativně stejný počet zaměstnanců. Platí, že v Lanškrouně je stále velmi těžké získat kvalifikovaného a šikovného zaměstnance?
V roce 2017 jsme byli jedním ze zakládajících členů Společenství firem Lanškrounska, protože jsme cítili, že podpora technického vzdělávání byla malá a potřeby firem velké. Zhruba šest tisíc lidí v Lanškrouně pracuje v průmyslu a hodně to jsou obory spojené s nástrojářstvím nebo elektrotechnikou. Je tu těžké sehnat nové zaměstnance, ale filozofii rodinné firmy, která u fortellu platila na začátku, se snažíme držet dál i dnes. A na pohovorech nám interní nastavení firmy a to, jak se k zaměstnancům chováme, pomáhá. U nás nejsou lidé jen čísla. Na spoustu pozic pak máme relativně dobrý výběr, když pominu ty úzce profilové a vysoce kvalifikované pozice. Tam je rybníček potencionálních kandidátů velice malý. Také platí, že jsme se vždy obešli bez agenturních zaměstnanců.
Platí, že fortell stojí na lidech, stroje si může koupit každý, ale hodnoty vytváří zaměstnanci, kteří na nich pracují. A já jsem hrdý, že tu máme lidi, kteří jsou s firmou už desítky let. My dnes ale nabíráme jen jednotky lidí za rok a snažíme se spíše investovat do technologií, které dokážou zvyšovat produktivitu. Jako je třeba robotizace. A z hlediska konkurence není jiná cesta.
O Česku se někdy hovoří jako o montovně Evropy, a to v poněkud pejorativním tónu. O fortellu to určitě neplatí, můžete potvrdit, že právě díky komplexnosti svých služeb „pod jednou střechou“ máte ten klíčový bonus ve formě výrazně vyšší přidané hodnoty, a tudíž i lepší marže?
Tohle je skutečně velká výhoda, protože když budete mít jen samotnou nástrojárnu, vidíte maximálně tak na tři až čtyři měsíce dopředu. Sériová výroba dokáže dnes plánovat na rok i déle dopředu, protože projekty jsou jednoduše delší. Nebudu zastírat, že ekonomicky přináší sériová výroba více než nástrojárna. Forma nebo nástroj je často co kus, to originál a vy musíte dopředu dobře odhadnout náklady na výrobu, což nejde vždy snadno.
Má dlouhodobá zkušenost říká, že dříve často zákazníci řešili výrobu tak, že si sehnali nejlevnější nástrojárnu, která vyrobila třeba formu a pak to v té nejlevnější lisovně nechali vyrábět. Pokud ale něco nefungovalo, nebo neodpovídala kvalita, bylo velmi složité něco řešit. A tenhle problém my dokážeme prakticky eliminovat. V tom je naše velká výhoda. Ale spatřuji ji třeba i v tom, že vývoj dílu od začátku můžeme se zákazníkem konzultovat a průběžně upravovat přesně podle jeho potřeb.
Posledních několik let výsledky společnosti fortell naznačují, že jste ve fázi stabilizace. Co všechno obnáší tenhle proces a které investice jsou k tomu potřeba?
Roky 2010 až 2020 bych opravdu definoval jako růstové, což znamená, že sotva stíháte vyrábět a není čas na věci okolo. Jste rád, že plníte zákaznické potřeby. Už v roce 2020 jsme, podle mého názoru, přerostli informační systém firmy. To je ale srdce závodu, které vás může limitovat pro budoucí rozvoj. Proto jsme dobu zvýšených výdajů na energie, kdy jsme stejně jako naši zákazníci spíše stagnovali, než rostli, využili na předělání informačního systému. Odladit to za provozu je hodně náročné. Klíčová část systému, zajišťující výrobu musí běžet neustále, protože ta firmu živí. Byli jsme od těchto změn zrazovaní, ale díky nasazení lidí se to podařilo zvládnout a po dvou letech můžeme konstatovat, že všechno funguje od nákupu materiálů po prodej dílů. A teď už se věnujeme jen detailnímu doladění. To byla jedna z těch věcí stabilizace. Energetická krize nás donutila hledat stroje, které jsou významně úspornější. Systematicky se snažíme investovat do automatizace a robotizace.
