Nápis na desce: „Z tohoto místa, někdejšího Sport Baru, vyrazilo 18. února 2004 Divadlo Ve středu na riskantní toulky po jevištích, publiku vstříc…“, vypovídá o tom, co zdůraznil nejeden z řečníků, ochotničení je dobrodružství, kde se dějí situace a zažívají emoce a radosti, které vám nic jiného dát nemůže.

Improvizovaným odpolednem provázela Gábina Mačudová a krom písniček a jedné scénky to byly především vzpomínky herců a dalších členů divadla, které bavily publikum. Pavel Studený, dnes nejobsazovanější lanškrounský ochotník, zavzpomínal na dobu před „dvaceti roky a třinácti kily, v jeho případě“ a připomněl své trápení na scéně, kdy musel ve hře Na správné adrese vystupovat jen v trenýrkách. Nejen pro pamětníky stojí za připomenutí, že tohle představení chce Divadlo Ve středu ještě letos znovu nazkoušet v rámci oslav 20. výročí.

Květa Černohousová, jako dlouholetá nápověda zase oživila herecké začátky Vlaďky Reslerové, která se do své role pokojské pustila se smetákem s takovou vervou, že se nápověda dusila prachem.

V závěru akce, kdy se nad městem začala tvořit divoká oblaka, představila režisérka Reslerová unikátní divadelní kalendář na 20 měsíců vytvořený z autentických fotografií mapujících život spolku a všechny jeho hry.

Závěrečný chvatný úprk herců i s lavičkami a stolky připomínal pověstný „vítr z hor“, ale příroda zůstala nakonec k akci milosrdná. A všichni to domů stihli bez většího promáčení. Můžeme si ale myslet, že následný déšť, přál divadlu jen „dobrou úrodu“ a štěstí do dalších ochotnických let.

František Teichmann