Zásadní otázkou byl ale i progres. Přibližuje se absolutní české špičce? Loni ho od nejlepšího elitního závodníka sedmadvacetiletého Patrika Stupky dělily na MČR více než čtyři minuty a od vítěze juniorů minuta padesát. Platí, že každý závod OCR je jedinečný a těžko se posuzuje, ale pokud měl letos Patrik Stupka vítězný čas 16:49, lze se odpíchnout od tohoto výkonu a konstatovat, že závod byl o něco málo těžší než loňský, kdy byl nejrychlejší výsledek 16:19. Viktorovi se letos podařilo zaběhnout čas 18:20 a být o 2 minuty rychlejší než před rokem. Na nejlepší juniorský výkon Ondřeje Součka mu chybělo jen 29 vteřin a na Patrika Stupku 1:31. To je skvělé zlepšení, které ukazuje, jak moc na sobě v uplynulém roce Viktor zapracoval. Přitom trať rozhodně nebyla snadná: „Hned na začátku jsme běželi dvousetmetrový úsek s betonovou koulí o hmotnosti cca 25 - 30 kg. To byl docela masakr. A taky šest set metrů dlouhý běh s kládou na rameni okolo Hamerského rybníka byl doslova jedovatý“, zhodnotil Viktor trať. Určitě mu ale pomohly také zkušenosti ze závodů Gladiátor, které si zaběhl letos už dva. V Hradci Králové skončil v elitní kategorii mužů A 18 – 29 let na 3. místě a v Kutné Hoře byl šestý. Prosadit se v sedmnácti mezi elitními muži není jednoduché, ale v obou závodech byl pořád nejlepším závodníkem do dvaceti let.

Teď Viktora čeká měsíc příprav na portugalské ME, které poběží v pátek 27. června 2025 v juniorské kategorii 17 – 19 let. Loni skončil v Itálii 11., a tak doufá, že mu elitní desítka neuteče. Přes prázdniny pak může trénovat na MS v Göteborgu, kde by mohl v polovině září poměřit síly s nejlepšími OCR sportovci planety.

Díky za podporu všem sponzorům, Schaeffler, SOMA, AVX, TG tisku, městu Lanškroun, Pardubickému kraji, a především domovskému oddílu HK Lanškroun.

 František Teichmann