Památná lípa malolistá, jejíž stáří se odhaduje na cca 700 let dnes představuje jen torzo kdysi mohutného stromu. V tomto stavu je již více než 100 let. K Výprachtické lípě se váže řada pověstí a nejednou byla námětem uměleckých děl. Srpen 2024.

Kaple se zasvěcením Povýšení sv. Kříže ve Valteřicích je umístěná na nádherném místě s působivým rozhledem do krajiny.  Postavena byla v letech 1827 až 1832.

Kostel Proměnění Páně ve Výprachticích pochází z roku 1818.

Sousoší Nejsvětější Trojice se nachází kousek od silnice v centru obce. Socha byla postavena jako odčinění vraždy Františka Hubálka, kterou 28. února 1808 spáchal Josef Hejl. Socha však vznikla až v roce 1863, kdy se o ni zasloužila vdova Josefa Hejlová. Ji i manžela Františka tížilo břemeno vraždy, která se odehrála u nich na statku. Po smrti muže získala povolení a sochu nechala vytesat u sochaře  Františka Lindermanna z Hedeče u Králík.

Mezi starosty obcí se často objevuje jako vzdělání „stavebnictví“, to je, nemýlím-li se, i váš případ. Je to velká výhoda rozumět tomuto odvětví?

Jako některé mé kolegy mě do života poslala stavební průmyslovka v Letohradě. Následně jsem pokračoval na vyšší Odborné škole obchodní ekonomické v Brně. Byl to, řekněme, obor ekonomicko-právní, což znamená daně, účetnictví, obchodní právo, pracovní právo. To mě nějakým způsobem naformovalo, ač já jsem původně politicky aktivní nikdy nebyl. Ještě v roce 2014 v červnu jsem neměl žádné ambice stát se obecním zastupitelem.

Nicméně to takhle dopadlo. Vy jste pracoval na výprachtickém stavebním úřadu, nepletu-li se?

Po škole v Brně jsem šel do Prahy do reklamní agentury, kde jsem pracoval jako projektový manažer na juniorní pozici. V této reklamce jsem před tím působil asi 4-5 let jako promotér na brigádní pozici. Původně jsem si myslel, že se budu ubírat tímto směrem. Ostatně od nějakého věku puberty jsem předpokládal, že půjdu do města. Nicméně v té reklamní agentuře jsem byl přesně jeden rok. Nebylo to z důvodu, že by se nedařilo mně nebo našemu týmu, ale v podstatě v tom roce, kdy jsem nastoupil, ji koupila nadnárodní agentura a do roku de facto ukončila její činnost. Řešil jsem a přemýšlel, co dál. Měl jsem i nabídky z nějakých ostatních reklamních agentur, kam třeba přešli i moji kolegové, ale nějakým způsobem mi ten rok ve velkoměstě stačil. Už jsem předtím bydlel 5 let v Brně. Uvědomil jsem si, že mi ta naše malá vesnička chybí, a že tady mám kořeny zapuštěnější hlouběji, než jsem si připouštěl. Když jsem řešil, co a jak tak mě shodou náhod oslovil jeden z tehdejších zastupitelů, u který také studoval stavební průmyslovku v Letohradě, jestli bych nezkusil výběrové řízení na úředníka stavebního úřadu ve Výprachticích. Protože pan Lerch, který tam tehdy pracoval, šel do důchodu. Ve výběrovém řízení jsem nakonec uspěl a na stavebním úřadě pracoval 7 let. Přežil jsem 8 novel i 6 pokusů o zrušení úřadu. Což máme v podstatě na talíři doteď. Uvidíme, jak to bude po roce 2026. Ono je vůbec stavebnictví, stavební zákon a agenda okolo teď velmi hojně propíraná. Asi všichni víme, že je digitalizace nepovedená.

Zajímalo by mě, co vás vlastně dostalo do politiky? Naznačoval jste, že to bylo rozhodnutí „ze dne za den“. Co vás přimělo zkusit to na komunální úrovni?

