Podporu mu vyjádřil i autor projektu Hlínafestu architekt Přemysl Kokeš: „Socha se mě velmi osobně dotýká, já sám si každý den nasazuji na hlavu pomyslný pytlík konzumu. Jsem přesvědčen, že jde o zásadní veřejné dílo Matouše Háši a dosud nejlepší jeho instalaci, co znám. Kajícník sem patří, umocňuje pískovcový kříž a oslovuje kolemjdoucí.“ Proti tomu se postavila část věřících, kterou reprezentuje Miroslav Kuťák. Na arších přinesl do sálu více než 120 podpisů lidí, kteří s umístěním sochy nesouhlasí. Z úst pana Marka doslova zaznělo: „Mě ta socha uráží! Chci se jít do kostela pomodlit a ne přemýšlet nad tím, proč má na hlavě pytlík.“  Jiný z diskutujících pak nekompromisně dodal: „Je zcela jasné, že tam socha nemá co dělat!“ Zástupci odpůrců také několikrát zopakovali, že je to: „O nás bez nás“. Čímž naráží na skutečnost, že farníci o úmyslu instalace sochy před křížem nevěděli. Farář Czendlik připustil, že ho vůbec nenapadlo, jak velké diskuze může socha vyvolat. Sám za sebe potvrdil, že by si přál, aby socha zůstala tam, kde je. To je i názor, který prezentoval starosta Vetchý, byť na prosincovém zastupitelstvu zvedl ruku proto, aby sochu z náměstí odvezli do depozitu, než se domluví, kde nakonec zůstane. Poněkud paradoxně v této debatě zaznívala slova obdivu a chvály na samotnou sochu i autora z úst odpůrců umístění před křížem. Socha ano, ale ne před kříž.

Polarita názorů a výkladů neměla ostrou hranici a nevedla vysloveně mezi těmi, co chodí na bohoslužby do kostela a těmi co nechodí, byť právě ty socha oslovuje asi nejvíce. Kající se hříšník poodhalil také dlouhodobý fenomén české společnosti ohledně víry. K nějaké církvi se hlásí jen okolo 13% populace a toto číslo klesá. Jenže pro ty ostatní neplatí, že jsou to jen ateisté, velká část z nich připouští hledání Boha nebo dejme tomu životní síly, která nás přesahuje. Ve smyslu hledání víry a touze po odpuštění nachází socha porozumění nejen u té „nekostelové“ části veřejnosti, ale třeba i u dětí, které podle ředitelky ZŠ A. Jiráska Moniky Duškové dokáží o soše velmi zajímavě diskutovat.

 Starosta Radim Vetchý řekl, že o soše definitivně rozhodne zastupitelstvo v květnu. Rozhodování nebude snadné a v každém případě bude potřeba velké míry osobní odvahy, protože přes vstřícná gesta z obou stran a závěrečné podání rukou je zřejmé, že kompromis není dost dobře možný. Pokud socha zůstane na místě, část věřících se s tím bude jen těžko smiřovat a nevím, jestli nakonec dokáží soše odpustit. Přemístění sochy na jiné místo vyústí s největší pravděpodobností k tomu, že si autor sochu odveze. Byla by to škoda, protože právě ona má tu moc připomínat lidem, kde jsou kořeny naší kulturní identity, jak podstatná je v životě víra, pokání i hledání odpuštění.

František Teichmann