Článek pana tajemníka Jaroslava Brandejse:

BÝT ČI NEBÝT
„Nevinen“, rozhodl soud v případě lanškrounského tajemníka. Ano, to je oficiální zpráva. V očích budoucnosti však vinen navždy. Proč? Dnes, více než kdy jindy, nás ovládá mediální prostor, který mnohdy reprezentují lidé ukazováčkem mířící na ostatní, často zastánci té nejsvětější morálky a často také lidé, jejichž život je morálce vzdálen na světelné roky. Připomeňme si jen případ nedávno „vraždícího kata“, novináře z Rychnova nad Kněžnou. Někdy, jako zde v Lanškrouně, zastávají tito poučovatelé dokonce práci, která by měla být vznešeným posláním. Přesto sáhnou k těm nejhorším manipulacím s míněním nás všech, zanechají nesmazatelnou stopu ve světě Google, vědomi si lépe než ostatní, že slovo je mocnější než meč. Můj příchod do Lanškrouna provázelo dědictví tohoto kata a ženy, která coby novinářka okrádala tělesně postižené lidi. Slova: „Vygooglovali jste si ho, abyste věděli, co je zač?“ Stačí k zařazení lidí do té „správné“ škatulky a tito učitelé morálky to s úsměvem na pokřivených rtech vědí. Ďábelský smích totiž velmi chytlavě zní, jako andělské troubení. Dnes se budoucnost opakuje a v mediálním prostoru navždy zůstanou obrázky zamřížovaného kriminálníka a shrnutí, kdo a co je vlastně tajemník zač. A bude-li se v budoucnu ucházet o jinou práci, co myslíte, že se přihodí? Ano: „Vygooglovali jste si ho, abyste věděli, co je zač?“… Trpím černým kašlem tedy velmi praktickou lhostejností vůči sobě, ale nemohu proto zavřít oči před tím, že ještě možná zítra tou obětí bude kdokoliv jiný, nevinný a zdravý, další oběť rádoby novinářsky poučovatelské manipulace a podlosti. Ale my, svobodní, máme nakonec i jeden obrovský dar - volbu, protože těmto lidem můžeme říct své „DOST“. Za mě a za všechny Vaše budoucí oběti, pane učiteli, máte mé DOST a vzhledem k tomu, že jste ze mne udělal strašáka, rád přijdu v noci do Vašich snů… za nás, všechny.

Má reakce na článek:

ARGUMENTAČNÍ FAULY PANA TAJEMNÍKA

Ten článek musel většinu čtenářů mást. O čem že to pan tajemník píše? Je mi zcela jasné, že pan Brandejs směřoval svůj text především mně osobně. Mohl bych se dovolávat statusu periodika a odpovědné redaktorky se ptát, proč tam článek, kterému skoro nikdo nerozumí, otiskuje, ale nebudu kalit vody. Konec konců nad textem se vyjímá, že názory se nemusí shodovat s názory redakce a můj kritický pohled na městské noviny je dlouhodobě znám.
Udělám autorovi radost a budu onou potrefenou husou, co se ozve. Na text se ale podívám optikou učitelskou, konec konců, je to má profese a na ni svým způsobem mířil a útočil i jeho článek. Jednou z dovedností mladé generace má být i schopnost pracovat s fakty a vyvarovat se argumentačních faulů. A tudíž mi pan Brandejs nabídl příležitost podívat se, není-li v jeho textu těchto nesportovních zákroků použito.
Základní charakteristiku argumentačních faulů lze shrnout tak, že místo argumentů se používají emoce. Text pana tajemníka je především o emocích a chce nám říci, jak mu bylo ublíženo, aniž by uvedl konkrétní fakt, pominu-li to, že v první větě připomněl svou soudně definovanou nevinnost vyplývající ze zastavení jeho trestního stíhání. Základní pravidlo říká nepouštět se s podobným pisatelem do diskuze. Jen tedy popíšu, které argumentační fauly použil.
ÚTOK AD HOMINEM – útok na osobu ne na fakta či argumenty. Ve svém článku uvádí jako příklad novináře muže z Rychnova nad Kněžnou, který zavraždil svou manželku a přirovnává tuto osobu a její morální kredit k poučovateli z Lanškrouna. Rozumějte ke mně. Svým textem obecně definuje média jako prostor, který mnohdy reprezentují lidé, jimž je morálka vzdálena na „světelné roky“. Jako druhý příklad uvádí novinářku, která měla být odsouzena za okradení postiženého. To je jistě chápáno také jako mimořádně podlý čin. Lze tedy bez velkých potíží tuto pasáž přiřadit také do techniky OTRÁVENÍ STUDEN, pro kterou je charakteristické znevěrohodnění všech osob, vůči kterým se vymezuji.
KLOUZAČKA DO PEKLA – představuje předvídání jisté posloupnosti a nevyhnutelnosti událostí. Tohoto faulu se dopouští tajemník několikrát. Hned na začátku, když vyvozuje, že ač nevinen, v očích budoucnosti vinen navždy. Dále pak v tvrzení, že novináři, které vylíčil pan tajemník „svým způsobem“, vytváří o jeho osobě špatné mínění a on tím pádem bude v budoucnu znevýhodněn při hledání zaměstnání. Své proroctví doplňuje obavou, že příště bude obětí „novinářské podlosti“ někdo další nevinný. Na to krásně sedí i další z faulů. APEL NA STRACH – zdůrazňování emocí a strachu před fakty. Tato tendence k vytváření obav z novinářů a zde konkrétně ze mě, se táhne textem jako červená niť a graduje v závěru, kde mi emotivním gestem vzkazuje „DOST“ i za všechny mé budoucí oběti.
ZÁVĚREM
Ve článcích, které nějak souvisely s funkcí tajemníka Brandejse, jsem ho neodsuzoval, neřešil jeho morální kvality ani nehodnotil jeho předešlé aktivity. Pravda, občas jsem komentoval některé věci z úřadu s nadsázkou nebo poukázal na nesrovnalosti v jeho výrocích. Vždy jsem čerpal informace a použil odkazy z veřejných zdrojů a médií, která se Jaroslavu Brandejsovi věnovala, anebo do nich on sám přispěl z role své funkce. Pokud panu Brandejsovi vyšlo, že je díky mě v Lanškrouně za strašáka, moc tomu nerozumím, kloním se totiž k názoru, že vlastní mediální i společenskou stopu si vytváří každý především sám. Svou prací, svými postoji, svým smyslem pro čest a povinnosti, svým vystupováním na veřejnosti a komunikací s ostatními. Otázka tedy zní, milí čtenáři, udělal jsem z pana tajemníka strašáka já?
PS: Do snů mi ale pane Brandejsi raději jako strašák nevstupujte, ještě bych si vás tam mohl poplést s nějakým lumpem.

František Teichmann

Odkaz na články v LL:
http://www.lanskrounsko.info/…/soud-zastavil-stihani-tajemn…
http://www.lanskrounsko.info/…/kdo-je-ten-o-nemz-se-ted-hod…
http://www.lanskrounsko.info/…/urednikovi-mu-lanskroun-hroz…