Zhruba za tři měsíce budeme v Lanškrouně, stejně jako v jiných obcích, vybírat volené zástupce do vedení města. Dovolím si v této souvislosti zamyšlení, ke kterému mě nutí výročí 68 let od popravy Milady Horákové, i fakt, že krátce po volbách budeme slavit sté výročí od vzniku Československa. Když jsem včera otevřel Městské noviny Lanškroun, uvědomil jsem si, že v blížících se volbách se bude hodně argumentovat všemožnými úspěchy v opravách ulic, investicích a celkovém materiálním rozvoji města. To je nepochybně fajn, že se Lanškroun proměňuje, ve své úvaze se ale zaměřím na to, co není na první pohled vidět. Na to, co se může zdát podružné, ale mně čím dál tím víc, asi jak stárnu, připadá důležité a tím je demokracie.
Uplynulé čtyři roky byly roky růstu hojnosti, které se jen tak hned opakovat nebudou. Zatím to ani nevypadá, že by končily a tak bude moci i nové vedení města směle investovat, rekonstruovat a budovat. Nerad bych, aby se však zapomínalo, že součástí života každé obce musí být i aktivní rozvoj občanské společnosti, jinými slovy zapojení lidí do běžného života obce, jejího chodu, politického rozhodování a kontroly volených zástupců. My Češi nebýváme v tomto příliš aktivní. Naše povinnosti vůči demokracii jsou většinou smrsknuté do okamžiku voleb. V meziobdobí nás již věci veřejné nezajímají, aktivně na ně nemáme čas, nebo si na ně tak akorát stěžujeme u piva. V tomto ohledu držíme staletou tradici velmi srdnatě, neboť obdobně to probíhalo i za první republiky. S volbami pak velmi často toužíme po změně, protože vždy spoléháme na to, že ten někdo „jiný“ to udělá lépe a za nás. Obávám se, že neudělá.
Lanškrounské fórum stavělo kampaň na demokracii
Když u nás před čtyřmi lety zvítězilo Lanškrounské fórum (LF), bylo to u velké části voličů jistě i proto, že chtěli takovou změnu. Tu Lanškrounské fórum nabídlo v předvolebních materiálech velkolepě: „Na rozdíl od současného vedení chceme s občany více spolupracovat!“ „Rádi si vyslechneme i odlišné názory a postoje.“ „Jsme příznivci otevřených architektonických soutěží na každou větší městskou stavbu!“ „Usilujeme o vyvážené radniční noviny!“ Cílem LF bylo zkvalitnění života ve městě a jeho okolí, cestou k tomuto cíli mělo být zapojení veřejnosti do dění ve městě, informování občanů atd. Čte se to jedním dechem a vlastně to byl plán na posilování demokracie. Lanškrounské fórum také nešetřilo kritikou na všechny strany: „Kritizujeme špatnou informovanost občanů v místních médiích!“ „Nejsme spokojeni se způsobem plánování většiny investičních akcí.“ „Je pro nás nepřijatelné upřednostňování osobních a stranických zájmů před zájmy města a jeho občanů.“
Uznávám, že podpora demokracie a zapojování lidí do veřejného dění může na papíře vypadat hezky, ale v praxi se jedná o mimořádně náročnou, každodenní a lopotnou práci, která nese úspěchy až po letech. Zároveň to považuji za nedílnou morální povinnost každého, kdo usedá na velitelskou židli. Dařilo se u nás v Lanškrouně demokracii v uplynulých čtyřech letech?
Ve volebních novinách v roce 2014 si Radim Vetchý posteskl: „Pozoruji výrazný pokles důvěry v samosprávu a pokles zájmu o veřejné dění“. Jako pravidelný návštěvník zastupitelstva mohu potvrdit, že o čtyři roky déle není zájem o veřejné dění větší. Je to paradox, protože žádné politické seskupení nechtělo jít občanům naproti tolik, jako právě vítězné LF. Hned na začátku se ale koalice s dominantním LF poněkud překvapivě postavila ke kontrolnímu výboru. Bývalo totiž dobrým zvykem, že většinu míst obsadila opozice. Předsedou se stal Richard Nosek (KSČM), kterého nelze považovat za opozičního politika, byť koaliční dohodu nepodepsal. Za opozici zasedla ve výboru pouze zastupitelka Švarcová (ODS). Martin Košťál (ODS) již zvolen nebyl. Je všeobecně známo, že výbory ani komise nemají faktické pravomoci a slouží pouze jako poradní orgány. O ždibec demokracie však už v tento okamžik lanškrounská veřejnost přišla. Samotnou práci výboru pak nechávám být, to je na samostatný článek.
