Společné vystoupení je pro ně svátkem

Muzicírujete spolu často, nebo je to pro vás tak trochu sváteční záležitost?

HK: Vůbec to není běžné, jednou za rok a teď to bylo po roce.

TK: Možná dvakrát, ale je to svátek. Děláme to rádi a o to víc tady v Lanškrouně.

Jakou to má výhodu, že spolu hrajete kromě toho, že se můžete třeba pohádat?

HK: Jedna velká výhoda je vzájemná propojenost. Všechno nám jde rychleji a nemusíme tolik cvičit. Zároveň na sobě nenecháme niť suchou, když se nám něco nelíbí. To se pak dokážeme pěkně pohádat.

Tomáši, kdo z vás je v tomto směru ostřejší?

TK: To záleží na tom, po které je to skleničce! (smích) Haňulka má zajímavější nápady, ale je jemnější v tom, jak je sděluje. Já jsem takový prvoplánovitější. Nemám tak kreativní myšlenky, ale genderově se prosadím!

Při výběru písní se shodujete úplně snadno a pak dolaďujete pouze detaily, nebo bývá občas nejasno i okolo repertoáru?

HK: Celkem se shodneme, jen občas to zadrhne, ale snažíme se, aby naše muzika fungovala dobře.

TK: Nás formovalo podobné prostředí tady v Lanškrouně a dělali jsme i stejné školy. Takže ta shoda bývá snadná. Třeba se díváme na nějaký film a když se nám líbí nějaká písnička, najdeme si ji a zkusíme ji secvičit. Někdy to vyjde, jindy ne.

Tomáš Krejča

Dnes mě napadlo, jestli tě nezačínají pomalu lákat autorské věci?

TK: Já jsem pro tenhle večer napsal písničku, jenže má tak stupidní slova, že jsme se na to raději vykašlali. (Hanka propadá záchvatu smíchu) A pak jsem plánoval druhou verzi, něco ve smyslu: chtěl jsem ji napsat song, ale nenašel jsem slova... Muzikantské nápady tu jsou, muziku skládám dnes a denně, ale ta slova mi nejdou.

Hanko, nechápu, jak dokážeš tak přesvědčivě zpívat slova písně Evy Farné : "...mám boky jako skříň." Když se totiž podívám na tvou štíhlou subtilní postavu, moc mi to textově nesedí.

HK: Já jsem si to v duchu převedla na jinou partii těla! (Smích) a zpívala jsem to s úplně stejným zápalem.

Prozradíš na kterou?

HK: (smích)

TK: Uši. (smích)

To jsi teď myslel, Tomáši, spíš mě, ne? Dobře jdeme od toho. V srpnu budete mít v Lanškrouně ještě jeden hudební projekt. To bude něco jiného?

HK: Já myslím, že to bude odlišné už tím, že to bude v Zámeckých zahradách a budeme hrát v triu ještě s Markétou Kráčmarovou. To budou písničky, které máme sehrané s ní. Takže i něco málo klasiky.

Hodně často vás v Lanškrouně vídám, i když žijete v Praze. Máte tady stále silné kořeny?

Oba dva tu máme rodiče, poměrně silné zázemí a hodně přátel pořád ještě. Jsme tady hodně rádi a Lanškroun neustále sledujeme. Je to velmi specifické prostředí, líheň lidí, kteří něco umí a něco dokázali. Nejme jediní, kdo se sem vrací. Samozřejmě navštěvujeme dědečky a babičky, chceme vypadnout na chvíli z Prahy, ale zároveň tu máme příležitosti jako je tenhle večer. Nemusíme řešit, jestli nám ujede nějaký spoj, jestli je to technicky dokonalé, ale zazpíváme si s lidmi, kteří nás mají rádi. To je taky jeden z těch důvodů, proč se sem rádi vracíme.

Docela často jsi dnes ladil, v čem byl problém?

V kytaře, nových strunách i v mých uších. Nemám úplně dobrou kytaru. Natáhl jsem nové struny a ještě se tak úplně nevytahaly. No a taky trochu víno, to přiznávám. 

František Teichmann