Potom, co jsem se vrátil z Prahy, jsem se vracel ke spolkům, kde jsem dříve působil. Hlavní moje srdcovka byli hasiči. Ostatně máme tady dva sbory, dvě výjezdové jednotky. Také jsem členem mysliveckého spolku ve Výprachticích. Můj předchůdce pan Miroslav Stejskal byl úspěšný starosta i krajský radní. A po čtyřech volebních obdobích naznal, že toho má dost, a že už mu to stačilo. Jednoho dne vstoupil do mojí kanceláře na stavební úřad s tím, jestli nechci být členem zastupitelstva. Já mu říkal, že by bylo možné pracovat v zastupitelstvu. Ale jako úředník na úřadě bych být nemohl, to bych byl ve střetu zájmů. A on na v tu chvíli vyhrkl, že nemyslí, že bych byl „jen zastupitelem“, ale že mě vidí jako kandidáta na starostu. Tehdy byly ve Výprachticích u voleb ještě dvě kandidátky. Naše seskupení obhájilo vítězství, zastupitelstvo mě zvolilo a pan Stejskal mi funkci starosty předal. Bylo to zajímavé, protože na rozhodnutí jsem měl v podstatě tři dny, kvůli uzávěrce volebních kandidátek.

Je mně jasné, že dělat starostu na malé obci, a tady se shodují všichni starostové, se kterými jsem mluvil, je dílem danajský dar. Musíte být odborník úplně na všechno, a hlavně na psychologii, abyste se dokázal s lidmi domluvit. Nicméně našel jste se v tom?

Ve třetím volebním období, ve kterém teď jsem, už člověka nějaké ty ideály opustily. Není to snad ani v souvislosti s lidmi, ale spíš bojem s větrnými mlýny, kterými jsou obrovská administrativa a byrokracie. Vzhledem k tomu, že jsem ve státní správě už od roku 2007, což je hodně dlouhá doba, má už člověk nějakou zkušenost a vidí ten obrovský nárůst administrativy. Týká se to jak dotačních věcí, tak i stavebního řízení. Od roku 2007 proběhla hromada novel. Každá vláda i každá novela slibovala méně byrokracie, ale s každou toho akorát přibylo, ať to vezmu z pohledu kterékoliv politické strany.

Druhá věc je právní nejistota v našem státě. Částečně to asi souvisí s kvalitou legislativních rad vlády a přípravou zákonů v parlamentu. Tam nastává obrovský masakr. Já si to teď přesně nepamatuji, ale ten nový stavební zákon, když šel do prvního čtení v poslanecké sněmovně, měl, myslím, 125 paragrafů. Finální verze má přes 300 paragrafů. Přiznám se, že jsem to už přestal sledovat, jen mě to trochu děsí.

Politicky jsou Výprachtice tradičně sociálně-demokratické a o voliče se už druhé volební období uchází výhradně lidé z této strany. Není to škoda, že nemá více lidí zájem zapojit se do veřejného života, byť třeba jako opozice?

Paradoxně první volební období, ač jsme byli složeni ze dvou kandidátek, tak žádný zásadní spor nenastal. V tom druhém období 2018-2022 se už ale začaly vést delší debaty třeba o smyslu různých projektů. Naposledy byla zase jenom jedna kandidátka a už nám dělalo problém těch jedenáct míst obsadit.

Takže zájem veřejnosti o veřejné funkce je slabý?

Je to v dnešní době takový trend. Jeden můj kolega říká, že starosta na malé vesnici řeší vše. Od s prominutím přejeté kočky na silnici a jejího úklidu až po 30 - 40 milionové investice. Je to samozřejmě i o zastupitelstvu, jak jsou kolegové a kolegyně aktivní. A patří sem i otázka financí. Když se otevře téma platu starosty na malé vesnici, tak je to nadprůměr, to je veřejně dohledatelný údaj. V době, když jsem začínal, proběhl velký mzdový nárůst, a když jsem se bavil se svými bývalými spolužáky, co dělají ve stavebních firmách na pozicích stavbyvedoucích, tak dosahovali za osmihodinové směny téměř stejného platu. Jako starosta jste sice pánem svého času, ale musíte pracovat od rána do večera.

Ale nezájem veřejnosti o fungování obcí si úplně vysvětlit neumím. Asi v tom bude určitá neochota zapojit se na úkor vlastního pohodlí nebo neochota přijmout odpovědnost. Možná oboje současně. Otevírá to ale otázku, která padla zhruba před měsícem. Máme 6250 obcí. Co s tím dál? Tyhle otázky přijdou a pokud budeme chtít nějak stáhnout mandatorní výdaje státu, tak někdo do toho živého bude muset prostě seknout. Vše se bude muset velmi dobře propočítat a diskutovat o výhodách a nevýhodách případných změn, ale ukazuje se, že je to spíše na celkovou reformu systému veřejné správy a samosprávy. Doufám jen, že se nedožiji nějakého násilného slučování obcí a měst.

