Byla to pro tebe před čtrnácti lety velká výzva nastoupit po škole právě tady v Lanškrouně?
Jak to popsat? Byl jsem mladý, plný ideálů, touhy tvořit, a tak jsem od funkce městského architekta nic zásadního neočekával. Určitě jsem si nemyslel, že to bude trvat tak dlouho. Měl jsem vizi a nevěřil jsem, že by ji úřednická pozice mohla naplnit. Ale šlo to a město se urbanisticky posunulo, rozvinulo a vznikla tady spousta zajímavých architektonických prvků. Ale o tom, jestli je to nějaká výzva, jsem tehdy moc neuvažoval.
Když se dnes projdu po Lanškrouně, míjím zámecké zahrady, interiéry radnice, administrativní budovu na náměstí, bytové domy na Sokolské, renovovanou vilu v Kypuši, centrum Soma Globe a mnoho dalších menších i větších často oceněných prvků, jak jsi to sám nazval. Co z toho tebe samotného nejvíce těší, že se podařilo realizovat?
Neřekl bych, že jde o jednu konkrétní věc, spíše o soubor a ani zdaleka to není jen o mně. Zajímavé stavby tu realizovali i jiní. Za všechny bych jmenoval především Patrika Zamazala, Tondu Němce a Jirku Svobodu. I díky nim se během posledních let Lanškroun výrazně zapsal do pomyslné mapy architektury a to nejen v rámci České republiky, ale i zahraničí, odkud jsem měl mnoho pozitivních ohlasů. Samozřejmě s tím vším mé působení na pozici městského architekta bylo nějak spjaté. V té souvislosti mě napadá, že jsem zde chtěl být něčím, co kdysi architekt Koutský popsal jako úřad kreátora (evidentní odkaz na anglické slovo creator – tvořitel pozn. autora). Tedy někoho, kdo by podporoval nejkvalitnější využití potenciálu místa proti těm úřadům, které ho konzervují. Je dobře, že jsou, ale nemají v rozhodování žádnou protiváhu. Můj úřad kreátora, si myslím, že se tady v Lanškrouně povedl. Na někoho jsem působil spíše jako kreatura, ale vždy jsem se snažil maximálně podporovat lidi, kteří chtěli stavět a vytvářet něco kvalitního a nového.
Administrativní budova na náměstí v Lanškrouně
Bytové domy Sokolská Lanškroun
Pekařství Sázava Lanškroun
Jiráskovo náměstí v Lanškrouně
Smuteční síň v Lanškrouně
Soma Globe Lanškroun
Vila na Kypuši-Lanškroun
Vila Vávra Lanškroun
Vila Soma
Zámecký park Lanškrouně
V tom se obdivuhodně shoduješ se současným vedením města. To tě vykresluje také jako kreaturu, navíc kreaturu ve střetu zájmů. Podle vyjádření architektonické komory by městský architekt vůbec neměl v místě působení projektovat. Jak se díváš na tento problém?
Můj názor je, že v tomto ohledu ve střetu zájmů nejsem, mnohem více se do něho dostávají někteří zastupitelé. Já jsem nikdy nerozhodoval o penězích pro sebe, ani o mých stavbách jako takových. Já nikdy neměl jiný, než poradní hlas. Fungoval jsem jako externista, na jehož názor mohl být brán zřetel, ale rozhodovací práva měli lidé v samosprávě. Doporučoval jsem nějaká řešení, měl jsem poradní hlas pro starostu nebo radu, ale rozhodovali jiní. Je to to samé, jako když máte smluvně pronajatou právní kancelář, které paušálně platíte za určité penzum práce a někdy si od ní vyžádáte práci navíc. Tak jsem fungoval i já. Na základě mandátní smlouvy jsem vykonával poradenské služby ve věcech stavebnictví a urbanismu, a když město připravovalo nějakou zakázku, mohl jsem se přihlásit do výběrového řízení. Někdy to vyšlo a někdy ne. U některých staveb, které byly svého času trnem v oku, jsem třeba vůbec neprojektoval, ale připravil jsem pouze architektonickou studii a to ještě za dumpingovou cenu, což bylo nejlevnější možné řešení.
