2024 - ve skateparku Lanškroun

Street Skateboarding si našel cestu do Lanškrouna v první polovině 90. let, na jaře roku 1994. Kdo zažil devadesátky ví, jak unikátní ta doba byla. V době uvolnění po pádu komunismu se to možnostmi jen hemžilo. Streetskating začínal být populární, stejně jako další subkultury v módě, umění i hudbě. Skateboarding byl vždy považován za kontra-kulturu se silnou komunitní etikou a zaměřením na jezdcův individuální jízdní projev. Někteří dospívající považovali skate za vhodnou alternativu k „mainstreamu“ a „skejťáci“ byli bráni za nekonformní rebely vůči autoritám, starším generacím, ale i vůči většině svých vrstevníků. Byla to doba experimentů a inovací, vyvíjely se nové skate triky, styl a začínaly být vidět první komunity i v menších českých městech. Teenageři, kterým nevyhovoval mainstream či organizované sporty, a měli chuť skejtovat, byli „naši“.

Úplné začátky skatu v Lanškrouně jsou spojeny s Jakubem „Kubrtem“ Stráníkem, který byl místním průkopníkem tohoto sportu. Jezdilo se tehdy pouze na ulicích s lepším asfaltem, skateparky v Čechách tehdy v podstatě nebyly, spíše menší plácky s „na koleni“ udělanými překážkami. Bývalé parkoviště u „Kulturáku“ (dnes LArt) bylo prvním skate místem, kde Kubrt společně s dalšími skejtry začal historii lanškrounského skateboardingu. Původně skromná parta se jen během prvních tří let rozrostla na zhruba patnáct aktivních skaterů. Bylo to tehdy hodně o nadšení, ale také překonávání překážek. „Pro vybavení odpovídající kvality bylo nutné jezdit do skateshopů v Hradci, Olomouci nebo až do Prahy. A byly to fakt drahé dovozy z USA. Boty stály kolem 2000 korun a vydržely tak tři měsíce, to samé prkno. Při tehdejších platech to byla pětina měsíční výplaty. Člověk si skate musel složitě prosadit u rodičů, nebo dřít na brigádách,“ vzpomíná Radim Brokeš, tehdy aktivní skater. Dalším faktorem bylo, že neexistovalo žádné odpovídající zázemí pro ježdění. Buď jsme jezdili u někoho na podnikatelském pozemku, nebo veřejné komunikaci, takže konflikty s policií, řidiči, majiteli nebo rezidenty byly časté a pochopitelné.

Pro vývoj skateboardové scény byl určitě zásadním momentem i vznik lokálního skateshopu s názvem BeeBob, který v roce 1997 rozjel a dlouhé roky provozoval Jirka Chládek. „Původně BeeBob začal jako snowboard shop, což byl tehdy také nový sport na vzestupu, a byla zajímavá příležitost začít lokálně prodávat značkové vybavení. Impuls k prodeji skateboard sortimentu přišel záhy od místní komunity, Radim Nový mi pomáhal s nákupem sortimentu skate značek. Skateboarding jako letní sport vhodně doplnil zimní snowboard sortiment, a BeeBob se byl schopen rozvíjet dál“, vysvětluje Jirka. Fakt, že teenagerovské partě skaterů přibyl dospělý podporovatel a podnikatel, mělo velký vliv na to, že se podařilo u tehdejšího vedení Lanškrouna prosadit vyasfaltování pozemku na křižovatce ulic Mánesova a Kollárova, který se stal prvním místním skateparkem. „Plácek byl už od začátku příliš malý, ale alespoň jsme nejezdili mezi auty, a mohli někde mít trvale uskladněné překážky na ježdění. Ty jsme si tehdy vyráběli svépomocí ze dřeva a železných prvků. Byla to komunitní práce nejen skaterů ale i freestyle bruslařů, kteří se skatery v prvních letech pravidelně jezdili,“ upřesňuje Jakub Baborák. Aktivně působící skateři v našem okrese se většinou osobně znali. Nebylo vůbec neobvyklé, že jsme jezdívali poznávat komunitu a jejich skate místa do okolních měst. Silnou vazbu jsme tehdy měli na komunitu v České Třebové a Jablonném. Že některým z nás láska k tomuto sportu a vzájemné kamarádství vydrželo dodnes, potvrzuje fakt, že se pravidelně v zimní sezoně stále potkáváme na pojezd v kryté hale v Ústí nad Orlicí. S některými z nás skejtují i naše ratolesti. Ale pojďme ještě do tzv. „zlaté doby skateboardingu“ kolem roku 2000 a dál.

