Aktuálně mě stejně jako řadu dalších místních občanů překvapilo, že hospoda je zavřená. Pohled do okna napovídá, že uvnitř se toho hodně děje. Zvědavost mě proto zavedla k majiteli Tomáši Brokešovi s jasnou otázkou? Skončí místní oblíbená hospoda nebo se jen rekonstruuje?
PENZION JE INSPIROVÁN KRÁSAMI Z CELÉHO SVĚTA
Majitel Tomáš Brokeš dům koupil od pana Syrového v roce 2016. Ten ho s nabídkou prodeje sám oslovil. Zpočátku si pan Brokeš nebyl vůbec jistý, jak s domem naložit, ale nakonec ho inspirovala historie a příběh spjatý s tímto místem. A po více než 175 letech oživil podnikatelský nápad kombinující hospodu s ubytováním tehdejšího majitele Alfréda Marka.
Pokoj inspirovaný marockým městem Marrákeš
Tento pokoj je inspirovaný ruchem multikulturního New Yourku
Velmi citlivě byla rekonstruována také chodba domu
Nejprve Tomáš Brokeš investoval do penzionu. A to s touto vizí: „Do Lanškrouna jezdí lidé z celého světa a moje myšlenka byla, alespoň částečně jim přiblížit jejich domovy. Proto je každý pokoj zařízen ve spolupráci s bytovou designerkou Pavlou Andrle ve stylu jiné země a jiné kultury“. Vzniklo tak sedm pokojů inspirovaných norským Bergenem, italským Milánem, New Yorkem, marockou Marrákeší, Kostarikou, Novým Zélandem a ruským Petrohradem. Sám přiznává, že jsou to místa, která sám navštívil a má je rád. Nelitoval času ani peněz, a tak na podlahách najdete originální italskou dlažbu nebo třeba nábytek vyrobený z původních jedlových krovů.
RESTAURACE OD ÚNORA NABÍDNE SNÍDANĚ, OBĚDY I VEČEŘE
Penzion funguje už nějakou dobu a úspěšně si získává svou klientelu. Ale pravě disproporce mezi pečlivě dotaženou kvalitou ubytování a již nevyhovující úrovní restaurace vedla pana Brokeše ke kompletní rekonstrukci hospody a především kuchyně, ze které zůstaly jen obvodové zdi. Svůj cíl pak přibližuje takto: „Už delší dobu jsem ze strany veřejnosti vnímal impulzy, abych Miláno změnil, abych ho posunul do současnosti a hlavně, aby se tady zase začalo jíst. Gastronomie se ale za posledních několik let významně posunula. Lidé neočekávají, že jen zasednou a budou celý večer popíjet pivo. Chtějí kvalitu, zážitek a pohodlí. Přesto chci, aby Dům u města Milána zůstal hospodou “. Nová kuchyně bude mít proto moderní vybavení, špičkovou rekuperaci a získá i více prostoru, protože na jaře se přistaví ještě sklad na potraviny. Samotný prostor hospody se také změní, ale Tomáš Brokeš to nazývá „políbením šenku“, kdy nepůjde o významnou, ale pořád dobře patrnou změnu. Finální podoba prostoru proběhne až za dva roky. Stěny budou obložené starým dubovým dřevem z Itálie, které je pokryje od podlahy až po strop. Nebude chybět plně funkční krb a originální italský nábytek. Tomáš Brokeš slibuje, že prostor získá potemnělou náladu staré Itálie a zároveň by měl evokovat něco ze začátku 19. století, kdy se tady otevřela v roce 1831 hospoda poprvé.
Kuchyně hospody prochází kompletní rekonstrukcí
Původní představa byla, že do nových prostor budou moci přijít první hosté už letos v prosinci. Předběžně šlo podle Tomáš Brokeše o zdravý odhad, ale při odkrytí kanalizace a elektroinstalace, se to ukázalo jako nereálné. Řadu věcí bylo nutné nechat vyrobit na míru, a tak i termíny dodání zkomplikovaly průběh rekonstrukce. I proto se posunulo otevření na začátek února. Kuchyně by měla hostům nabízet tradiční české pokrmy, ale v nabídce budou i jídla bezlepková a bude-li zájem i italská. Podávat se budou snídaně, obědy i večeře.
Dům u města Milána brzy oslaví dvousté narozeniny, a to už za necelých šest let v roce 2031. Ano, tak stará je nejen historie domu, ale i tradice místní hospody. A protože historie významně ovlivňuje i současné plány Tomáše Brokeše, stojí za to, si ji připomenout.
V penzionu najdeme obraz připomínající Francescu, manželku majitele, na jejíž počest byl dům pojmenován
STARÝ PŘÍBĚH PROMLOUVÁ DO SOUČASNOSTI
Ještě v roce 1829 v místech Domu u města Milána stály dva domky. Ty však byly zbourány a na jejich místě postavil měšťan Franz Marek nový dům. Provozoval zde nepříliš úspěšně řeznictví a pohostinství. Samotný název Dům u města Milána se ale objevil až o tři desetiletí později. Syn majitele Alfréd Marek se nechal jako dvacetiletý naverbovat do Rakousko-uherské císařské armády, protože ho lákalo cestování i dobrodružství. V armádě sloužil deset let a jeho vojenskou kariéru ukončila až slavná bitva u Solferina. Rakousko-uherské císařství tehdy bojovalo se Sardinským královstvím podporovaným francouzskou armádou. Severní Itálii šlo o hodně, o nezávislost. V rozhodující bitvě u Solferina bylo přes početní výhodu císařské vojsko poraženo a významná část severní Itálie získala nezávislost. Alfred se štěstím skončil v milánském lazaretu, tisíce jiných se už domů nikdy nevrátily. Příběh to rozhodně nebyl veselý, ale pro lanškrounského vojáka měl šťastný konec. Alfréd se zde nejen uzdravil, ale také seznámil a později i zamiloval do sličné ošetřovatelky Francesci. Po zotavení se vrátil do Lanškrouna i s ní. A aby jeho žena v mnohem méně slunečné a chladné lanškrounské kotlině nesmutnila tolik po tehdy už svobodné italské Lombardii, pojmenoval svůj rodný dům s hospodou i řeznictvím Dům u města Milána. Podnikavý Alfréd přistavěl k domu tehdy technologickou novinku v podobě ledárny na chlazení piva a v prvním patře nad hospodou nechal zařídit několik pokojů pro hosty. Vyprávění cizinců pak pečlivě zaznamenával do deníku desítky let. Svou vojenskou uniformu na sebe znovu oblékl až v roce 1894, kdy sem na vojenské manévry zavítal císař František Josef I. Ale to už je jiný příběh. Ten o Domě u města Milána naplno ožije už v únoru.
František Teichmann, foto archiv Tomáše Brokeše