Obec Výprachtice je součástí DSO Severo-lanškrounsko. Jak moc pomáhá obci v rozvoji?

Jsem teď od ledna dokonce i předsedou tohoto mikroregionu. Na pozici jsem vystřídal Petra Helekala, který si už asi potřeboval orazit, jelikož sdružení vedl od jeho založení před dvanácti lety. Mikroregion byl veden přesně tak, jak jsme si to představovali, byl postaven na spolupráci mezi obcemi. Z členských příspěvků se platí paní manažerka, která nám pomáhá s vyhledáváním veškerých možných informací, přípravou zastupitelstev i složitějších usnesení. Řeší dotační tituly a nejenom vyhledávání, ale i jejich zpracování.

Pomohla vám paní manažerka i s dotací na kanalizaci?

U projektu kanalizace jsme zrovna šli jinou cestou, z důvodu velkého pracovního vytížení naší paní manažerky. Kanalizace je financována z dotačních prostředků EU prostřednictvím Státního fondu životního prostředí. Dělali jsme s paní Bártlovou jiné projekty, jako třeba havarijní a povodňové plány, nové rozhlasy, kompostéry pro většinu obcí, telekomunikační služby, svoz komunálního a tříděného odpadu – to byly společné projekty několika obcí. Pro naši obec svazek zpracovával žádost na Státní fond životního prostředí pro rozšíření prameniště Vlčí důl a Zaječín, či žádosti o dotaci na obnovu hasičské techniky prostřednictvím ministerstva Vnitra, kdy byl zakoupen nový dopravní automobil Ford Transit pro JPO V Koburk a nová cisternová automobilová stříkačka Tatra 815-7 pro JPO III Výprachtice, která nahradila 47 let starou Tatru 148. Složky IZS, mezi které patří i dobrovolní hasiči jsou pro každou obec velmi potřební a důležití. Naše meziobecní spolupráce není ale jen ve finančních záležitostech. Třeba ve chvíli, kdy se řeší odpadový zákon, tak si ho paní manažerka nastuduje, rozešle nám ho nebo se sejdeme a probereme ho. Případně si pozveme někoho ze společenství, kdo se odpady zabývá, aby nám řekl, jaký to bude mít dopad na finance, obce a občany.

Sousedské vztahy jsou mezi obcemi velmi důležité. Se kterými starosty se vám spolupracuje nejlépe?

Ono se úplně nedá říct, že by ta spolupráce byla jen s jednou nebo druhou obcí. Je to spíš o tom, že si prostě zavoláte, poptáte se. Máme i svazkovou skupinu na messengeru, kam si napíšeme třeba: „Hele, nevíš teď o někom, kdo dělá sádrokartony a má teď volnější kapacitu?“ Ten spolek funguje spíš na té praktické spolupráci. Funkce nás i spojily, dá se říct do kamarádství. A po mnoha letech v obecní agendě, je člověk postižený.  Když třeba vyjede na výlet nebo dovolenou, tak sleduje, jak to kde vypadá, jaké mají koše, v jakém stavu jsou lavičky.

Obec aktuálně investuje do rozšíření kanalizace v obci. Představte nám tento velký projekt s rozpočtem cca 25 mil. Kč.

25 mil. Kč bez DPH, 31 mil. Kč s DPH. naše obec vlastní i provozuje kanalizační i vodovodní síť. Tím, že je tu čistírna od roku 1992, nám odpadly starosti s výstavbou čistírny, která nám kapacitně bohatě stačí, protože byla navržena na kapacitu cca 1000 tzv EQ – ekvivalentních obyvatel. Aktuálně rozšiřujeme kanalizaci na lokality Malá Strana, Na Dole a řekněme do půlky části Hoblovna. Uspěli jsme v dotačním titulu Státního fondu životního prostředí, kde jsme získali 17 milionů Kč. Pardubický kraj má vypsaný dotační titul na spolufinancování podobných akcí. Tam se může získat ještě 10% financí, takže ještě od kraje dostaneme 2,5 milionu Kč. Nicméně je to trochu složitější. Člověk neznalý by řekl: „Proč obec drží peníze na svých účtech?“ Jenomže pokud máte takový projekt, tak většinou poskytovatel dotací po vás chce záruku toho, že ty finance máte k dispozici. Ač třeba zrovna u tohoto dotačního titulu je průběžné financování, takže to potřeba nebylo, ale to je spíše výjimka. To znamená, že zhotovitel vždy po měsíci vystaví fakturu. My ji po kontrole s technickým dozorem schválíme, proplatíme a poté žádáme Státní fond životního prostředí o platbu té konkrétní faktury. Ale jsou i projekty, které musíte financovat celé sami, tam se nabízí půjčka, ale to jsou náklady navíc, často ve stovkách tisíc. Během deseti let jsme se zastupiteli byli schopni dát dohromady úsporu a 31 milionů máme k dispozici na bankovních účtech, právě na dofinancování těchto velkých projektů.