Tvá mandátní smlouva tedy neřešila žádné regule toho, co můžeš a nemůžeš v Lanškrouně stavět?
Ne, v tomto ohledu jsem tam neměl žádné limity.
Za čtrnáct let se vedení města několikrát proměnilo. Současná rada a starosta vládnou už třetím rokem, byla to obvyklá spolupráce, nebo na ní bylo něco specifické? Ptám se i proto, že ses hodně angažoval v tom, aby se městu podařilo udržet polikliniku v centru. Tam spolupráce musela asi celkem dobře fungovat?
Ono to je asi trochu komplikovanější a komplexnější. Nicméně já jsem pana starostu Vetchého vždycky respektoval a dokonce bych řekl, že jsem ho měl rád a jako člověka mám i nadále. Zpočátku jsem mu věnoval spoustu času a každých 14 dní jsem s ním seděl nad tím, abych mu osvětlil, jak město funguje v rámci architektonické tvorby a urbanismu. Myslím si, že spolupráce byla dobrá, až přišel kámen úrazu; kulturák, kde jsme se názorově rozešli. Není to tak, že bych se já postavil proti městu. Stavěl jsem se naopak za něj. Dělal jsem svou práci na základě smlouvy, tedy hodnotil jsem z odborného hlediska architekturu, kterou vedení města obdrželo v podobě jakési studie architekta Vlachynského. Stále trvám na tom, že měla celou řadu formálních, ale především obsahových, funkčních nedostatků. Je to moje povinnost upozornit na vadná řešení, kdybych tak nečinil, byl bych oprávněně vyhozen. Jako by ti mechanik prohlídnul auto a neřekl ti, že jsou brzdy v háji. Je to jeho povinnost! Hele nemusíš ho poslechnout, ale nemůžeš se na něj zlobit, že tě na to upozorňuje.
Do polikliniky jsem se zapojil vším, co šlo, i peticemi, a to proto, že díky odborné literatuře i osobním zkušenostem mám přehled o zániku funkčních center a přesunu života na periferie měst. Máme nástroje, jak centrum nejen udržet, ale ještě více oživit a poliklinika se spádovou oblastí celého regionu je pro město obdobné velikosti klíčová záležitost.
Nemohu se zbavit pocitu, že vedení města v kauze Kulturního domu hájilo především Ateliér 90 a názory jiných odborníků, neřku-li běžné veřejnosti nechtěli slyšet. Nejvíce zklamáni jsou mnozí lanškrounští občané především z toho, že město přes avizovanou komunikaci o projektech de facto žádný velký dialog v případě kulturáku nepřipustilo.
Myslím si, že už jsem během své praxe hodně věcí postavil, sleduji aktuální architektonickou scénu a mám, jak se říká, načteno. Troufám si tvrdit, že mohu být dobrým poradcem těm, kdo načteno nemají. Nemohu je ale zavazovat k tomu, aby na to brali zřetel. Je to jejich nezadatelné právo. Pokud nevěří tomu, co říkám, pak se mnou mohou i ukončit spolupráci. To je regulérní.
Problematiku Kulturního domu v Lanškrouně jsem neviděl jen v kontextu současné architektury, ale taky a především v tom, jak by měl fungovat a jak podle mého názoru ve studiích nefunguje. V původním návrhu jsem viděl především rozpory v poměru velikosti budovy a předpokládané ceny. Když by na konci byla cena dvojnásobná, všichni by se ptali; a proč jste nám to neřekl?
