Na začátku celého případu byla celkem banální chyba, která vznikla u někoho z přípravného týmu Demokratického fóra. Každá nová volební strana musí při svém založení získat jistý počet podpisů proto, aby se mohla ucházet o mandáty zastupitelů. Jeden z odevzdaných petičních archů obsahoval pět neoriginálních naskenovaných podpisů, pod nimiž pokračovaly již podpisy správné originální. Jak se později ukázalo, všechny osoby ten arch skutečně podepsaly.

Případ se odehrával ve dvou rovinách. Jednak na úřadě v Lanškrouně, kde si úřednice při kontrole archů povšimla naskenované části a věc vyřešila tím, že těchto pět osob z podpisového archu vyškrtla. Zde nelze než konstatovat, že tak to mělo být. Poté, co tuto skutečnost zjistil tajemník, do kontroly petičních archů ze své pozice vedoucího úřadu zasáhl.  Následovala konzultace s krajským úřadem, na základě které bylo dokonce podáno tajemníkem Brandejsem trestní oznámení na neznámého pachatele pro přečin maření přípravy a průběhu voleb a referenda. Toto trestní oznámení po prošetření policie odložila.

Druhá, mediální rovina, však byla ta méně šťastná a svým způsobem o ni v celé kauze především šlo. Šest týdnů před volbami 24. srpna vyšel v Orlickém deníku článek, který svými informacemi vinil politické strany Demokratické fórum a Společně pro Lanškroun z podvodu při získávání podpisů na předvolební petiční archy. V článku navíc zazněly informace, které se ukázaly jako nepravdivé. Jinými slovy, někdo vynesl citlivé informace do médií ještě před tím, než se vědělo, o co přesně jde.  Složité vysvětlování a dokazování se dořešilo až po volbách a lze tedy chápat, že obě dotčená politická seskupení se logicky cítila poškozená. Z tohoto důvodu bylo podáno zástupci dotčených stran trestní oznámení na postup tajemníka Jaroslava Brandejse, kterého později policie obvinila z přečinu porušení mlčenlivosti úřední osoby.

Jak určitě víte, okresní soud zastavil jeho stíhání. V odůvodnění se píše, že činy, za které byl obviněn, se sice staly, ale nejsou přečinem. A to jak z hlediska toho, že uváděl pro sdělovací prostředky informace nepravdivé, tak i pro porušení mlčenlivosti. Soud vyhodnotil, že pan tajemník se mohl v dané chvíli oprávněně domnívat, že poskytuje informace správné, ač to tak nebylo. Týkalo se to situace, kdy uvedl, že jeden z petičních archů Demokratického fóra byl naskenován a vložen mezi petiční archy Společně pro Lanškroun. To policie zkoumáním dodatečně vyloučila. Obvinění z porušení mlčenlivosti se jevilo jako závažnější, ale soud se neztotožnil s názorem, že by lanškrounský tajemník porušil zákon. Zákon totiž dle názoru soudu sice v obecné rovině nařizuje úředníkům povinnost zachovávat mlčenlivost, ale pouze v obecné rovině. Toto ustanovení ale přesněji nevymezuje v jakém případě. Pro tuto konkrétní skutečnost by musel existovat zvláštní právní předpis. Ten ale pro danou věc není k dispozici.

Kauze jsem se opakovaně věnoval, neboť těsně před volbami významně zasáhla do jejich průběhu. V odůvodnění se mimo jiné píše, že není jasné, kdo předal prvotní informace novináři a ten dle tiskového zákona má právo na neposkytnutí informací o zdroji. To byla a je klíčová osoba i otázka, ale nezodpovězených věcí zůstává víc.

Z mnoha důvodů bych byl mnohem radši, kdyby celá kauza vůbec nevznikla a nikdo, včetně pana tajemníka Brandejse, nemusel mít z minulých voleb zbytečnou pachuť. Určitý díl spoluodpovědnosti na něm má i on, neboť jeho vyjádření do sdělovacích prostředků mohlo být opatrnější. Prvotním úkolem tajemníka Brandejse bylo zajistit, aby se nepodložené informace z jím řízeného úřadu při registraci volební strany do médií vůbec nedostaly.

Žádnému člověku principiálně nepřeji, aby byl trestně stíhaný, byť k tomu většinou dochází po nějakém selhání. Lidsky chápu, jak je taková situace nepříjemná a stresující. V tomto ohledu přeji panu tajemníku Brandejsovi, že soud jeho stíhání zastavil. Vůči některým jeho krokům a postupům na MÚ Lanškroun jsem byl a budu kritický a na tom se nic rozhodnutím soudu nemění. Tomu se nemůže divit ani pan tajemník, neboť je osobou veřejně činnou, a tak logicky podléhá vyšší míře kontroly ze stran veřejnosti i médií.

František Teichmann