Přijala veřejnost projekt kanalizace s pochopením? Nebo byly nějaké komplikace?

Já si ještě živě pamatuji situaci, kdy jsme asi v roce 2011 s bývalým starostou procházeli ty části obce, kde se teď kanalizace dělá a byli jsme „vyhnáni“. Protože údajně nechtěli platit za stočné. Ta doba se však změnila a od roku cca 2016 už lidé chodili na úřad, jestli by se nezačalo dělat, protože došlo k zpřísnění vodního zákona. To já osobně považuji za správné. V roce 2019 se začalo projektovat a teď jsme asi se třetinou kanalizace v zemi. Někomu se ta doba pěti let příprav může zdát šílená, ale 1,5 roku trvalo projektování, následovalo získání stavebního povolení, žádost o dotaci, vysoutěžení zhotovitele a je to tam.

Zdržela nás také komunikace s majiteli okolních pozemků, protože nastaly klasické argumentace, že se bude prášit, bude tam bláto. Paradoxní trochu je, že přímo majitelé dotčených pozemků jsou ochotni, ale více to vadí těm, koho se to dotýká jen vzdáleně. Je to zátěž, já spoluobčany chápu, ale kanalizace se prostě jinak než vykopáním, položením a zasypáním udělat nedá. Na druhou stranu je to pro ně ulehčení, jelikož se napojí na trubku a dál už neřeší, co s odpadní vodou.

Obec před několika lety sužovala sucha a nedostatek vody. Je už tento problém definitivně zažehnán, nebo pomáhá hlavně deštivější klima posledních několika let?

Tady se vodovod začal budovat někdy okolo roku 1965, prameniště Zaječín, kde jsou povrchové studny. Potom se tam postupně vybudoval vodojem a následně byl i nějaký malý reservoár ve Vlčím dole, také z povrchových studen. Později v roce 2001 tam obec investovala do velkého vodojemu, ten byl plněn z povrchových studen, mezi lety 2001-2004 byly postupně vybudovány 3 vrty. Pak však přišel suchý rok 2015, a hlavně 2017, kdy se zásobování vodou zvládlo jen tak tak, sice se dodávky vody nemusely snižovat, ale bylo vydáno doporučení nezalévat a šetřit vodou. Proto v roce 2018 proběhly průzkumné práce na nový vrt, který by měl dostatečnou kapacitu. V roce 2019 se zpracovával projekt s názvem Výprachtice – rozšíření prameniště Vlčí důl a Zaječín. V roce 2020 bylo vydáno stavební povolení a následně podána žádost o dotaci. Samotná realizace akce proběhla v letech 2022-2023, kdy bychom měli mít na další roky dostatečnou rezervu. Akce vyšla na téměř 7 mil. Kč, dotace ze SFŽP byla ve výši 4,2 mil. Kč.  

Výprachtice jsou obcí rozlehlou a navíc leží ve velmi členitém terénu. Komplikují tyhle geografické poměry hodně údržbu i rozvoj vesnice?

Do jisté míry ano a týká se to třeba Valteřic. Ale tam žijí převážně chalupáři a našim cílem i do budoucna je udržet tam něco jako genius loci, a proto nebudeme podporovat žádnou významnější výstavbu v této lokalitě, výjimkou jsou menší projekty rekreačních na soukromých pozemcích.

