Martine, dnes jste, podle mého subjektivního odhadu, vytvořil věkový rekord tohoto výstavního prostoru, neboť v něm nikdy na vernisáži nebylo tolik mladých lidí, jako dnes. Těší vás to?
To mě těší moc! Hlavně přítomnost všech mých fanoušků, kamarádů a kamarádek, kteří přijeli třeba až z Klášterce nad Ohří nebo ze Slovenska. Jen kvůli lanškrounské výstavě. Z toho jsem opravdu nadšený.
Někdy se říká, že doma není nikdo prorokem, ale vy to do jisté míry popíráte, ať už návštěvností nebo velkým zájmem, který byl patrný i na sociálních sítích. Koncipoval jste tu výstavu výrazně jinak oproti jiným výstavám?
Přemýšlím, co říct. Hodně pečlivě jsem vybíral, aby tu byly jen fotografie, které jsem tu vysloveně chtěl mít. Jsou tu také speciální věci, které ještě nikde před tím nebyly, ani na internetu. Trochu podobnou výstavu jsem už před dvěma roky instaloval v Praze, kde byly také autoportréty a vzal jsem tam Lanškroun s sebou. A teď jsem chtěl mít Lanškroun doma! Nemám zatím představu, že bych tuhle výstavu prezentoval ještě někde jinde.
Studoval jste výtvarný obor na ZUŠ Jindřicha Pravečka. Čerpáte ještě dnes z těchto dob, nebo už je to minulost?
Je to minulost, protože jsme hodně věcí vytvářeli především manuálně, ale určitě to mělo zásadní vliv na rozvoj mého vnímání a estetiky. Určitě mi to dalo kořeny v pojetí barevnosti a tvaru. Děkuji zpětně rodičům za to, že mě tam dali.
Vaše postava na fotkách vzdává hold přírodě a zároveň doplňuje a spoluvytváří kompozici. Z vašich fotografií vnímám ale jistý rozpor. Vy vůbec nepůsobíte extrovertně, ale z fotografií je znát jistá míra exhibicionismu. Jak to vlastně máte?
Exhibicionismus v sobě mám od té doby, co jsem začal fotit a používal jsem sebe, protože jsem nechtěl nikoho otravovat. Přišlo mi to nejjednodušší. Postupem času jsem si k tomuhle způsobu vyjadřování našel vztah. Může to vyvolávat dojem až trochu egoistický nebo narcistický, ale je to pro mě mnohem silnější sdělení, než když je na fotce někdo jiný. Mám k těm fotkám mnohem blíž, protože se v nich zrcadlí moje nálady nebo životní období, kterými jsem procházel. Fotky jsou takovým mým deníkem života, i když působí jako obrazy. Ještě jsem chtěl říct, že jsem od začátku mého focení prošel několika etapami. Zpočátku jsem byl na fotkách hodně výrazný, kompozičně větší, ale postupně se zmenšuji a nechávám více vyniknout přírodu.
Většina fotografů má nějaké své téma, které ho živí a pak něco, čím to vyvažuje, co se nedělá pro peníze. Jak vy sám tohle kloubíte?
Já jsem volnou fotografií začínal. Byl to koníček, který se stal mou prací. Za to jsem hrozně vděčný, že jsem nikdy nepracoval jinak než jako fotograf. Mně to vyhovuje, mít tyhle dva světy volné a profesionální fotografie, protože jsem blíženec, což znamená mít trochu rozdvojenou osobnost. Baví mě mezi tím pendlovat a prolínat to. Chvilku jsem rád, že pracuji s lidmi a jindy mě baví být sám. Připadá mi to velmi přirozené.
Fotograf Vojta Hurych mi v rozhovoru řekl, že focení je především práce s lidmi. Je i tohle to, co vás na tom baví víc, než samotná technika?
Určitě a poslední dva roky si to uvědomuji fakt naplno. Jsem člověk, který rád pozoruje lidi a životní příběhy. To mě baví, jsem takový až "úchyl" v tom, jak při focení vstupuju jiným do jejich života. A oni mě tam pustí! Baví mě i focení běžných portrétů, rád si s lidmi povídám. Atmosféra se uvolní a všechno jde tak nějak automaticky. Baví mě s nimi pracovat.
Možná se mýlím, ale daří se mi na některých fotkách identifikovat konkrétní místa z okolí Lanškrouna.
To jste dobrej!
Jen aby to tak bylo! Máte oblíbené exteriéry, kam s oblibou chodíte a kde je vám dobře?
Určitě mám. Je to především Obora a myslím Sluneční rybník, ten s tím stavidlem. Les nalevo směrem na Jakubovice, ten veliký, ten mám úplně nejradši. Nechodím do lesa jen kvůli focení, jsem tam rád a pak vznikají fotky úplně samy. Neberu to nějak důsledně.
Mám i jednu technickou otázku. Fotíte jen ze stativu, nebo vám občas i někdo pomůže?
Nejčastěji je to ze stativu, ale občas mi pomáhá i sestra nebo mamka. Většinou ale používám rádiovou spoušť nebo mobil přes wi-fi.
Kdo vás nejvíce ovlivnil ve vztahu k přírodě?
Určitě mamka. To mám po ní. Ale i táta je vášnivý zahrádkář, takže možná i z jeho strany tam nějaký vliv bude.
František Teichmann, foto autor a internet
Martin Faltejsek (*1993)
Lanškrounský rodák studuje fotografii na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Ve svých 24 letech je trojnásobným vítězem Czech Press Photo v kategorii autorů do 25 let. Žije a pracuje v Praze, ale celoročně cestuje po světě a fotí. Krom přírody třeba auta, kulturní události, svatby nebo módu. Spolupracuje se společnostmi BMW, Hermés, Elle, Emirates a mnoha dalšími.