O běhání už byly napsány stohy knih, vycházejí o něm časopisy a v řadě měst vznikly spolky a zájmové skupiny milovníků tohoto sportu. Cítíte i vy sami, že je to nejen sport, ale dnes už hlavně i životní styl?
Jindra: Je to tak. Běhání vytváří nové vztahy a běžecké komunity. Lidi okolo běhání se chtějí potkávat a sdílet společný čas i společné zážitky. Je to do jisté míry fenomén naší doby. Jsou i běžci samotáři, kteří naopak vyhledávají klid a prostor bez lidí někde v lese, ale lidé, kteří si rádi společně zatrénují, zazávodí nebo alespoň poměří výkony a časy, ti určitě převažují.
Měl jsi vůbec nějakou jinou šanci, vzhledem k tomu, že tvůj táta je dlouhodobý trenér běhání a veliký propagátor sportu?
Jindra: Já měl rád jiné sporty a o běhání jsem dlouho nechtěl ani slyšet! Jako dítě jsem hrál volejbal a do dvaatřiceti jsem se tomuhle pohybu úspěšně vyhýbal. Jenže nakonec mě to potkalo taky. Založili jsme lanškrounský běžecký oddíl Activity, který do sebe vstřebal atletický oddíl mého táty. Ten fungoval pod Atletikou Albrechtice. Převzali jsme i všechny akce a závody, včetně té největší, což je Běh do Zámeckého vrchu. Postupně se to nastřádalo a časem do toho přibyl i obchod.
Runsport v Alpách - jako jedna rodina
Běhání považuji za jeden z nejlevnějších a nejvšestrannějších sportů. Můžeš ho provozovat takřka kdekoliv, za jakéhokoliv počasí i v kteroukoliv roční a denní dobu. Stačí ti solidní boty, protože oblečení už je z velké části jen věc módy a vkusu. Co ještě dělá tenhle sport tak atraktivním?
Jindra: Je toho hodně, třeba tím, že se k nám do Čech dostaly velké firmy, které začaly pořádat velké běhy. A tyhle masové akce vyhecovaly řadu firem, kde si zaměstnanci řekli, pojďte, zaběhneme si půlmaraton. Když už chceš uběhnout půlmaraton, musíš začít trénovat a ten první půlmaraton si protrpět. Spousta lidí začala třeba takhle z hecu a pak už u toho zůstala. Mnozí skončí s kolektivními sporty, převládne v nich chuť k individuálnímu sportu a i takhle to může začít. Častý je i ten proces, a pozorovali jsme to i sami na sobě a na okolí, koupíš si kecky a začneš běhat po silnicích a cyklostezkách. Zvládneš prvních několik závodů, až se přiblížíš první fakt velké výzvě, což je silniční půlmaraton. Na něj obvykle naváže maraton, což už je pořádná dřina, ale ani tím to nekončí, protože tu jsou vždycky další výzvy. Třeba zaběhnout pořádný kopec. Tam někde začíná to pravé běhání, kdy už nemáš sluchátka v uších, rveš se s tím a běžíš počasí nepočasí. Tam se nám to líbí nejvíc, tedy mně a lidem, se kterými běhání sdílíme.
Teď jsi, Jindro, udělal takový důsledný vhled do mužské běžecké duše, ale já se teď zeptám Lenky, jak to mají děvčata? Je to stejné, nebo v tom vězí ještě i něco jiného – myslím třeba na postavu v plavkách a módu vůbec.
Lenka: Určitě! Smích. Ženský to určitě mají trochu jinak, protože jim záleží na tom, jak vypadají. A nejen v těch plavkách, ale i při běhání, proto jim nabízíme tolik variant běžeckých hadříků. Chtějí se líbit, chtějí dobře vypadat a cítit se příjemně. Když už vyběhnou, tak u toho chtějí také nějak vypadat.
Vy jste začínali jako internetový obchod, který se po čase nastěhoval do kamenného prostoru. Často bývá ta geneze zcela obrácená. Považuješ váš přístup za logičtější variantu?