Abych se vrátil k vaší otázce. Zimy jsou už dnes převážně mírné a problémy představují jen ty vyhrocené kalamitní stavy. Není jich během zimy mnoho, ale pak bývá schůdnost cest náročná. Paradoxní je, že v posledních dvou letech jsme spotřebovali štěrku dvakrát více než třeba před deseti lety, protože musíme řešit námrazy. Při nich je spotřeba posypu mnohem větší, protože jinak se sjízdnost nedá udržet. Dnešní doba je náročná, protože lidé chtějí být mobilní a mít 100% sjízdnost hned a neustále, protože krom práce dojíždí také za koníčky a zábavou. Já pamatuji z dětství, že u nás na Malé Straně se před čtyřiceti lety nevyhrnovalo v zimě vůbec, a když bylo sněhu hodně, chodilo se pěšky. Tím ale nechci argumentovat, chápu potřeby občanů. Máme proto dva traktory. Pokud sněží, vyjíždí se ráno okolo třetí tak, aby byly všechny hlavní, nejvíce obydlené oblasti, sjízdné a vyčištěné od sněhu. Občas se něco nepovede, ale to bývá nejčastěji selháním techniky, ne lidí. Naštěstí nám mohou pomoci i traktory soukromníků, byť toho nevyužíváme často. Naposledy tuším v roce 2019, kdy do čerstvého sněhu napršelo a zmrzlo to. To se muselo kompletně vyčistit a bylo to mimořádně obtížné.

Někdy se při úklidu jen složitě zavděčíte, protože když spustíte údržbu brzy ráno, narušíte lidem, kteří se vracejí pozdě večer ze směny, spánek. A to nemá kompromisní řešení.

Významnou část nemovitostí v obci tvoří také chalupáři. I tady ve Výprachticích spoustu lidí investuje do svých sezónních nemovitostí. Jsou „lufťáci“ pro Výprachtice přínosem, nebo spíše jen vyžadují zázemí, ale obci příliš mnoho nepřináší?

Už jste naznačil, že tohle téma má dvě roviny pohledu. Hodně se to změnilo před zhruba čtyřmi roky zpátky. Víte, je velký rozdíl mezi starousedlíky, jejichž potomci dnes spravují a vlastní nemovitosti po předcích. Tam problémy nebývají. Nemovitost mají pro sebe a nepronajímají, žijí napojení na sousedy a své okolí. Jiná situace je u investičních nemovitostí, kde se co týden nebo i častěji točí turisté. Oficiálně to nepřiznají, takže neplatí ubytovací poplatek, často neřeší ani třídění odpadů, a tak to okolní spoluobčany i obec samotnou jen zatěžuje. Majiteli jsou hluk a stížnosti jedno, protože se tu ukáže jednou za rok a tohle ho nezajímá. Obávám se, že se to 100% legislativně podchytit nedá a je to jen o osobním morálním nastavení majitele. Já respektuji jejich práva na podnikání, ale měli by to dělat v rámci nějakého právního rámce a ohleduplně k okolí. Oni se pak někdy majitelé diví, že jim nikdo ze sousedů nepůjčí ani vrtačku, ale když se v jejich nemovitostech opakovaně několikrát za týden „paří“ do tří do rána, není se jim co divit.

Řada obcí dnes řeší čtyři základní výzvy: odpadové hospodářství, energetické náklady a sdílenou energetiku obce, komunikace a budování chodníků a výstavbu bytů a síťování parcel. To budou podle všeho aktuální témata i tady ve Výprachticích.

Když začnu posledním tématem parcel a síťováním pozemků, tak to je doslova má noční můra. Už za mého předchůdce se podařilo nakoupit nějaké pozemky na cca sedm parcel. Jejich přípravu a zasíťování ale projektujeme už od roku 2017! A už ani nechci předjímat, kdy se přiblížíme k realizaci. Teď po čtyřech letech a asi pěti předělávkách se blížíme finální verzi pro územní rozhodnutí. Problém je, že i když se na úřadě na něčem dohodnete a připravíte to podle jejich požadavku, místo schválení přijde úředník s dalšími pěti podmínkami, které chce do plánu zapracovat. To je vám občas do breku, protože proč jste tam před tím dvakrát byli jednat?

Je to o lidech nebo o špatné legislativě?

Já nechci nikomu sahat do svědomí, ale ve třech posledních případech, které jsem řešil, to bylo vždy o lidech. Myslím si, že není ani problém dobré vůle. Největší zádrhel vidím v tom, že si úředníci zákony vykládají po svém. Problematická bude i příprava a zasíťování parcel, protože jen u těch sedmi připravovaných se už teď pohybujeme s cenou okolo 11 milionů. Dotační tituly na to nejsou a bude oříšek to vyřešit.

Předpokládám, že investice do parcel budete muset promítnout do cen?

