Legraci si hra nedělá jen z politiků, ale trefně míří také do řad obyvatel Božkova. Věčně nespokojených, proč to neříct, "nasraných" lidí, kteří čekají, až jejich životy někdo spasí. Místní žáci dostanou úkol, aby sehráli pohádku pro děcka. Moc se jim do toho nechce, ale nakonec, když už dostali zaplaceno od tajemného ruského plukovníka, se děj přesune právě do oné pohádky, ve které lidé pozvou na návštěvu Babu Jagu. Z počátku si všichni mnou ruce, jak dobře udělali, protože "Babi," jak si nechává čarodějnice říkat, dokáže leccos zařídit a nemálo věcí zaplatit. Baba "maká" až se z ní kouří. Obyvatelé jejího vlivu začínají tu více, tam méně využívat a charaktery jednotlivých osob se rychle vyderou k povrchu. Prospěcháři, prevíti, strašpytlové i hrdinové roztáčí vtipné dialogy s všudypřítomně skřehotající Babi ve skvělém obsazení Martina Bureše. Jan Střecha mi prozradil, že Martin je při zkouškách rád baví improvizacemi, ve kterých vystupuje jako ruský oficír, nebo předvádí některé ženské role svých divadelních kolegyň. V této dvojroli tak mohla vyniknout jeho přirozená teatrálnost v obou oblíbených postavách i mistrovská schopnost naučit se precizně text a jemně v něm improvizovat. Na scéně mu sekundoval třeba Petr Syrový v roli starosty. S neskutečně hřmotným hlasem bych se moc nedivil, kdyby rétoricky vybavený student jednou vyhrál volby nejen v rodném Žichlínku.
Martin Buseš zvládl i roli ruského oficíra
Režisér se nikdy netajil tím, že dává ve scénáři dostatek prostoru i kreativním členům Škeble. Nejinak tomu bylo i v poslední hře, kde studenti kořenili dialogy věhlasnými hláškami z velké politické scény. A nikdo nezůstal na pochybách, že se v textech pro Babi nechali inspirovat především osobou premiéra Babiše. "Je to kampaň, makáme, jsem tu pro všechny..." a další známé výroky jasně identifikovaly, o koho jde. Tuto skutečnost podtrhuje i scéna, na které dvojice čápů v pozadí pozvolna staví hnízdo. Těžko hádat, ale obávám se, že hra i přes velkou míru nadsázky a jadrného humoru tak úplně není ani pro děti, ani pro voliče ANO, kterým nastavuje zrcadlo ještě o něco nemilosrdněji než nám ostatním.
Aby to však nevypadalo, že představení pouze drtí bránici, je třeba konstatovat, že téma má v pozadí mrazivou až orwellovskou linku, kterou podtrhuje závěr nepřinášející žádný zjevný pohádkový happyend. V tom je největší síla této, odhaduji brzy, velmi úspěšné a aktuální hry. V sále se ozývají salvy smíchu, člověk se láme v pase a po zbytek večera má potřebu vážně přemýšlet nad tím, co že se to v Čechách v posledních letech děje před volbami i u voleb. Důchodci vyráží z dědin v autobusech, aby si v Čapím hnízdě dali "šnycl s kaší" a pokoukali, jaké fajné to tam mají. Kdekdo kolem nás ve volbách tleská tomu, kdo toho nejvíc slíbí, kdo nejvíc "maká" a přináší ta jasná a rychlá řešení bez ohledu na souvislosti se svobodou a demokracií. Padesát let od okupace sovětskými vojsky se na hradě mlčí, prezident Zeman nemá co říct. Vypadá to, že žijeme v Božkově.
Miluji kouzlo nechtěného. Ale ať už je to výsledek specifického humoru Jana Střechy nebo náhoda, hraje-li Babu Jagu aneb "Babi" někdo, kdo se jmenuje Bureš, dávám oba palce nahoru i za tuhle úžasnou a doslova cimrmanovskou třešničku na povedeném divadelním dortu. Premiér Babiš se sice soudí se slovenským státem o to, že byl jako agent Bureš veden mezi spolupracovníky STB neprávem, ale zatím to na obrat nevypadá. Škeble bravo a jen tak dál.
Za mě 88%.
František Teichmann