Jak velké byly porodní bolesti takhle velkého projektu?

Byly velké, ale stály za to. Získali jsme nové a rozšířené prostory, které jsme už nutně potřebovali. Myslím si, že tím naše škola získá na kvalitě, protože to není jen o novém prostoru, ale myslím si i o nové kvalitě, kterou se už ocitáme ve 21. století.

Skoro nic už tu jako bývalý učitel po 16 letech nepoznávám. Budete už mít dostatek prostoru?

Paradoxně tak úplně ne. Máme totiž prakticky zcela naplněnou kapacitu 500 dětí. Vždycky jsme historicky měli nějakou rezervu, ale tu teď nemáme. Aktuálně tu jsou 3 paralelní třídy a díky tomu máme vyšší počet tříd. Zjednodušeně řečeno jsme tam, kde jsme byli. Ale máme prostory pro školní klub, neformální vyučování, máme prostor pro dílny čtení, jazykové učebny, máme prostor pro třídnické hodiny, kde se pracuje hodně na vztazích. A tam všude se můžou děti setkávat mimo lavice. Máme k dispozici jazykovou učebnu, edukační učebnu, kterou může využít speciální pedagog nebo vyučující na doučování. Takové prostory jsme vůbec neměli. Ještě tu brzy vznikne klidová zóna s relaxační místností, ta nám taky chyběla. Hodně nám pomohlo i rozšíření počtu kabinetů. Jak nám rostl počet vyučujících i asistentů, tak nám prostory chyběly.

Nová kuchyňka pro výuku vaření je nádherná, máte tu i moderní robotické hrnce. Ty leckdo ještě doma nemá. Už jste je vyzkoušeli?

Ještě ne, protože jsme dneska otevírali. Ale robotické hrnce jsem chtěla proto, že jeden mám doma a vím, jak skvěle se s nimi vaří. A myslím si, že to bude brzy běžná součást kuchyně. Už se nebude vařit tak jako dřív. Neříkám, že úplně, ale ta technika nám hodně pomůže a vaření s ní může být velká zábava. Hrnec poradí, všechno namíchá, připraví a výsledek je úžasný. Nesouhlasím s tím, že hrnec bere invenci, právě naopak si tady člověk může vyzkoušet nové recepty. Každý takový recept i upravený se dá uložit a příště zase třeba použít nebo vylepšit.

Jak velké zpoždění projekt nabral?

Původně mělo být hotovo v září loňského roku, ale je z toho duben. Takže jsme o půl roku dál. Problémů ale bylo fakt hodně a je tu i několik drobností, které se musí ještě dokončit. Poděkovat bych ale moc chtěla všem svým kolegům za vstřícnost a trpělivost, protože to nejednou zasahovalo nepříjemně i do jejich práce.

Moc se mi líbí, že se přiznaly a zachovaly původní dřevěné konstrukce.

To byla moje podmínka, že když se bude dělat vestavba, přiznáme konstrukční prvky a zachováme je. Možná to nakonec bylo i nejjednodušší řešení a myslím si, že moderní technologie s těmi historickými prvky docela dobře doplňují.

Kdy tenhle projekt vestaveb začal vznikat?

Už za mého předchůdce ředitele Josefa Marka před dvaceti lety existoval projekt půdní vestavby. Podle něho se to nedělalo, ale byla to nějaká vize, ze které se vycházelo. Tím, jak se nám postupně zvyšoval počet žáků, apelovala jsem na zřizovatele, aby škola získala postupně adekvátní prostory. Velká výhoda byla, že město mohlo na tento projekt žádat peníze z evropského operačního sytému IROP, který z významné části cca 90% zaplatil náklady na vestavbu. Celkové náklady na výstavbu se vyšplhaly na 55,5 milionů korun.

Kdy budou učebny a nové prostory sloužit dětem? Nebo už jim slouží?

My jsme si netroufli učebny používat před kolaudací a slavnostním otevřením. Chybí také dokončit speciální protipožární nátěry dřevěných prvků, bez nich a schválení od hasičů prostory užívat nemůžeme.

Jaké jsou reakce dětí?

Hrozně se sem těší a nejčastěji se ptají, kdy už sem budou moci chodit. Moc se jim tu líbí, a tak doufám, že se to pozitivně promítne nejen na nich, ale že sem budou chodit rádi i moji kolegové.

František Teichmann