To samozřejmě budeme muset. Doby, kdy se poskytovaly nezasíťované parcely za korunu, skončily. Člověk by byl rád, kdyby tu místní zůstaly, ale pak musí počítat s tím, že metr zasíťované parcely vyjde klidně na více než 1000 Kč. Pokud se má starosta chovat s péčí řádného hospodáře, není snadné cenu parcely optimálně vybalancovat. Platí, že pořízení pozemku je a určitě i bude nákladnou investicí i na vesnici. Soudy se aktuálně staví k tomu, že nemají být žádné úlevy, protože obec a potažmo i starosta se vystavují riziku trestního stíhání.

Plánují Výprachtice rozšířit alespoň v centru obce chodníky?

My chodníkovou síť v podstatě ani nemáme. V projektové fázi je chodník tady od Kovárny po křižovatku dělící silnici na směr na Heřmanice a Lanškroun. Tady bych chtěl poděkovat místním, protože nám všichni vyšli vstříc ohledně pozemků a je tedy i zřejmé, že si uvědomují potřebu bezpečného pohybu chodců.

Aktuálně se však nad projektem dohadujeme s jedním dotčeným orgánem. Je to tam úzké a auta se zde zatím přirozeně míjí. Pokud se ale vybuduje chodník o minimální šíři 90 cm, bude nutné svést provoz do jednoho pruhu. Jiné řešení není. Ale ač je to na přehledném místě, nemůžeme stále nalézt řešení a shodu.

Doprava v naší obci mi dlouhodobě dělá vrásky a řešíme především Haldu, kde se jezdí opravdu rychle. A nedělají to cizí, ale místní. Dle odhadu, tu více než 70% místních předepsanou padesátkou nejezdí. Snažíme se spolupracovat s Policií, ale podobné problémy řeší na více místech a na větší dohled nemají kapacity.

Plánuje obec investice do obnovitelných zdrojů energie?

O mně se ví, že nejsem velkým příznivcem fotovoltaických panelů, a to především těch na zelené louce. U budov mě zase přirozeně nutí k obezřetnosti pohled hasiče. Tady nejsem odpůrce, ale myslím si, že je třeba, aby vše dodala skutečně odborná a vyškolená firma. Nám v energetice pomáhá, že jsme prostřednictvím MAS Orlicko na burze, což nám z dlouhodobého hlediska zajišťovalo velké úspory. O nějakých investicích uvažujeme, ale je potřeba přistupovat k tomu střízlivě postupnými kroky. Aktuálně se zhruba rok věnujeme energetickému managementu budov. Teď navazujeme dalším krokem, a to podáním žádosti o dotaci přes náš svazek Mikroregion Severo-lanškrounsko na vytvoření plánu energetické koncepce. Trochu jsme čekali na schválení zákona o sdílené energetice. Ten by měl mít důležitou roli z hlediska dalších investic a kroků. Ono se nabízí využít pro fotovoltaiku třeba školy, ale co s tím výkonem během prázdnin, kdy není spotřeba? Výsledkem jsou i záporné ceny přebytečné energie na spotovém trhu. Půjdeme tedy cestou postupných kroků, ale musíme pečlivě zvažovat reálnou využitelnost konkrétních investic. Pokud budeme moci využít energii třeba pro čerpadla ve Vlčím Dole nebo pro čistírnu odpadních vod, může to dávat smysl.

Škola ve Výprachticích je nadprůměrně aktivní a v současné době má 121 dětí. Zapojuje se do technického vzdělávání i programu Erasmus+. Aktivně přijala řadu ukrajinských žáků při migrační vlně v roce 2022. Přesto je škola naplněná z méně než 50% kapacity. Je škola i z pohledu starosty klíčovou institucí obce?

Pro nás je škola zásadní institucí. Ono by se to dalo obecně říci o více než polovině institucí, které obec zaštiťuje. Protože když není kanalizace a vodovod, je to problém, ale škola je moc důležitá. Pereme se s tím, že se neustále pohybujeme na hranici výjimky. Pokud do ní spadneme, má obec doplácet plat pedagogů, protože je stanovený počet odučených hodin na počet dětí. Mě mrzí, že školství nemá dlouhodobou jednotnou vizi s přesahem volebního období. Školství tím trpí asi nejvíce. Pokud se ale začnou rušit školy, má mladá generace o další důvod navíc, proč tu nezůstat. Snažíme se školu udržovat moderní – v posledních 10 letech bylo investováno pomocí fondů EU a MAS Orlicko přes 10 milionů korun. Máme novou digitální jazykovou učebnu, učebnu informatiky a přírodovědy, je udělaná kompletní konektivita školy, nové kuchyňky, učebna pro keramický kroužek, díky vybudované výtahové plošině je škola kompletně bezbariérová.

