Na pohádky se díváme proto, aby nás bavily a vyvolávaly v nás emoce. Pokud se tak neděje nebo nás obestírá pocit nudy ba trapnosti, pohádka asi moc dobrá není. Bohužel štědrovečerní Pravý rytíř, krom těch nejubožejších pohádkových klišé a uspěchaného technického amatérismu, moc nenabídl. Fajn, promrhané peníze vyřeší tlačítko na ovladači.

Zastupitelstvo také nabízí emoce, ale především by mělo přinášet argumenty, věcné a jednoznačné. Jenže já už jen velmi těžko vstřebávám další a další ubezpečování, že přece vedení dělá všechno s vědomím řádného hospodáře! Projektový rozpočet Kulturního domu v Lanškrouně se třeba nafouknul o bezmála 20 milionů, přes dubnové ubezpečování architekta Vlachynského i pana starosty Vetchého, že se vejde do 130 milionů. Jiří Kráčmar logicky chce po vedení města připravený dokument, který by kompletně definoval, jakou a za kolik budeme mít v Lanškrouně kulturu, až se postaví nový kulturák. Rada sice nemá nic podobného připravené, ale úvěr na stavbu už se schvaluje. Pokud Pavel Janyška, specialista na ekonomii staveb, vznese ve vstupech veřejnosti soubor připomínek k projektu, je mu odpovězeno: "Já si to nemyslím," nebo: "To bude určitě v pořádku."

Zastupitelka Švarcová namítne, že města si často půjčují peníze za méně než poloviční úrok, pravda s kratší fixací nebo dokonce bez fixace, ale ani to není téma k diskuzi.

Ač nerad, připouštím, že slova radního Jaroslava Karlíka byla prorocká, psi štěkají, ale karavana jede dál. Úvěr je schválen, jednota koaličních zastupitelů podpořena i některými dalšími funguje nezdolně. Na počátku zoufale nepřipravená a odborníky kritizovaná studie architekta Vlachynského dostala další zelenou. Podstata kauzy Kulturní dům se pomalu ztrácí v dalších sedimentech připomínek a argumentů, které evidentně nikoho nezajímají.

Zastupitelé odsouhlasili úvěr ve výši 160 milionů na akce Kulturní dům a poliklinika

Pokud si stejně jako já pokládáte okolo Vánoc otázku, v čem tkví podstata úspěchu pohádek, jako jsou S čerty nejsou žerty, popřípadě Tři oříšky pro Popelku, nemusíme v tom hledat žádné tajemství. Obě díla měla neuvěřitelně dobře propracované scénáře a precizní režisérské vedení. Každý i sebenicotnější záběr nepostrádá logiku a souhru všech zainteresovaných. A že jde místy o improvizaci na place, na těchto pravidlech nic nemění. I dnes jde natočit bravurní dílo, jak naposledy dokazuje divácké nadšení u pohádky Jiřího Stracha.

A tak se ptám, co myslíte, budeme mít v Lanškrouně kulturák ve stylu Anděl páně, nebo Pravého rytíře? A bude k jako řešení stačit zmáčknout tlačítko ovladače?

František Teichmann