Čestné uznání dostala stavba kulturního domu v Lanškrouně ĽART za multifunkční a akustické řešení hlavního sálu
Takovou koncentrací oceněných staveb se nemůže pyšnit žádné z měst kraje. Potěšující je, že komise dokázala popsat, proč stavby oceňuje, čím jsou mimořádné, a za co si uznání zaslouží. V tom možná tkví i zásadní význam soutěže, protože veřejnost může kultivovat a učit schopnosti dívat se na architekturu a přemýšlet o tom, v čem tkví její hodnota. Líbí se mi to, že byly zrušeny kategorie a soutěží spolu výrobní závody i rodinné domy. Architektura totiž více než jiné umění musí umět respektovat okolí i svůj účel a zároveň přinášet něco nového, čímž působí na uživatele i ty, kteří jen prochází okolo. A v tomto ohledu jsou si stavby rovné.
CENY STAVBA ROKU 2019 A SPECIFIKACE POROTCŮ
WENDEL LANŠKROUN
Za kvalitní architektonický návrh a stavební provedení průmyslové budovy s důrazem na městotvornou funkci průčelí budovy.
NOVOSTAVBA RODINNÉHO DOMU POLIČKA
Za excelentní stavebně technické řešení a dokonalé provedení stavby, citlivé umístění v terénu, vyváženost exteriéru a interiéru, uživatelský komfort a vzorovou spolupráci zadavatele, architekta, projektantů a celého realizačního týmu.
DEPOZITÁŘ PRO VÝCHODOČESKÉ MUZEUM OHRAZENICE
Za inovativní architektonicko-technické řešení tohoto druhu stavby.
VÝSTAVBA NOVÉ ADMINISTRATIVNÍ BUDOVY - LS CHOCEŇ
Za zdařilý architektonický návrh, použití vhodných materiálů a začlenění do přírodního prostředí.
Jedním z nejúspěšnějších, možná i nejúspěšnější autor v této soutěži vůbec je bývalý lanškrounský městský architekt Přemysl Kokeš, který získal celkem osm titulů Stavba Pardubického kraje a 2 čestná uznání. U příležitosti jeho dalšího ocenění jsem ho poprosil o rozhovor.
ROZHOVOR S OCENĚNÝM ARCHITEKTEM PŘEMYSLEM KOKEŠEM
Přemysle, co tě inspirovalo při vytváření struktury fasády na budově firmy Wendel?
Je potřeba si pro začátek říct, že ona struktura má svůj jasný účel. Dům je totiž obrácen přesně k jihu a tak bylo potřeba vymyslet stínění tak, aby se povrch domu co nejméně zahříval. Tradiční horizontální stínění se na stavbách dost často vlní a pak to nevypadá hezky. Napadlo mě tedy, že zaexperimentuji s vlnou jako takovou. K tomu mě inspiroval i fakt, že ve Wendelu se používá stroj, kterému se říká vlna. Jak přesně funguje a co umí, neumím přesně vysvětlit, ale ten princip vlnění oscilujících křivek mě zaujal. Dejme tomu čistě filozoficky. Proto se vlna nakonec objevila i na fasádě. Mimo jiné nejen efektivně stíní, ale zakrývá i pro mě velmi atypicky úzká okna a sjednocují tak povrch domu.
Máš zpětnou vazbu, jak bylo stínění úspěšné v letošním horkém létě?
O jeho funkčnosti jsem pochyby neměl. To se dalo předem spočítat a nasimulovat. Ale Hynek Brýdl, který mi gratuloval k ceně, mi také napsal, že když jede s dětmi okolo, tak mu říkají, že je to neustále zaprášené. Tedy, co se týká stínění, funguje to dobře. V létě významně zastíní ostré, ale vysoké slunce a později, když se snižuje k obzoru, ho propouští dovnitř čím dál tím více a efektivně osvětluje interiér. Pravdou je, že každé stínění je náročné na údržbu a drží se na něm prach. Samozřejmě, že je tomu tak i tady. Bohužel se fasáda po dokončení stavby i dlouho neumyla. Neberu ale prach jako nějaký faul. Budova stojí u frekventované komunikace, takže údržba bude vždycky náročná.
Máš z té poslední ceny výrazně jiný pocit než z té první, kterou jsi získal už v roce 2004 za rekonstrukci Jiráskova náměstí?