Lidé chtějí mít zázemí a chtějí se mít dobře. A také se dobře mají a je to vidět na každém kroku, u vozového parku, dovolených a jinde. Čímž nechci zapomenout na skupiny jako jsou samoživitelky nebo určitá část seniorů, pro které je život po finanční stránce hodně náročný.

Loni v srpnu v dolní části obce došlo k napadení obcí vlkem. Byl to ojedinělý případ, nebo se vlci do areálu obce vrací?

Loňský útok na čtyři ovce dvou chovatelů byl, a teď už to mohu říci, ojedinělý. Ale máme zprávy, že se tu v okolí vlci pohybují. Vlk je vrcholný predátor, který sem historicky patřil. I k nám do Výprachtic a okolí. Asi jsme si odvykli životu s vlky a chápu i obavy lidí z takhle velké šelmy, ale platí, že zvířata o nás ví mnohem dříve než my a v naprosté většině případů se kontaktu s lidmi snaží vyhnout.

Je možné, že se sem budou vlci vracet a budeme si na to muset zvyknout a naučit se s tím žít.

Výprachtice lákají turisty na jeden z nejstarších stromů východních Čech. Výprachtická lípa v současnosti působí velmi zranitelně a navíc vypadá, že, usychá. Jaké máte informace o aktuálním stavu tohoto stromu a máte nějaký plán, jak o ni pečovat?

Výprachtická lípa prochází mnohokrát za rok vizuální kontrolou a zhruba jednou za dva roky přijede odborný arborista, který stav posoudí a navrhne nutná opatření. Lípa se pravidelně prořezává a jsou na ní navázána ocelová lana, která ji poutají k té druhé lípě a zpevňují. V letošním roce se ale zdravotní stav zhoršil, protože praskla spodní část kmenu toho dřevěného kloubu po jedné vichřici. Je zpracované řešení, ale musíme dodržet termíny a počkat až na konec vegetačního období. Modlím se, aby to vydrželo a celé se to neutrhlo. Čekáme tedy do konce září. Snad nepřijde bouřka nebo vítr. To by nemuselo do zásahu vydržet.

František Teichmann, foto autor a archiv obce Výprachtice

HISTORIE OBCE VÝPRACHTICE

Obec Výprachtice se nachází na sever od Lanškrouna a skládá se ze tří historických částí: Výprachtic, Koburku a Valteřic. Název obce Výprachtice pochází z německého jména Wiprechtsdorf, které je typicky kolonizační a vychází z osobního jména lokátora obce. První písemná zmínka o Výprachticích se váže k roku 1304, kdy byly zmíněny v donační listině krále Václava II. podobně jako i jiné obce lanškrounského regionu. Obec byla původně majetkem Zbraslavského kláštera a později se stala součástí lanškrounského panství. V roce 1358 Výprachtice směnil Zbraslavský klášter s litomyšlským biskupstvím, a tím se obec stala součástí lanškrounského panství. Po husitských válkách byly Výprachtice připojeny k Lanšperku a Lanškrounu Zdeňkem Kostkou z Postupic. Historie Koburku je výrazně mladší a spojuje se s rokem 1789, kdy došlo k rušení vrchnostenského dvora i ovčína na Pláňavech.  Pozemky byly rozparcelovány a přiděleny místním poddaným. Jméno Koburk získal po vojevůdci Bedřichu Josiáši, princi koburském.

Výprachtice, jak bývalo historicky zvykem, měnily své pány. Ale v druhé polovině 16. století se vrátily k lanškrounskému panství za vlády Vratislava z Pernštejna. Významnou roli sehrál v životě obyvatel obce i vrchnostenský dvůr a ovčín založený za Adama Hrzána z Harasova na začátku 17. století. Do bitvy na Bílé hoře byly Výprachtice nekatolické. Zdejší obyvatelé měli povinnost robotovat až do sklonku 18. století, kdy byl dvůr zrušen a půdu získali místní lidé. V rámci tereziánských reforem vznikla v roce 1774 ve Výprachticích první škola. Současná budova základky ale vznikla až na začátku 20. století, konkrétně v letech 1905 – 1906.

