Na zřetelu proto musíme mít před voličskou urnou i fakt, že pro městské investice nikdy neměl Lanškroun lepší podmínky než právě teď. Například jen daňové příjmy města dosáhly letos v červnu stejné úrovně, jako za celý rok 2011. Tedy utrácet je a chvíli ještě bude co, ale také platí, že se podobně příznivé investiční období nemusí hned tak opakovat. Rostoucí investice však obvykle nesou i vzrůstající mandatorní výdaje, které do budoucna zůstávají.
Předvolební boj stran probíhá intenzivně na několika frontách a ještě nikdy se do něj nezapojily sociální sítě tak jako letos. I proto je mnohem těžší předvídat, jak se voliči nakonec rozhodnou. Někdo slibuje spolupráci, jiný chce voliče vyděsit k smrti, protože pokud on zvolen nebude, město upadne do temnoty a anarchie. Někteří připravili tak bezvadný projekt, že při zmínce o konfrontaci s alternativní variantou upadají do mdlob a volají do zbraně. Najdou se i tací, co nabízí verš, kdo mě dobře zná, ten mi dá… svůj hlas. Někdo volá po srdci, jiný po rozumu.
Bude to letos napínavé jako nikdy, ale platit bude to co vždy při volbách, hlas lidu, hlas boží. Doufat můžeme, že po 6. říjnu zchladnou hlavy a začne fungovat lepší spolupráce, než tomu bylo třeba při přípravě kulturního domu. Naději ve mně vyvolává rostoucí zájem lidí všech profesí o místní politiku. Pro sebe i ostatní bych si pak přál, aby v Lanškrouně neplatil známý turistický povzdech: "Cesta byla delší, ale o to horší".
František Teichmann, foto: autor