Nový Zámek u Rudoltic
Design-Flexografický tiskařský stroj Optima-Soma
Ze sledu událostí jsem načetl, že ses v celé přípravě mihnul úplně na začátku, kdy vůbec nebylo jasné, co a jak bude probíhat a pak až těsně před tím, než město podepsalo smlouvu o přípravě projektové dokumentace s Ateliérem 90. Také vím, že jsi prosazoval rekonstrukci vily, zbourání sálu i hotelu a především přípravu podrobného a uceleného zadání. Nebo jsem něco přehlédl?
Ano. Byla to ideální situace. Všechny strany v zastupitelstvu měly jako hlavní bod kulturák a dalo se pracovat na nejširším plénu. A tak jsem hned od začátku, okamžitě po zvolení pana starosty Vetchého upozorňoval, že problematika Kulturního domu nebude jednoduchá a je třeba okamžitě zahájit přípravy. To probíhalo do konce roku 2014, kdy jsem sestavil a poslal vedení harmonogram, který jednoznačně ukazoval náročnost a dobu, kterou takový úkol vyžaduje. Usiloval jsem o zřízení komise pro přípravu investic. Dokonce se i jednou sešla, ale řešila se tam myslím pouze ulice Čechova. Tím její práce skončila. Mám za to, že to byla klíčová chyba. Investici jako je Kulturní dům je třeba připravovat velmi pečlivě a na širokém plénu, tak aby vzniklo podrobné a kvalitní zadání a studie proveditelnosti. Městu jsem v lednu 2015 doporučoval, aby nezadávalo veřejnou architektonickou soutěž, která je nejen drahá, ale především se v takové soutěži uplatňuje názor odborné poroty, která je složena z architektů. Vybraný návrh může být z hlediska architektury fenomenální, ale zároveň může být finančně velmi nákladný nebo nepřijatelný pro veřejnost. To může být ve výsledku fatální ztráta peněz i času za něco, co nelze použít.
Doporučil jsem proto oslovit tři významné architektonické ateliéry, aby připravily tři honorované studie, ze kterých by se společně s veřejností a odborníky vybrala ta nejlepší.
To vypadá jako celkem rozumná strategie městského architekta. Co se dělo dál?
V následujících měsících se nedělo nic, až mi bylo v létě 2015 na můj udivený výraz odpovězeno, že už je vybraná firma, která studii připraví. Bylo mi řečeno, že byl vedení města doporučen pan Vlachynský a že je to skvělý člověk. Já o něm nikdy neslyšel, a tak jsem byl tak trochu překvapen a v rozpacích. Ateliér 90 rozhodně totiž nepatří mezi renomované architektonické firmy. Když jsem navrhoval oslovení předních architektů, myslel jsem třeba na Evu Jiřičnou, Ladislava Lábuse, Martina Rajniše nebo Josefa Pleskota. Někdo takový měl být osloven, aby město získalo jedinečnou architektonickou dominantu. Přitom, a to zdůrazňuji, vím, že zmínění architekti vždy jdou především po funkční kvalitě a jejich realizace nemusí být přehnaně drahé.
Nic takového se ale nestalo. V létě 2015 byl vybrán architekt a započaly průzkumy budov kulturáku s tím, že vedení města prosazovalo opravu původní stavby a to včetně sálu. Já byl za zbourání sálu a dost jsem zvažoval, jestli nedemolovat i hotel. Pak až někdy v listopadu, konkrétně v den debaty, jsem se dozvěděl, že se bude veřejně probírat architektonická studie od Ateliéru 90. Nebyl jsem na ni pozván. A až dodatečně mi bylo vysvětleno panem starostou, že nastala administrativní chyba. Studii jsem si proto vyžádal. Zároveň jsem byl vybídnut, abych se k ní vyjádřil. Ještě v listopadu jsem tedy poslal tři stránky připomínek. Na studii jsem našel mnoho a to i docela závažných chyb, které by budoucí stavbu zásadně prodražovaly, ale především ji dělaly nerealizovatelnou. Některé zbytné věci byly předimenzované, podstatné záležitosti naopak chyběly.
Uveď čtenářům nějaké konkrétní příklady?
