HŘEBEČSKO
Samotné Hřebečsko odkazuje svým názvem k původně německému jazykovému ostrovu s významnou národnostní německou menšinou. Oblast ohraničovala města Zábřeh, Mohelnice, Moravská Třebová, Lanškroun, Ústí nad Orlicí a Litomyšl. Centrem byly Svitavy. Název Hřebeč vznikl českým překladem z původně německého názvu Schönhengstgau (krásný hřebec). Tradice kulturního Hřebečska se pojí s 19. stoletím, kdy byla dokonce snaha úředně sloučit oblast pod lanškrounský okres, což se však v říšském sněmu prosadit nepodařilo. Nikdy tedy nešlo o politicky definovanou či geograficky vymezenou oblast. Její historie byla logicky spjatá s česko-německým soužitím. Vztahy mezi oběma jazykovými oblastmi fungovaly s menšími či většími problémy i po vzniku Československa v roce 1918. Konfliktů razantně přibylo až ve třicátých letech 20. století s nástupem nacionalizmu a fašizmu v Německu. Vztahy se ještě vyostřily během 2. světové války, po které následoval v roce 1946 odsun německého obyvatelstva. Hřebeč se de facto vylidnila a noví obyvatelé nijak na kulturní odkaz nenavázali. Znalosti a um místních techniků i důlních mistrů se jen těžko a dlouhá léta obnovovaly.
VÝLET NA DŮLNÍ STEZKY
Můj tip na výlet se pojí s mimořádně zajímavou historií těžby přírodního bohatství v této lokalitě. Od roku 1770 se v prudkém, místy skalnatém svahu těžilo kromě stavebního kamene také druhohorní uhlí nízké kvality. Zpočátku sloužilo především k rozvoji místního textilního průmyslu a výrobě elektrické energie prostřednictvím parních strojů. Ale jen do té doby, než ho nahradilo významně kvalitnější uhlí ostravské. Na těžbu uhlí navázal objev žáruvzdorných jílů – lupků. Z nich se od 19. století vyráběly malty, dlaždice, šamotové cihly a keramika vynikající kvality. Pece na zpracování lupku byly v provozu až do roku 1991. V době největšího rozmachu jich bylo více než šedesát a zpracovaly bezmála 130 tisíc tun šamotu za rok (1965). Areál od devadesátých let 20. století víceméně chátrá, a kdysi slavnou éru připomíná jen naučná stezka, řada budov, pecí a také úzkorozchodná železniční trať, která vozila vytěžený lupek do výrobny šamotu v Mladějově. Na 11 kilometrů dlouhé trati dnes příležitostně vozí turisty historická parní lokomotiva, která je svými rozměry i stavbou světovým, již 100 let starým a funkčním unikátem. Více informací najdete na www.mladejov.cz.
Fotografie horníků těžících lupek je z poloviny šedesátých let 20. století, kdy byla těžba na vrcholu
MĚSÍČNÍ KRAJINA
Za cíl svého putování jsem si ale nezvolil úzkorozchodnou trať ani chátrající pece. Mým cílem jsou unikátní výsypky cca 250 milionů tun nezpracovaného lupku i hlušiny v okolí dolu Václav a Emil. Materiál erudovaný vodou vytvořil jedinečnou přírodní scenérii, která jako by nebyla z tohoto světa, i proto ji najdete na mapách pod označením měsíční krajina. Materiál je poměrně pevný, místy však příkrý, takže pozor na bezpečnost.
ROZHLEDNA STRÁŽNÍ VRCH
Na vrcholu Strážního vrchu (590 m n. m.) vznikla v roce 2010 sedmnáct metrů vysoká rozhledna ve tvaru těžební věže. Rozhled je zde jak na Moravskou Třebovou a vesnice v jejím okolí, tak i na Orlické hory a Králický Sněžník.