Lenka: Internetový obchod existuje pod naším vedením asi dva a půl roku a dostali jsme se k němu více méně náhodou, přes našeho kamaráda, který ho založil, ale protože je zároveň profesionálním běžcem, neměl čas se mu věnovat. Obchod jsme koupili a začínali jsme v malém objemu zboží. Rozkoukávali jsme se a hledali na trhu, co dalšího by se nám ještě líbilo. Vešlo se nám to pohodlně do garáže. Jenže jak jsme rostli, postupně jsme se nevešli se zbožím do baráku.
Jindra: Bylo to hezké, lidé chodili k nám domů, bylo to i pohodlné, ale po čase absolutně neudržitelné! Ráno to bylo hodně fajn, posunul jsem se o dveře vedle a byl jsem v práci. Jenže ono to tím nekončilo. Seděli jsme na tom do noci každý den a zboží bylo tolik, že už ho nebylo, kde vystavit.
V prodejně proti Lidlu fungujete od prosince 2017. Pokud porovnáte množství zboží, které prodáte přes internet a kolik přímo v obchodě, mění se to nějak? Posiluje přímý prodej?
Doufáme v to, že to poroste, protože stále hodně převažuje e-shop. Obchod nám pomohl i jako sklad nebo testovací centrum, protože tu můžeme půjčovat boty na výběhy. Půjčujeme i další vybavení, třeba čelovky a pak tu máme zázemí chvíli posedět, dát si občerstvení a o botách a věcech si popovídat. Rozšiřujeme tak povědomí o tom, co všechno se nabízí a do budoucna plánujeme i tematické besedy.
Tohle vypadá, jako obchod se službami snů, které zcela převrací zažité zkušenosti z běžných řetězců. Tam mi většinou nikdo neporadí, sám si musím v obchodě najít vhodnou velikost, kterou u kasy jen zaplatím. Vy jste asi měli úplně jinou představu o tom, jak má obchod fungovat?
Jindra: My už jisté zkušenosti měli, protože si nás pořadatelé závodů několikrát pozvali se stánkem na závody a byli jsme tak běžcům blíž a věděli jsme o tom, co chtějí a na co se ptají. Věděli jsme o tom, co je to správný výběr boty. To totiž neznamená, že se vyndá z regálu a zkusí na nohu. My tady se zákazníkem vedeme diskuzi hodinu, někdy dvě. Potřebujeme vědět, na co bude boty používat, jak často v nich bude běhat, v jakém terénu a kolik kilometrů běžně trénuje. Je to diskuzní klub a máme vyzkoušené, že minimálně hodinu to trvá, než zákazník může říct, že tohle je ta pravá bota a může jít spokojeně platit. To samé se týká větrovky, kalhot nebo kraťas. Obsluha zákazníků je časově velmi náročná, ale přesně o to nám jde – poskytovat služby. Baví nás to!
Lenka: Lidé většinou přijdou s představou, něco se jim navíc líbí, ale odchází s úplně jinou botou, protože jen ta jim může plnit jejich očekávání. My se jim snažíme v maximální míře poradit.
Jindra: Prvotní impuls je třeba: „Tuhle botu chci, vyhlídla jsem si ji na internetu a líbí se mi její červená barva!“ Bohužel bota je většinou pro to, co v ní chce dělat naprosto nevhodná. Postupně vybíráme, třídíme, zkoušíme a separujeme, až se dostaneme ke žluté botě, která vypadá zcela jinak, ale je ta pravá!
Testujeme boty
Existuje několik běžeckých trendů. Někteří běžci dávají přednost běhu zcela bez tlumení s minimální podrážkou, jiní používají skvěle propracované tlumivé boty, které vytváří pocit běhu po lesní pěšině i na asfaltu. Jak těmito trendy proplouváte a jaké názory z hlediska své odbornosti hájíte?