Myslím si, že v podobné situaci je i řada dalších firem okolo a platí, že pokud se jim podaří držet loňská čísla, považují to za úspěch. Už to není o tom raketově růst, ale o tom nepadat. Neplatí to snad jen pro zbrojařinu.
Co považujete za osobně nejvýznamnější moment vaší kariéry ve společnosti fortell?
Asi to bude období, kdy jsem se vlivem okolností dostal na pozici generálního ředitele. Moje ambice to nikdy nebyla. Ale nebylo mi jedno, jak a kam se bude firma ubírat. První dva roky jsem k tomu seděl na dvou židlích. Stále jsem byl také obchodní ředitel. To bylo z časového hlediska vyčerpávající a o to víc, že patřím mezi lidi, kteří neradi dělají svou práci na méně než 100 %. To bylo náročné období, na které navázala období ještě složitější, jak už jsme o nich hovořili.
Klíčovou věcí každé firmy jsou její zaměstnanci, o fortellu platilo, že má nízkou fluktuaci zaměstnanců, že tu pracují srdcaři. Jak své lidi motivujete k tomu, aby jim nadšení vydrželo a aby do práce chodili rádi?
Za důležité považuji model rodinné firmy a nastavení pracovních vztahů a morálky, kterou tu držíme. Je to mnohem složitější, když firma vyroste. Lidé se tu dneska také znají, ale není to takové, jako když nás bylo padesát. Je také důležité, aby lidé chápali a vnímali, že na nich ta firma stojí. Oni tvoří hodnoty. Snažíme se je motivovat i formou benefitů, přestože dnes už je řada věcí považována za standard a ne benefit.
Mým osobním vkladem je transparentní komunikace k zaměstnancům formou celofiremních porad nebo interních článků a sdělení, kde se neříkají jen ty pozitivní, ale i negativní věci. Probíráme zakázky, personální věci i investice. Lidé si zaslouží vědět, co se ve firmě děje, a jaké příležitosti i hrozby ji formují. Pak se cítí být součástí firmy.
Jaké plány má fortell v nejbližších letech, bude se krom stabilizace i rozrůstat?
V posledních dvou třech letech jsme nakoupili další pozemky, zhruba 20 tis. m2, které s námi přímo sousedí. A máme tu nějaké plány na další rozšíření o výrobní, skladovací i administrativní zázemí. Jsme ve fázi, kdy se blížíme na hranu výrobní kapacity. Máme nějakou drobnou rezervu, máme nějaké plány, ale u nás platí, že nejvíce nás formují zákazníci. Pokud přijdou s projekty, které zvládneme, tak jim neřekneme ne a budeme se snažit jít jim naproti, i když to bude znamenat investici do dalšího stroje nebo rozšíření prostor. Takhle to bylo vždycky a bude to tak i v budoucnu. Aktuálně jsme si odsouhlasili, že budeme připravovat projektovou dokumentaci, což je rok a půl práce. A uvidíme, co nám přinese příští rok. Naší vizí je, aby fortell byl i za dalších 30 let synonymem kvality a spolehlivosti.
Filip Ambrož jako fotbalový trenér.
Filip Ambrož na dovolené s rodinou.
Ve svém volnu trénujete mladé fotbalisty. Je trenérství jediný váš velký koníček?
Vždycky jsem měl rád jakékoliv sportovní aktivity. Limitujícím faktorem je čas. Dlouhé roky jsem se věnoval hlavně fotbalu, ale hrál jsem i florbal a squash. Dnes je to ze zdravotních důvodů hlavně cyklistika a turistika v létě a lyže v zimě. Od covidu pak mnohem víc preferujeme běžky oproti sjezdovkám.
Oba synové hrají fotbal a rodiče často bývají i trenéři. Tak to je asi ve všech sportech v menším městě. A má role se z aktivního hráče logicky překlopila do role trenéra. Dělám to už spoustu let a těší mě, že to kluky baví a přináší to i výsledky. Skvělé je, že se sportem učí respektovat pravidla a dávat životu řád. To jim hodně pomůže i v životě.
Trénování jsou také starosti, ale většinou veselejší, a především úplně jiné než v práci.
František Teichmann, foro: archiv společnost fortell
Článek je placenou inzercí