Detail rozhledny Strážní vrch
Výhled z rozhledny na Lanškrounsko
REZAVÝ POTOK
Následky těžby ale mají i svou odvrácenou tvář. Rozrušená hornina ve štolách kilometry dlouhých je v bezprostředním kontaktu s kyslíkem a urychluje oxidaci. To má za následek kontaminaci vod železitými a sirnatými sloučeninami Fe2+ a SO42-. Oba ionty ovlivňují pH vody, jež je extrémně nízké a nedosahuje hodnoty 2,5. To vše dohromady dělá z potůčku, který vytéká z oblasti důlní činnosti, jedovatou stružku, jež zahubí veškerou faunu i většinu flóry, dokud ji ostatní přítoky dostatečně nenaředí. Díky železu hraje potůček nevšedními odstíny okrů, které jsou sice krásné a dají se využít jako přírodní pigment, ale současně neprospívají vodním organismům. Malé hrázky a kaskády na potůčku prokysličují vodu a urychlují odbourávání kontaminantů.
Rezavý potok
BAROKNÍ SOUSOŠÍ V KUNČINĚ
Cestou na Hřebečsko by bylo škoda vynechat celkem unikátní památku v obci Kunčina. Barokní sousoší 16 soch u kostela sv. Jiří mělo kdysi zabránit návratu morové epidemie, která sužovala Moravskou Třebovou a okolí v roce 1715. Tak už to lidé v historii dělali, že se v těžkých dobách obraceli k Bohu, světcům i patronům. Sochy pochází z dílny Jana Sturmera a nechal je vystavět místní farář Matouš Theofil Kunert. Využil pravděpodobně přítomnosti sochaře při výstavbě morového sloupu v Moravské Třebové v letech 1715–1716. Regionálně významný barokní sochař pocházel z pruského Královce, dnes ruského Kaliningradu. Byl měšťanem a cechovním sochařem olomouckým. Dnes je považován za významného představitele vrcholného baroka v moravském regionu, kde postavil nejméně 14 dalších morových sloupů a morových patronů. Krom něho se na sousoší kalvárie podíleli také místní kameníci z Mladějova. Pokud vám sousoší bude trochu připomínat Kuks a sochy M. B. Brauna, věřte, že toto sousoší nedosahuje takové virtuozity ani monumentálnosti. Ale je o několik let starší a stejně autenticky dokládá těžký života člověka v době barokní.
Socha kajícníka
Barokní sousoší v Kunčině
Socha sv. Jáchyma
VÝLET PĚŠKY, ALE PROČ NE I NA KOLE
Cestu na Hřebečsko bych volil přes Kunčinu, kde si můžete prohlédnout barokní sousoší u kostela sv. Jiří. Startovním místem pro pěší výlet může být třeba Dětřichovská hájenka nad Novou Vsí, kde lze pohodlně zaparkovat auto a vydat se po naučné stezce ke čtyři kilometry vzdálené rozhledně na Strážném vrchu (590 m n. m.). Cesta dál pohodlně pokračuje mírně z kopce, kříží úzkorozchodnou železnici u dolu Gerhart a svažuje se pod opuštěný důlní areál. Po pravé straně cestu doprovodí jedovatý Rezavý potok. Jeho výraznou barvu si nemůžete splést. Po necelých 8 kilometrech je dobré trefit na lesní pěšinu, která nás prudce svahem nasměruje k opuštěnému areálu s měsíční krajinou naproti dolu Emil. Jinak nás cesta zavede až k silnici, po které není občas příjemné jít kvůli provozu. Brána důlního areálu bývá zavřená, ale vstup pro pěší je bez problémů možný pěšinou podél plotu. Dalším cílem se nabízí osada Hřebeč, dostupná jen po silnici. Na Hřebeči stojí hezká dřevěná vyhlídka s výhledem na Moravskou Třebovou. Odtud nás červená turistická značka zavede po lesních pěšinách zpátky k hájence vzdálené cca 7 kilometrů. Cestou stojí za krátkou odbočku vyhlídka Nad doly, odkud je vzdušný výhled na příkrý skalnatý sráz Hřebečského hřebene. Celodenní výlet má cca 17 kilometrů, ale cestou je tolik zajímavých míst, že vám cesta uteče jako voda v Rezavém potoce. Pokud se na výlet vydáte na kolech, nabízí se výživná trasa přes Trpík a Mladějov. Délka výjezdu se ale prodlouží o dobrých 40 kilometrů.
Text a foto: František Teichmann, historické fotografie: Naučná trasa Důlní stezky