Na další závod jsme v květnu letěli do Nizozemí, konkrétně do města Delft. Tady se mi závody nepovedly, i když jsem se umístil na lepším místě (26.), protože stavěči postavili cesty, které nemám kde trénovat.

Díky tomu, že jsem byl na nominačních závodech v lezení na obtížnost 5. (náhradník), tak jsem mohl jet v červnu na závody do Itálie do města Bruneck a zalézt si i na laně. Obtížnost se v Lanškrouně nedá moc trénovat, takže jsem neměl dostatek síly a skončil jsem 28.-29.. Byla to ovšem dobrá zkušenost.

Nejvíc jsem se těšil na srpen, kdy jsme odlétali na MS mládeže do Moskvy. Díky tomu, že jsme měli zastoupení ve všech kategoriích, strávili jsme tam 12 dní, takže jsme viděli i nějaké památky (Rudé náměstí, Chrám Vasila Blaženého, aj.). Konkurence byla opravdu veliká, a navíc se mi nedařilo tak, jak bych chtěl. V boulderingu jsem obsadil až 51. místo a na obtížnost jsem dopadl ještě hůř (57.).

Sezónu jsem uzavřel na ME mládeže v hlavním městě Belgie, Bruselu, kam jsme se vydali na přelomu srpna a září. Tady jsem se umístil nejlépe za celý rok. I když 23. místo není úplně nejlepší, měl jsem z něj radost.

Chtěl bych touto cestou poděkovat městu Lanškroun a Pardubickému kraji za finanční podporu, které si moc vážím, a bez které by tento sport na vrcholové úrovni nešlo dělat. A dále bych chtěl moc poděkovat svému trenérovi Davidu Urbáškovi, bez kterého bych nebyl tam, kde jsem.

Lukáš Doleček, HK Lanškroun