Nejmladší Markéta v podání Martiny Teichmannové zjistila, že její manžel „pazdrát“ Dalibor si nabrkl dorostenku a potřebuje se nalézt. Monika Dušková, co by Karolína, muže nemá, ale touží po fešákovi na úrovni, což znamená především finanční úrovni. Má sice ctitele Pavla, ale ten není podle jejího gusta tak úplně terno a mluví o něm přezíravě jako o Oušlapkovi. Vdova Valérie zahraná Vladimírou Reslerovou muže už nemá. Její Jirka zemřel a pro jistotu, aby moc netesknila o něm mluví jako o nebožtíkovi. A tahle trojice spojená Markétinou situací v manželství se rozhodne pro společnou dovolenou.

O komické situace samozřejmě není nouze. Většinou vyplývají z rozdílných povah tří postav, ale dámy se dokážou výtečně bavit i na úkor mužů. Ve hře se sice žádný držitel chromozomu y neobjeví, ale přesto se děj točí především okolo manželů, mužů a milenců. Nevycházíme z této situace ale právě lichotivě. Postupně se ukazuje, že Dalibor není jen záletník, ale taky sebestředný sobec. Nebožtík Jiří se zase celý život projevoval jako hrozná držgrešle, která není ochotná vytáhnout paty z domu. Pavla pak Karolína vykreslila co by nudného a nezajímavého patrona.

Itálie přináší všem třem postavám nejen romantiku, slunce a moře, ale každé z žen nabídne i zamyšlení nad sebou samou. A ukáže se, že bez schopnosti vzít svůj život do vlastních rukou, štěstí nepřijde a žena zůstane jen plahočící se „tažná kráva“.

V závěru se nakonec každá toho svého může dočká. Ale především tím, že dokáže vykročit z vlastního stínu a chytit opratě svého života. Valerie tím, že překoná ostych a naváže kontakt s přírodovědcem Antonínem, který je ubytovaný ve stejném hotelu. Markéta po flirtu s italským mladíkem získá sebevědomí a zkusí restartovat vztah s Daliborem, který patrně rychle zjistil, že divočina na kolečkových bruslích s o generaci mladší ženou už není nic pro něho. A Karolína si po fiasku s mužem, který se za boháče jen vydával, uvědomila, že možná lepší Oušlapek v hrsti nežli milionář na střeše.

Hra se neopírala jen o dobré obsazení rolí, které byly hodně vyladěné herečkám na míru, ale i moderní šmrncovní scénu s digitálními efekty. Ty hře dávaly výtečnou dynamiku, ale i profesionální úroveň. Za technickými kousky a triky stál opět režisér Tomáš Resler.

Vtipnost některých situací dotvořily velmi osobní „detaily“ ze života hereček. Třeba moje žena Martina zanesla do hry domácí oslovení Bobina, kterou ji skutečně už léta častuji. Kouzelná byla i shoda jmen ctitele Pavla a skutečného partnera Moniky Duškové.

Sál Forey na premiéře praskal ve švech a závěrečný aplaus byl bezesporu zasloužený. Ti, kteří v sobotu 2. května nemohli, mají možnost hru zhlédnout už v pátek 22. května tamtéž.

František Teichmann