Například šatny pro herce, velikost jeviště nebo jeho samotná viditelnost byly zcela nedostačující. Chyběla místa pro parkování, objekt nebyl dispozičně logický, chyběly mu prostorové vazby atd. Vlastně se ani nejednalo o architektonickou studii. A ani Vlachynského popis, že jde o studii proveditelnosti, nebyl pravdivý.
Pan starosta slíbil, že připomínky, a nejen ty mé, ale i občanů, zašle do Ateliéru 90 s tím, že vše bude zapracované do studie. Ubezpečil mě, že nad studií se bude diskutovat a diskutovat, až se vše vypiluje do brilantního diamantu. Zároveň jsem byl permanentně dotazován lidmi z Lanškrouna i členy opozice na vývoj projektu. Ujišťoval jsem je, že vše je v pořádku, že se studie bude upravovat a bude se o ní i nadále diskutovat. A to až do letošního ledna, kdy jsem se náhodou dozvěděl, že studie bez významnějších úprav už před Vánoci putovala jako podklad pro výběrové řízení na projektovou dokumentaci. Tady je třeba připomenout, že projektová dokumentace není materiál, který by se měl zásadně měnit. Naopak studie by měla být ve finále tak přesná a podrobná, aby kdokoliv po výběrovém řízení mohl pokračovat. Soutěž zafixuje podobu studie, která se už zásadně nemění. Jinak je skoro zbytečné nějakou studii dělat.
Pro mě z toho vyplynula potřeba veřejně sdělit, že studie není v zásadních parametrech v pořádku, a že vedení města moje připomínky neakceptuje. Panu starostovi jsem chtěl toto své rozhodnutí oznámit, ale bohužel si na mě neudělal čas. Dodatečně jsem ještě na žádost rady i Ateliéru 90 vytvořil dvě další vyjádření. Myslím si, že v obou případech šlo o korektní a věcné argumenty, které směřovaly k tomu, aby Kulturní dům dobře fungoval. O nic jiného mi nešlo.
Dva měsíce po odevzdání projektové dokumentace nikdo přesně neví, jak bude stavba vypadat a kolik bude stát. Nějaké útržky se objevily před pár dny pouze v rozhovoru starosty Vetchého pro lanskrounsko.cz. Je toto standardní postup?
Není. Projektová dokumentace, která se připravuje jako podklad pro výběrové řízení, není tajná. Výše ceny vycházející z rozpočtu také není tajná. Rozpočet se konec konců připravuje podle tabulek, které jsou veřejně přístupné a pro rozpočtáře závazné. Tam není, co si vymýšlet. A konečnou cenu z rozpočtu musíš uvést do soutěže jako předpokládanou hodnotu zakázky.
Argumenty vedení města, že jim tento postup doporučila advokátní kancelář, tedy neshledáváš jako relevantní?
Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal. Jediné, co se nezveřejňuje, je podrobný položkový výkaz výměr s vyplněnými cenami. Tomu se říká položkový rozpočet.
S jakými pocity z pozice městského architekta odcházíš? Ptám se především proto, že v oficiálních textech z radnice jsi zjednodušeně řečeno označen za černou ovci, které bylo třeba se zbavit.
Za prvé tak úplně neodcházím, protože tu stále ještě částečně bydlím a tvořím. A za druhé mám to tu rád. Když se ohlédnu zpětně na těch čtrnáct let, přiznávám pocit spokojenosti. Poznal jsem tu spoustu úžasných lidí, kteří tu bezvadně fungují. Poznal jsem tu inspirativní klienty i výborné partnery a to jak mezi běžnými lidmi, tak i úředníky na městském úřadu, zastupiteli, radními a starosty. Z toho mám velkou radost. Povedlo se, že město Lanškroun v posledních letech rozkvetlo. Neodcházím s žádnou hořkostí a panu starostovi i lidem z Lanškrouna přeji, aby se nový Kulturní dům povedl, protože opak by mě moc mrzel. Takže kéž by to dobře dopadlo.
František Teichmann