19. století bylo obdobím české emancipace, rozvoje školství a spolkového života. Tou dobou měla obec i více než 3 tisíce obyvatel, ale už na konci století se Výprachtice rychle vylidňovaly. V roce 1883 zde vznikl nejstarší dodnes aktivní spolek dobrovolných hasičů. Později v roce 1919 se připojil oblíbený tělovýchovný spolek Sokol, dnes TJ Sokol Výprachtice, který se věnuje především volejbalu, ale i florbalu a fotbalu. Aktivní je dnes také myslivecký spolek, spolek seniorů, dechová hudba a Český červený kříž. Největší změnu v počtu obyvatel udělala 2. Světová válka, po které došlo k odlivu německých obyvatel. Od té doby je počet obyvatel relativně stabilní a drží se kousek pod hranicí 1000 obyvatel.

Po odsunu původních německých obyvatel byly Valteřice v roce 1951 připojeny k Výprachticím. V roce 1950 byly zrušeny čtyři hostince, dva obchody se smíšeným zbožím, řeznictví, pekařství a mnohé další živnostenské provozovny. Zemědělská kolektivizace se setkala s malým pochopením, nejtvrdší odpůrci skončili v kriminále a někteří rolníci nevstoupili do jednotného zemědělského družstva nikdy. Významná změna proběhla v roce 1975, kdy se Koburk, dosud samostatná obec, sloučil s Výprachticemi. II. polovina 20. století a začátek 21. století byly spojené s rozvojem základní infrastruktury, stavbou obecního vodovodu, kanalizace, čističky odpadních vod i obecních bytů. Významně obec investovala také do občanské vybavenosti a školství.

Dnes mají Výprachtice přibližně 960 obyvatel. Ke sportu slouží lyžařský vlek firmy Ovaz, v obci je také sportovní areál s tenisovými a volejbalovými kurty i fotbalové hřiště. Ke sportu slouží tělocvična ZŠ. U restaurace v centru obce je prostorný sál. Soukromí ubytovatelé nabízí k dispozici cca 70 lůžek pro turisty. Ve středu obce je dětské a dopravní hřiště pro nejmenší.

VÝZNAMNÍ RODÁCI

Karel Otakar Hubálek (1859 - 1930) byl pedagog, spisovatel a významná osobnost života východních Čech na konci 19. a začátku 20. století. Na konci své pedagogické dráhy dvanáct let mezi léty 1905 - 1917 pracoval jako ředitel výprachtické měšťanské školy. Významnou měrou se ale zapojil i do života v Lanšperku, Dolní Dobrouči a především České Třebové, kde dlouhá léta působil jako učitel i ředitel školy. Byl aktivní v budování parku Javorka, věnoval se rozvoji Sokola, byl jednatelem Měšťanské besedy, režisérem a později i ředitelem Spolku divadelních ochotníků „Hýbl“. Aktivně se zapojil do sboru dobrovolných hasičů, okrašlovacího spolku, Družstva pro umělý odchov ryb a Družstva melioračního. Působil i v pěveckém spolku Bendl. Také jeho syn Jaroslav Hubálek byl spisovatelem. Zabýval se především přírodní tématikou a myslivostí. Jako přednosta správce státních lesů působil několik let v Lanškrouně.

Jindřich Praveček (1909 – 2000)

Se narodil ve Výprachticích učiteli a všestranně nadanému muzikantovi Jindřichu Pravečkovi staršímu, který na zdejší škole působil 13 let a byl aktivní i v kulturním, především v hudebním životě obce. Zamiloval se zde do dcery starosty a poštmistra Anny Chaloupkové. V roce 1909 se jim narodilo první dítě, syn Jindřich Praveček, po kterém nese jméno také ZUŠ v Lanškrouně a výprachtická devítiletka. Mladý Jindřich se věnoval krom hře na housle také hře na klavír, hudební kompozici a dirigování na pražské konzervatoři. Roku 1929 nastoupil na vojenskou službu a začala tak jeho kariéra armádního kapelníka, která předčasně končí v roce 1956 pro politickou nespolehlivost. Dále se však věnuje hudbě jako skladatel a hostující dirigent řady hudebních těles. Za svůj život složil 159 skladeb, především pochodů. Byl vyhledávaným dirigentem díky svému neomylnému absolutnímu sluchu, přirozené autoritě i vlídné lidskosti a smyslu pro humor.