Tento první krok předznamenal kroky následné, které považuji z hlediska vývoje demokracie za mnohem důležitější. Pokud někoho napadá, k čemu je nám vlastně aktivní občanská společnost dobrá, připomínám názor, se kterým se plně ztotožňuji. A totiž že špatně pracující starosta může zhoršit kvalitu života lidí ve městě víc, než špatně zvolený prezident. A právě aktivní občanství krom opozice vytváří ten správný kontrolní a usměrňující tlak.
Lekce formální demokracie a kulturák v Lanškrouně
Největší politickou výzvou posledních let byl bezesporu kulturák. Podívám-li se na to pouze optikou investic, platí to, podívám-li se na to i z hlediska posilování občanské společnosti a demokracie, byla to výzva ještě o kus větší. Současné vedení mělo vpravdě komplikovanou situaci v tom, že jim do náruče vzápětí po volbách přistál navíc problém polikliniky. Výsledek je zhruba známý. Poliklinika je zatím daleko, zatímco kulturní dům se staví. Při dobře vedené diskuzi to mohlo být klidně i naopak, ale to se už nedozvíme. Pominu projekt jako takový a zastavím se pouze u toho, jak byla největší investiční akce posledních desetiletí komunikována s odborníky a především s veřejností.
Shodneme se asi na tom, že téma kulturního domu měly v programu prakticky všechny strany a hnutí. Šlo tedy o to, vyjednat přijatelný konsenzus napříč politickým spektrem. Počítalo se však s "rekonstrukcí kulturního domu." To je poměrně důležitý moment, protože aktuálně neprobíhá rekonstrukce, ale výstavba nového kulturního stánku. Rekonstruuje se pouze bývalá zlatnická vila. Názvem známé knihy Erika Taberiho "Nerušit vládneme" by se asi dala vystihnout podstata toho, jak vedení města k projektu přistoupilo. Nechci zde rozebírat podobu stavěného kulturního domu, ale to jak starosta Vetchý a místostarosta Bernášek zvládli zadání, řízení a později i námitky k projektu. Jak konkrétně vypadalo zadání architektonické studie, jsme se nikdy nedozvěděli. Z ústního podání starosty vyplynulo, že architektu Vlachynskému byly předány výsledky jednání různých pracovních skupin, jež se tématem KD někdy okolo roku 2010 zabývaly. Proč byl kontaktován právě a jenom architekt Vlachynský, veřejnost neví. Pro tuto volbu neexistuje žádné usnesení rady města ani zastupitelstva. Žádný přípravný dokument nebyl projednán ani na kulturní komisi, s městským architektem nebo na investičním odboru. Informace nenabízí ani zápisy z rady města. O tom, že byl architekt Vlachynský pověřen vypracováním jakési studie KD, existují jen kusé informace z července 2015. I on sám na první a zároveň i poslední veřejné diskuzi ke studii KD dne 3. 11. 2015 označil zadání za "velmi volné". Starosta Vetchý (LF) v srpnu 2015 okomentoval pro LL rekonstrukci KD zhruba takto: „Požadujeme, aby se využilo vše, co se využít dá. Základní dispozice budov se měnit nebudou a celkovou částku za rekonstrukci všech tří objektů předpokládáme v relaci 100 – 120 milionů korun.“ Jenže v listopadu 2015 bylo všechno jinak. Vedení města vůbec nepočítalo s tím, že se vůči projektu Ateliéru 90 zvedne nějaká kritika. Za tuto skutečnost ale nemohl až tak Ing. Vlachynský. Pro nemalou část veřejnosti bylo téma kulturního domu zcela zásadní, a to, že je vedení města postavilo před hotovou věc ve stylu takhle to bude a basta, pro ni bylo nepřijatelné. Nehledě na fakt, že tím minimálně LF popřelo většinu slibů, se kterými šlo do voleb. Ano, Radim Vetchý může namítnout, že projekt se vylepšoval a upravoval dle požadavků a spousta připomínek se zapracovala. To mimochodem dokazuje smysluplnost kritického přístupu. Nic to však nemění na faktu, že z hlediska komunikace s občany, byla tato strategická investice od začátku zpackaná a u nejednoho Lanškrouňáka po ní zůstala hořká pachuť zklamání z komunální politiky a možná i politiky jako takové. Vlachynského návrh se stal v prosinci podkladem dnes už slavného "vánočního výběrka" na projektovou dokumentaci, do kterého se, světe div se, přihlásil jako jediný a zvítězil architekt Vlachynský. Ti, kterým se to nelíbilo, byli označeni radním Karlíkem za "psy, kteří štěkají" a projekt běžel vesele dál. Architekt Kokeš za své kritické postoje vůči projektu na městě skončil a ještě byl nařčen a očerněn ze střetu zájmů. Ti, kteří se měli na základě svých předvolebních proklamací zajímat o "jiné názory", hájili projektanta proti kritice a domnívám se i v neprospěch finančních a demokratických zájmů lanškrounských občanů. Demokracie se stala v Lanškrouně formálním pojmem. Je to obrovská škoda, protože ať už ekonomickými možnostmi, tak i pohodlným koaličním zázemím mohlo vedení města odvést na tomto poli mnohem lepší kus práce. Chlubit se tehdy oceněním "Otevřeno" působilo v kontextu vývoje kulturáku doslova bizardně. A osobně si myslím, že i když se projekt vešel do mantinelů zákonů, ještě to nemusí znamenat, že byl veden správně. Mimochodem to, co se dělo okolo KD, byl také důvod, proč odešel z kulturní komise její předseda Pavel Tenenko, nominovaný za Lanškrounské fórum.