Jindra: Těch proudů je hrozně moc. Některé tvrdí, že je třeba běhat naturalisticky s nulovým tlumením a propem, což je poměr mezi patou a špičkou. My se to snažíme brát s rozumem a využívat zkušeností vlastních i těch, které máme díky kontaktům s elitními běžci. Pokud chce někdo v botách závodit na kratší tratě a jde mu o to neztratit ani vteřinu, pak může bota tlumit méně a být dynamičtější. Jakmile už běhám střední délky, je třeba přidat na komfortu, protože na dlouhých závodech můžeš v botách strávit i dvanáct hodin. Nemyslím si, že se v nějaké minimalistické botě dá tak dlouho vydržet bez úhony. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidla a máme kamaráda, který běhá ultra těžké závody v sandálech. Nám jde ale o to, aby lidé mohli u běhání vydržet dostatečně dlouho ve zdraví a nezničili si třeba achilovky. Náš názor je takový, že do tréninku má být bota dobře natlumená, široká a pohodlná. Do závodů může být upnutější a dynamičtější, ale pořád by měla nohu dobře chránit.
Lenka: I proto, abychom mohli dobře poradit, boty pravidelně testujeme. Většinou jsou to lidé, kteří běhají dlouhé tratě, a my od nich získáváme důležité informace. Třeba o tom, jak se boty chovají po více kilometrech, co se děje s nohou a kolik vydrží podrážka. Bez zpětné vazby to nejde.
Jak důležitá je právě třeba životnost boty. Pro zákazníka asi platí, že dá přednost botě, která vydrží hodně kilometrů. Platí to ale vždy?
Jindra: Je to většinou tak. Ale ti fakt dobří běžci vědí, že boty je potřeba střídat. Do závodů i do tréninků. Rozhodující je pak i profil, délka a povrch tratě. Běžci vědí, že každá bota má svou životnost, ta není daná dvouletou zárukou, ale množstvím kilometrů a stylem běhu. Elitní běžci vědí, že pokud budou přes zimu dělat poctivou objemovou přípravu o cca 200 - 300 km měsíčně, tak do jara třeba i dvoje boty zničí a s tím počítají. Boty dnes mají velmi propracované podrážky, tak aby neklouzaly na vlhkém povrchu nebo po mokrých kamenech. Opravdu to funguje, ale někdy to je na úkor jejich životnosti. Máme tu i boty, které vydrží maximálně 500 závodních kilometrů a je po nich. Ti závodníci o tom vědí a s tím do toho jdou. Jsou to drahé boty s krátkou životností.
Jako pneumatiky na závodním voze?
Jindra: Přesně tak. Něco v tomto smyslu.
Jaké jsou nejmodernější trendy ve výrobě bot a použitých materiálů?
Jindra:Výrobci neustále vymýšlí nějaké novinky. Teď je takou revolucí použití materiálu, který se jmenuje grafen. Což je sloučenina, která prodlužuje životnost podrážek. Firma Goretex dokázala významně snížit hmotnost membrány, takže se teď používá i do lehkých bot. Dříve totiž platilo, že bota s goretexem rovná se těžká bota, ale to už neplatí. Firmy nestále něco zdokonalují a my se to snažíme vstřebat a odhadnout, je-li to jen vlna, která se přežene a nic nepřinese, nebo je to jasný trend budoucnosti. Hodně to prozrazuje testování, protože výborní běžci rychle zjistí, kdy to jde správným směrem a kdy je to slepá ulička.
Velkým tématem je běžecká elektronika a chytré hodinky. Poradíte běžcům i s tímhle neodolatelným lákadlem?
Jindra: Určitě ano. Dnes chtějí mít všichni všechno změřené, spočítané a sdílené. Chtějí se chlubit na sociálních sítích, kdo jak běhá a trénuje a k tomu právě slouží moderní, jak se říká „nositelná elektronika“. Uvnitř skupin se pak jednotliví závodníci hecují a předhání, kdo dá víc kilometrů nebo nastoupá výškových metrů. Je to supr a já to mám vlastně taky rád. Běhání je díky tomu větší zábava. Myslím si, že žijeme ve velice příjemné době, lidé asi mají dostatek. Mají práci a zároveň relativně dost času i peněz na koníčky. Když si vezmu, kolik závodů se tady okolo běhá, je to až k nevíře. Běhání se díky všem těmto možnostem změnilo z individuálního sportu na sport svým způsobem kolektivní, přesněji řečeno komunitní.
Dokážete poradit a pomoci i lidem s nějakými pohybovými handicapy?
