Za svůj učitelský obor doufám, že tak jak jsme rychle dokázali vstřebat distanční způsoby komunikace, sdílení dokumentů, natáčení videí i online výuku, zvládneme rychle posunout i samotný obsah vzdělávání. Na veřejnost vyhřezlo to, co se dnes děti učí. Někde rodiče žasnou s obdivem ve tváři, jinde se chytají za hlavu. Někdy oprávněně. Čím vyšší ročník, tím častěji přibývá otazníků. Výzva teď leží pro mnohé obory na stole. Učme méně, efektivněji a s využitím digitálních technologií i rukou zabořených do hlíny. Obracejme výuku k flexibilitě i běžnému životu, který dokáže být nevyzpytatelný. Dotazovat se na smysl konkrétního vzdělávání je legitimní. Teď je ten správný čas. Ukazuje se, že zvládnutí moderních technologií, dobrá fyzická kondice, schopnost vyplet záhon, uříznout prkno a dokázat se chovat zodpovědně jsou v životě daleko podstatnější kompetence než odhalování druhů vedlejších vět. Umíme se z toho poučit?

Je dobře, když procentuálně velká část žen dokáže oprášit a rozpohybovat šicí stroje. 3D tiskárny vypadaly na mnoha školách jako drahé hračky, ale snadno se změnily v život zachraňující zařízení třeba při tisku štítů pro lékaře.

Až se situace během příštích pár týdnů uvolní, nebudeme žít v jiném světě. Mnoho naléhavých skutečností z něho nikam nezmizí. V lanškrounských lesích schnoucí smrky nám připomenou, že kůrovcová kalamita není ani trochu za námi. Už třetí týden neprší a dá se očekávat další rok sucha. Nikam nezmizí ani válečné konflikty nebo migrace. Problémy zůstávají a my máme možnost začít je brát jako výzvy.  Koronavirové období spojilo spoustu obětavých a schopných lidí, to je naší největší devizou i nadějí.

František Teichmann