Správní rada nadačního fondu Mikro:la: (zleva) Tomáš Zedníček, Stanislav Zedníček, Vladimír Křivka a Pavel Resler
CESTA MICRO:BITŮ K LANŠKROUNSKÝM DĚTEM
BBC micro:bit vznikl před několika lety z iniciativy televizního impéria BBC, k dispozici ho na podzim roku 2016 dostalo 1,5 milionů sedmáků ve Velké Británii. Česká republika byla teprve šestou zemí, která se k projektu v roce 2017 připojila. To, jak se tohle zařízení začalo dostávat mezi lanškrounské žáky, je ale trochu složitější příběh, na jehož začátku stála potřeba životní změny.
Tomáše Zedníčka někdy v roce 2014 už přestala naplňovat práce pro korporátní firmu AVX a bez jakýchkoliv jistot se po dvaceti jedna letech rozhodl pustit na tenký led volné nohy v sektoru pasivních součástek. Nápady měl smělé a tak se podařilo, že se svým projektem Evropského institutu pro pasivní součástky získal v roce 2016 nominaci v evropské soutěži Elektra Award. Nevyhrál, ale vítězný projekt BBC, který rozdával britským školákům programovatelné počítače, si ho natolik podmanil, že ho dokázal nasměrovat také do Lanškrouna. „Nadchlo mě to a řekl jsem si, že to v Lanškrouně dokážeme taky. Ba co víc, vytvoříme tady buňku, která může sloužit jako příklad pro další regiony,“ říká ke svému projektu Tomáš. Motivací měl dost, třeba i v tom, že má pět synů a zároveň zná neduhy českého školství, které je sice svrchu nabádáno k podpoře technického vzdělávání, jenže chybí jasný projekt, který by to naplňoval. Okamžitě rozpoznal možnosti Micro:bitů a v Lanškrouně inicioval unikátní systém. Ten, díky spojení místních firem, města a škol dokázal rozšířit mezi školáky několik stovek těchto chytrých hraček. V každé instituci to šlo trochu jinak, všude se ale nakonec našli nadšenci, kteří dokázali vytvořit dětské týmy a realizovat s nimi spoustu technických nápadů. Pomohl také skrytý potenciál českých kantorů, kteří dokáží, mají-li příležitost a možnosti, dělat s dětmi vzdělávání, které oběma nohama stojí ve 21. století.
„Při dnešním vývoji není jednoduché odhadnout, co přesně budou naše děti potřebovat k životu za dvacet nebo třicet let, ale už teď se ukazuje, že je potřeba klást důraz na jiné věci, než jsme zažili my. Globalizace se do jisté míry vyčerpala. Bude existovat dál, ale na vzestupu je význam regionality. S tím ale souvisí obrovská potřeba inovací, spolupráce, flexibility a nových vztahů mezi jednotlivými odvětvími lidského života. Naše děti budou muset umět jiné věci a jinak přemýšlet. Oni budou svůj svět tvořit, ne čekat na to, až to někdo rozhodne za ně,“ představuje Tomáš Zedníček své hlubší motivace a vize, proč zhruba před rokem založil s Vladimírem Křivkou, Stanislavem Zedníčkem a Pavlem Reslerem Nadační fond MICRO:LA. Díky práci dobrovolníků, zajišťuje nejen Micro:bity pro školy, ale i metodickou pomoc učitelům, překlady návodů i další přídavné součástky rozšiřující možnosti využití Micro:bitů prostřednictvím stránek microla.cz. „Třeba pan Ivo Obr dokázal vytvořit jednoduché návody pro programování, kterým už děti snadno porozumí, to nemají ani v Anglii, kde příklady evidentně píší „aiťáci“ jazykem pro většinu dětí těžko pochopitelným“ konstatuje Tomáš Zedníček a chválí také příkladnou spolupráci městské samosprávy a firem, které se do projektu zapojily s vervou: „Hurá, na takovýto konkrétní projekt jsme čekali!“ popisuje Tomáš nadšení místních spolupracovníků nadace, ale upozorňuje, že lanškrounský model je nepřenosný. V každé obci může fungovat trochu jinak a záleží jen na tom, kdo se pro něj nadchne.
MIKRO:BIT UMÍ TŘEBA POMÁHAT!
Vlastně je to jednoduchý počítač na bázi moderních procesorů IoT („Internet of Things“), který se prostřednictvím USB kabelu propojí s počítačem, ale umí spolupracovat i s tabletem nebo mobilem přes bluetooth. Osazen je 25 diodami, programovatelnými tlačítky, senzorem pohybu a kompasem. Programovat se dá velmi jednoduše prostřednictvím objektů přes jazyk JavaScript, Python až po C++.
Micro:bit může být propojen s dalšími aplikacemi například s reproduktory, ultrazvukovými senzory, GPS navigací, ovladači elektromotorů nebo servozařízeními. Firma Merkur na základě iniciativy Tomáše Zedníčka připravuje stavebnici kompatibilní s Micro:bitem. Praxe ale ukazuje, že možností je mnoho, záleží jen na fantazii. Krásným příkladem využití mohou být třeba rehabilitační pomůcky, které vyvíjejí studenti pod vedením střední školy informatiky a ekonomiky Delta z Pardubic ve spolupráci s léčebnou v Košumberku. „Když studenti vědí, že svým učením a prací konkrétně pomáhají postiženým lidem, jejich motivace je samozřejmá a velmi silná,“ představuje mi spolupráci s Deltou Tomáš a popisuje, že žáci nejen programují, ale v týmech také vyrábí, konstruují a designují prototypy rehabilitačních pomůcek. Takhle vypadá práce všech vývojových firemních týmů a tady to umí už před maturitou.
Programování micro:bitů na ZŠ Dobrovského
PROJEKT SE ROZBĚHL PO CELÉ REPUBLICE
Do aktivit nadačního fondu Micro:la se zapojilo již 22 okresů. Podporují ho také vysoké školy a univerzity, jednotlivá města a dnes už desítky firem a dalších společností zabývajících se rozvojem digitalizace. Jde to. K dnešnímu dni bylo rozdáno na 500 Micro:bitů, a o dalších 550 je zažádáno a hledají se pro ně sponzoři. V DDM Lanškroun vzniká kroužek pro nadšené programátory, micro:bit si nyní můžete vypůjčit i v lanškrounské knihovně. Micro:la na svých stránkách aktuálně zveřejnila soutěž pro děti na Lanškrounsku s názvem Microte:la. Zedníčkův projekt ukazuje, že moderní vzdělávání může vypadat docela jinak a hlavně může mít okamžitý pozitivní dopad na naše okolí, je-li správně propojeno s praxí a dokáže-li oslovit ty správné lidi.
Většina současné digitální techniky bývá využívaná víceméně pasivně a část veřejnosti se proto pochopitelně staví ke generaci vyrůstající s mobilem v ruce dosti skepticky. Projekt nadace Micro:la dokáže celý přístup obrátit. Z pasivních uživatelů techniky se stávají tvůrci a konstruktéři užitečných věcí. „Přál bych si, kdyby z Lanškrouna jednou vzešel architekt budoucích lokálních systémů života podobně, jako to před druhou světovou válkou dokázal Tomáš Baťa ve Zlíně,“ prozrazuje v závěru našeho setkání ne zrovna skromný cíl Tomáš Zedníček. Vítejte ve 21. století.
František Teichmann