Před patnácti roky jsem byl ještě student a byl jsem doslova štěstím bez sebe, že někdo takhle ocenil moji práci. To bylo úžasné a nedá se to asi srovnávat. Pro mě má ale význam každé ocenění. Možná pro mě ještě víc znamená, když mi uživatel toho domu řekne, že se mu tam dobře žije. To je asi víc, než nějaká křišťálová cena. Cením si ale toho, že to oceňují lidé, kteří mají, jak říká Vláďa Skalický, „nakoukáno“. Strašnou radost mám i z toho, že se konkurence neustále zvyšuje a mezi těmi letos přihlášenými, by si svým způsobem každá mohla sáhnout na nějakou cenu.
Máš z té ceny za Wendel ještě trochu větší radost proto, že je to tady v Lanškrouně?
Jsem rád, protože díky tomu se Lanškroun zase zviditelňuje v rámci Pardubického kraje. Osobně mám Lanškroun rád, je to místo, kde jsem strávil významný kus svého života, a i když už tomu tak dnes není, tak tam mám nestále spoustu nejlepších a nejbližších přátel. Také hodně investorů, kteří si cení mé tvorby. Lanškroun je pro mě proto pořád kusem domova, dokonce stále větším než třeba Praha. Jinak nijak neteskním po tom, abych speciálně tady v Lanškrouně ovlivňoval architekturu. V tomto ohledu přistupuju ke každému úkolu nově a hledám nějakou urbanistickou vazbu k danému místu. Mnozí si třeba všimli, že se snažím stavět domy bez plotů, tak aby byly součástí veřejného prostoru.
V domě U Jonáše v Pardubicích probíhá výstava, která mapuje nejlepší architektonické projekty uplynulých patnácti let. Proč by se tam Lanškrounští měli rozjet?
Minimálně proto, že uvidí, kolika dobrými stavbami a v jaké konkurenci je dnes Lanškroun z hlediska moderní architektury v kraji zastoupený. Zajímavé na té výstavě je i to, že s odstupem doby některé ty stavby byly hodnocené i jiným než čistě odborným prismatem. Zpětně se pak ukazuje, že některé stavby svým způsobem zastaraly. Ač získaly nějaké ocenění, nebo cenu veřejnosti, někdy jsou to stavby běžnější, a ne tak úplně dobré. Zároveň ale platí, že Lanškroun spolu s Litomyšlí a Pardubicemi v kraji vyčnívá a skoro bych řekl, že všechna tři místa se stala Mekkami současné architektury.
Máš po těch letech pocit, že některá z tvých staveb vyčnívá víc než jiné?
Paradoxně jsou stavby, které byly přihlášené, nezískaly cenu a rozumím tomu proč. Nebylo možné, aby v několika kategoriích v jednom roce uspěl jeden autor. Ale svým způsobem mě to mrzí, třeba u vily manželů Kusých, kterou dodnes považuji za jeden z nejunikátnějších domů, které jsem postavil a vyčnívá i nad respektovaný dům Pelinka V Žamberku. Abych se ale nevyhnul odpovědi. Asi bych zmínil rekonstrukci náměstí Aloise Jiráska, protože mi to otevřelo dveře do světa architektury.
Na čem zajímavém aktuálně děláš?
V rámci Pardubického kraje bych třeba rád, kdyby se povedla venkovní učebna s terasovou zahradou u ZŠ A. Jiráska v Lanškrouně. Pokračuje také rozvoj budovy Wendel, měnit se bude Soma i Pekařství Sázava. To je docela zajímavé pro místní. Tak jak se snaží pekařství zkvalitňovat, vytvořili jsme i úplně nový koncept prodejen, které budou výrazně modernější a více budou připomínat kavárnu.
To znamená, že se můžeme těšit na rekonstrukci prodejny Pekařství Sázava?
To asi není úplně na pořadu dne, ale máme krásný návrh na novou podobu legendárního „mlíčáku“ na náměstí J. M. Marků. Chceme ho přejmenovat na Bistro Lanškroun, ale psalo by se to anglicky Lunch crown. Tedy v překladu koruna jídla, ač foneticky by byl Lanškroun zachován. Chceme překvapit velmi moderním interiérem a snad se nám podaří prosadit, aby venku byla celoroční prosklená venkovní zahrádka, odkud by se dalo vnímat náměstí celoročně, i v zimě. Zatím jsme ale společnou řeč s památkáři nenašli. Myslím si však, že by to mohlo posílit centrum města, ze kterého se obchodní život přece jen stahuje na periferii.
František Teichmann