S režisérem a hlavním osvětlovačem Tomášem Reslerem

Nejde ovšem o věk ani o velikost dámské boty, nýbrž o číslo pokoje blíže nespecifikovaného léčebného ústavu, kde spolu nuceně tráví čas tři hlavní protagonistky hry – chromá Johana, blbá Zita a slepá Eliška. V příběhu existují i další osoby, ale o těch se dozvídáme  jen zprostředkovaně nebo slyšíme jejich hlasy z nahrávek.

 Obsah hry se raději nebudu pokoušet reprodukovat – u konverzačních komedií to není snadné. Snad lze říci tolik, že tři ženy v ústavu si postupně svěřují své životní osudy a po mnoha peripetiích, proložených opravdu hořkým humorem, jsou schopny jedna druhé nezištně pomoci.  

 Pečlivě připravená scéna (včetně profesionálních světel Tomáše Reslera) podporuje přesný herecký výkon všech tří hrdinek, vycházející samozřejmě částečně z jejich přirozeného naturelu, ale zároveň vystavěný činoherním způsobem pro každou ze tří rolí. Monika Dušková je jako Johana bezchybně ironická a cynická, jakkoli na konci hry projeví vzácný soucit se svými spolupacientkami. Martina Teichmannová skvěle zvládá roli slepé Elišky včetně její nevyrovnané romantické citovosti. Postava  Zity je pak svým způsobem skutečnou hereckou výzvou, neboť v sobě spojuje tak protikladné vlastnosti jakými  jsou fanatismus spojený s omezeností, téměř sluníčkovská dobrohloupost, ale i schopnost si neustále stěžovat a dokonce udávat. Vlaďka Reslerová však všechna úskalí takto komplikované povahy zvládá bez ztráty kytičky,  a připočteme-li k hereckým výkonům i svižné tempo inscenace a vynikající hudbu Miroslavy Vychytové, hra jako celek působí skutečně velmi dobře a má nepochybně i nemalý přehlídkový potenciál.  Velkou zásluhu na tom má samozřejmě režisér, což je opět Tomáš Resler, využívající  svých zkušeností z Divadla Husa na provázku.

 A abych jen nechválil, osobně mě trochu překvapilo  poměrně nečekané  šťastné rozuzlení celého příběhu, což je ovšem věc scénáře a režijně je tahle zkratka vyřešena s maximální ohleduplností.  I proto tvrdím, že jsem zase po delší době viděl po všech stránkách skvělé amatérské představení.

Jan Střecha