Rekonstrukce se však oproti původním plánům protáhla o více než tři měsíce, ale nedala se uspíšit. „Opravili jsme toho o dost víc, než jsem předpokládal a investovali do nejmodernější technologie v kuchyni na zdravé vaření a pečení. To všechno si vyžádalo víc času, stejně jako řešení odpadů“, popsal pan Brokeš, co při mu při realizaci udělalo čáru přes rozpočet.  Je jedenáct hodin dopoledne pondělí 23. února a já vstupuji do šenku.

Prostor je to povědomý, ale všechno je trochu jinak. Zdi ladí do petrolejové modré a dominují jim velkoformátové černobílé fotografie z letité historie Lanškrouna. Někdo si s nimi musel dát spoustu práce, protože na žádné nevidíte významné vady, ač je zřejmé, že jsou hodně zvětšené. O historii města jsem leccos četl, ale většinu záběrů neznám. Hned se přidávám ke zvědavým návštěvníkům, kteří se snaží identifikovat konkrétní místa v Lanškrouně a debatujeme o událostech, které se tam odehrávají. Hostů z lanškrounských firem, vedení města i společenského života se tu postupně sešlo bezmála sto. K živé diskusi ochutnávám vynikající salát coleslaw a kousky tortilly s masem. Uvědomuji si, že dnes žijeme v úplně jiném městě, než jak jsem ho začal poznávat v roce 1985, coby nový žák zdejší základky.

Na první pohled mám pocit, že v místnosti je původní jenom podlaha. Ale i ta je podle slov Tomáše Brokeše kompletně zrenovovaná, obroušená a dobarvená tak, aby ladila k tónům interiéru. Původní zůstal také krb, a dokonce i obložení, které se ale zkrátilo a získalo novou barvu. Nicméně to není konečná podoba, ta se bude ještě měnit, jak Tomáš Brokeš popsal: „Mám kamaráda, který má v Itálii velkou zpracovatelskou firmu na dřevo a byl mi oporou, při vzniku a vybavení interiérů pokojů penzionu. Máme spolu dohodu, že za tři roky se stěny i stropy obloží bílým dubem. Bude to mít fantastickou atmosféru italské hospody v českém stylu. Snažil jsem se původně najít českého projektanta, který by hospodu předělal do italského stylu. Podle mě jsem ale hledal špatně, lepší je říct Italovi, aby si s tím poradil a jenom nezapomněl, že jsme v Čechách“.

Nový interiér hospody

Nejvíce se změnila kuchyně, tady zůstaly jen obvodové zdi.

Tomáš Brokeš ale zdůrazňuje, že nabízet se budou především česká jídla. Určitě se dostane i na ta italská, ale hodně bude záležet na přáních a chutích zákazníků, kteří sem budou chodit. Sám sebe označuje za „architekta“ projektu, který by měl zaplnit to, co Lanškrounu v oblasti gastronomie i hospodské kultury chybělo a dodal: „Chci, aby to tady nebylo jen o „kšeftu“, aby to bylo místo, kde se lidé potkávají a obnovují tradice. Ty, které nám narušil covid, když nás na dlouhé měsíce uvěznil doma a my tak trochu zapomněli, že můžeme trávit čas pospolu s přáteli“.

Na co konkrétního se mají zákazníci těšit, jsem se později zeptal provozovatelky Jany Brokešové. Zde bych rád zdůraznil, že Jana není manželkou ani sestrou Tomáše, nejsou ani příbuzní, a dokonce se ještě před nedávnem vůbec neznali.

„Byla bych ráda, aby to nejdůležitější v hospodě byla atmosféra. Když otevřete dveře, tak lidé okolo vás budou příjemní a budete se tu cítit jako doma. To druhé, na čem stavíme bude skvělá česká kuchyně. Obědové menu bude vždy na týden. Nabídne jedno bezlepkové jídlo, které doplní další dvě. Večeře budou vycházet z denní nabídky, s rostoucí poptávkou rozšíříme výběr á la carte. Tradiční zůstává nabídka piv. Plzeň, Radegast 12° a Kozel 11° doplní nealkoholický Birell. Novinkou budou čepované limonády od Mattoni. Teď aktuálně máme višňovou příchuť, která se k tomuhle ročnímu období hodí nejlépe. Nápoj je to bez umělých barviv i konzervantů“, popsala provozní Jana. Zákazníci se nemusí bát říct si o dietní omezení. Kuchyň ochotně vyjde vstříc všem možným požadavkům. Otevírací doba bude od neděle do čtvrtka mezi 11. a 22. hodinou. V pátek a sobotu se prodlouží od 11. do 23. hodiny, ale nebude problém dobu protáhnout, budou-li mít zákazníci zájem. V nabídce se objeví také speciální akce, víkendová menu a sezónní speciality. Každopádně se bude provoz i menu ladit podle toho, co budou zákazníci chtít.

Moje vzpomínky na „Majlant“ se hodně pojí se studenou kuchyní a vyhlášenými utopenci pana Syrového, provozní Jana Brokešová mě ale upozornila, že ani na ty se nezapomnělo: „Utopenci i nakládaný hermelín budou a to ve 100% kvalitě vlastní domácí výroby“.

Večer jsme si se ženou skočili na jedno pivko, v šenku vládla přívětivá atmosféra. Nezbývá než popřát hospodě v domě U města Milána úspěšnou sezónu a spokojené zákazníky, kteří se sem budou rádi vracet.

František Teichmann, foto: R. Lepka a autor