Jindra: Náš názor na tuto zdravotní problematiku je stejný, jako u řady firem, které se zabývají výrobou bot. Leccos se dá napravit nebo odstranit, ale je potřeba řešit to kompenzačním cvičením, pilováním techniky běhu, běžeckou abecedou atd. Pokud to samozřejmě není vysloveně vážný zdravotní problém. Samotné boty to nevyřeší. Já sám jsem si to vyzkoušel na sobě. Začínal jsem jako pronační (pozn.autora pronace je rotace chodidla a kotníku směrem dovnitř) běžec a vyhledával jsem si o tom informace na internetu, dnes už se na tyhle klasifikace dívám střízlivě a vidím, v čem může mít bota přínos a v čem už ne.
Runsport - běžci všech velikostí, věku i počtu nohou :-)
Budete zůstávat čistě běžeckou speciálkou, nebo svůj sortiment ještě rozšíříte třeba do outdooru?
Lenka: Jako e-shop bychom zůstali pouze speciálkou, ale protože k nám hodně chodí i lidé, kteří neběhají a chtějí oblečení na turistiku nebo třeba skialpy, kterým se v Lanškrouně věnuje docela hodně lidí, budeme sortiment pro kamennou prodejnu na sezónu rozšiřovat. Letos na podzim budeme nabízet třeba skialpinistické oblečení. I my dva jsme se do skialpinismu rekreačně pustili. Začínáme i s turistickou obuví a výstrojí. Ono to je logické, protože se to prolíná. Turistickou bundu můžeš vzít do hor i na lyže. Bereme spodní termoprádlo od Salomonu i Craftu, které můžeš využít v celé řadě sportů.
Sport je dnes hodně i o výživě. Nabízíte i tu?
Jindra: Samozřejmě, bez toho se běžci neobejdou, hlavně při závodech. Jedná se o různé gely, které třeba dodávají energii, zabraňují křečím, povzbuzují nebo usnadňují regeneraci. Mám vyzkoušené na sobě, že pokud od těla člověk při závodech něco chce, musí mu to také vrátit, nejen regenerací, masáží nebo odpočinkem, ale i doplňky, které dokáží v pravou chvíli nejlépe pomoci a zabránit nepříjemným stavům nebo i úrazům. Na konkrétním člověku pak záleží, jestli dá přednost průmyslovým výrobkům nebo čistě přírodním.
Lenka už zmínila, že plánujete i tematické besedy a odborné přednášky. Je to z důvodu komunity, která se kolem vás v Activity sdružuje, nebo to vnímáte čistě obchodně jako službu zákazníkům?
Jindra: Lidé, kteří se o běh zajímají, jsou docela hladoví po informacích a dokáží jít do hloubky. Týká se to i nás samotných. My máme tu výhodu, že dostáváme školení a informace přímo od výrobců zboží. Renomovaní výrobci pochopili, že to bez osvěty nejde, a tak informace sami distribuují. Navíc kolem každé informace nebo novinky bývá docela zajímavý lidský příběh. Takže se můžeme dostat ke špičkovým běžcům od nás i ze zahraničí a je velice příjemné se s nimi setkat a podebatovat. Naším cílem je umožňovat místním běžcům takováto setkání. Myslíme si, že si to i relativně malý běžecký Lanškroun zaslouží. Konec konců i náš Runsport team už jezdí leckde po Evropě po krásných závodech v Rakousku, Švýcarsku nebo Madeiře. Tam všude se dá zažít spousta úžasných zážitků. I v tom vidíme smysl naší práce. Nechci ale, aby to vypadalo nabubřele, že nám není náš kraj dost dobrý, tak to není, naopak my máme zcela unikátní tréninkové možnosti a jedny z nehezčích běžeckých oblastí široko daleko. Ale když zažiješ pořádnou bouři v horách, kde s tebou lomcuje vítr a ty to stejně doběhneš, tam se teprve narodí ty nezapomenutelné zážitky.
Lenka: Naprosté většině stačí naše krásné rybníky, ale pro některé běžce jsou holt až Alpy tou pravou sportovní výzvou.
František Teichmann