Na přelomu milénia byl skatebording celosvětově v růstu popularity a místní komunita v Lanškrouně to reflektovala. Byli tu talentovaní jezdci jako Honza Dušek, Radek Hostovský, začalo jezdit hodně mladých, mezi nimiž postupně vynikli Jakub Šindelář nebo Petr Veselý. Také tu byl již zavedený skateshop, který tento boom dále podporoval. BeeBob skateshop byl v mnohém velmi progresivní, těžící z podporujícího majitele a zapálených lidí kolem něj. Jako jeden z prvních skateshopů v době internetového pravěku zaváděl e-shop, podporovaný a promovaný kromě klasické reklamy i tvorbou skate obsahu z dílny třebováka Ondry Trávníčka. Ten byl důležitou postavou i při vzniku BeeBob týmu, což byla parta převážně místních jezdců, kterou BeeBob sponzoroval a pomáhal je i sebe zviditelnit na české skateboardové scéně. „Tehdy jsme začali dělat českou distribuci kultovní značky Consolidated a měli velkou devítimístnou dodávku. Takže jsme kromě byznysu řešili i větší zapojení v rámci celé české skate komunity. Tým postupně začal vyrážet na cesty po ČR, objížděli jsme skate závody, dělali promo kolem…. byl to trochu punk, ale skvělá doba“, vzpomíná Jirka Chládek. Co je nutné poznamenat, že zmínění skejťáci z Lanškrouna se postupně dokázali prosadit do širší české špičky, získali sponzoring i od jiných subjektů a dále se skateboardově rozvíjeli. Což je vzhledem k faktu, že tu nikdy nebylo dobré skateboardové zázemí, výjimečný počin.

V období po roce 2010 vznikl u haly B. Modrého nový betonový skatepark, který z důvodu politického rozhodnutí tehdejšího vedení města, stavěla firma bez kvalitních referencí. Na připomínky a návrhy lidí ze skate komunity tehdy nebyl brán zřetel. Výsledné dílo je i po dodatečných úpravách polofunkční prototyp, navíc nekvalitně postavený a dnes je již skatepark ve stadiu částečného rozpadu. Nekvalita skateparku, společně s konkurencí vícero sportů jako freestyle koloběžky a internetové záliby mladistvých negativně ovlivnily počet dětí a teenagerů, kteří před covidem skejtovali.

Situace se ale zase v posledních letech zlepšila. Dnes ve slunečných dnech skatepark v Lanškrouně „přetéká“ dětmi a teenagery. V posledních letech běžná populace skatery již více akceptuje jako další ze sportovců, a nedívá se na ně primárně jako na odpadlíky, narkomany a podivné existence. Má to několik důvodů. Města začala v poslední dekádě stavět profesionálně udělané skateparky, aby se mohla mládež realizovat. Skate prodělal určitou renesanci i během covidu, kdy byl vhodnou aktivitou během karanténních opatření. Jako organizovaný sport se skate dostal na olympiádu, což přispělo k jeho další popularizaci – jakkoliv to jde přímo proti jeho původnímu fundamentu. Děti, které objevují skateboarding přes sociální sítě, jsou dnešním trendem. To samozřejmě mění mentalitu a skate komunita obecně je otevřenější, ale i komerčnější, než kdy byla. Dobré je, že aktuálně hledáme cesty společně s městem Lanškroun, jak skatepark opravit a vybudovat prostředí pro objevení nových lokálních talentů.

S přispěním kamarádů skaterů sepsal Radim Nový, foto archiv autora

OSOBNOSTI LANŠKROUNSKÉHO SKATEBOARDINGU

Jakub „Kubrt" Stráník

Zakladatel Skateboardingu v Lanškrouně. Kromě skatu přinesl do Lanškrouna i umění Graffiti, a navázal první kontakty se skatery z okolních měst našeho okresu. Kuba už bohužel nežije.

Honza „Ucho" Dušek

První lanškrounský jezdec, který získal sponzoring od předních skate značek. Člen bývalého BeeBob skateshop týmu byl známý pro svůj stylový projev ježdění. Po roce 2000 dlouho patřil mezi užší česko-slovenskou špičku. Stále občas skejtuje.

Jirka Chládek

Majitel lokálního skateshopu BeeBob (1997-2016) podporoval stavbu prvního skate plácku na ulici Kollárova, poté sponzoroval vlastní skate tým a významně se zasloužil o podporu místní skate scény.

Jakub „Šindy" Šindelář

Člen bývalého BeeBob skateshop týmu, vyznačuje se technickým skateboardingem, dodnes aktivně skejtuje. Dnes se věnuje foto/video produkci a je jedním z tvůrčích tahounů skateboardového podcastu jménem Switch.