V kontrastu ke KD se sice marginální, ale principielně důležitá debata ohledně sochy kajícího se hříšníka před kostelem sv. Václava povedla o dost víc. Zde se ukázalo, že diskuze může být složitá i emotivní, ale veřejnost nakonec sama najde konsenzus, i když proti sobě stojí názory zcela protichůdné. A vůbec nevadilo ani to, že starosta odvolal to, co před tím sám schválil. "Jenom idiot nemění své názory," tvrdí prezident Zeman.
Vyvážené noviny do každé rodiny
Pro zapojení občanů do komunální politiky jsou klíčová také média. Právě ta mají být jedním z pilířů demokratických principů. Stalo se bohužel běžnou praxí, dívat se na ně skrz prsty. Připouštím, že situace je v tomto smyslu velmi komplikovaná. Prezident Zeman označuje novináře za žumpu, tak jak se má, proboha občan v tomhle světě vyznat? Na regionální úrovni může být situace lepší i horší. Jaká je tady v Lanškrouně? Podporují Městské noviny Lanškroun (MNL) názorovou pestrost? Přinášejí, tak jak slibovalo LF, vyváženost? Vtahují noviny občany do dění v Lanškrouně a aktivizují jeho zájem o život ve městě? MNL jsou zásadním komunikačním médiem mezi občanem a městem. V předvolebních novinách Lanškrounského fóra jste se mohli dočíst: "Budeme usilovat o vyvážené radniční noviny!" Pročetl jsem si letošních osm čísel. Prakticky všechny články, které nějak informují o práci radnice, jsou podepsané red. Tedy vlastně anonymní. Obsahově jsou to texty informačně nekompletní, úředně strojené a bez výjimky pozitivní. Například v č. 7. - 8. je dvoustrana věnovaná stavbě kulturního domu, všichni mluví v superlativech, ale za větičkou ... upřesňují se cenové dopady... se skrývá chyba projektu, za kterou město zaplatí na vícenákladech 1,2 mil. Kč navíc. Téměř v každém red. textu je komentář starosty Vetchého, sem tam místostarosty Smoly a občas někoho z rady města. Prakticky v každých novinách je také fotografie starosty, místostarosty nebo někoho z radních. V MNL č. 5 2018 starosta doplňuje, upřesňuje a vysvětluje dokonce sedmkrát. V průměru je to však cca 4 x na číslo. To, že pan starosta komentuje je v pořádku, ale vzhledem k tomu, že ani jedinkrát nikoho nezajímal názor kohokoliv z opozice, vykazují městské noviny čistě charakter PR vedení radnice. Poslední čísla se svým charakterem už moc neliší od předvolebních novin LF a ČSSD. A to vše za zhruba milion korun ročně z rozpočtu města. Pominu-li to, že redakce se už aktivně nezabývá tím, co se skutečně ve městě děje, co občany zajímá, eventuelně štve nebo těší, vadí mi i vazalský vztah místních spolků. Ty musí pod hrozbou sankce do městských novin přispívat a děkovat za finanční podporu města. Bohužel ani barva, ani panoramatické fotografie nebo sem tam zajímavý příspěvek např. Lady Sitové, či rozhovory Terezy Juřinové impotentní podstatu lanškrounských městských novin nezachrání.
Před pěti lety jsem od kardinála Dominika Duky na Velehradě přebíral ocenění pro Listy Lanškrounska za druhé místo mezi téměř třemi stovkami městských novin z celé republiky. Politolog Doc. Pavel Šaradín tehdy uvedl, že by Listy mohly sloužit jako vzor toho, jak se mají dělat regionální městské noviny. MNL mohly a mohou být výrazně lepší, vyváženější, zajímavější i demokratičtější. Muselo by to ale vedení města chtít a podporovat.
Závěrem
V Čechách se demokracii začne dařit vždycky až v době, kdy je už dostatečně dlouho zle. Velice rychle však usínáme na vavřínech a zapomínáme, že v případě demokracie i svobody jde o věčný boj, který se vede za hodnoty spoluvytvářející naši národní identitu i vlastní svědomí. A na komunální úrovni to platí možná ještě o kus víc. Zůstávám optimistou a věřím tomu, že i nepříliš šťastné kroky vedení města mohou ve výsledku část veřejnosti zmobilizovat k větší občanské angažovanosti.
František Teichmann