Podstatná část večera byla totiž o zpívání. Já se z tohoto kusu omluvil pro časovou zaneprázdněnost, ale současně jsem nechtěl diváky ranit svým zpěvem. Na první dobrou „nenápadný scénář Bylinek“ měl ještě několik dalších nástrah. Obsah některých básní i textů byl až tíživý a to pak není nikdy snadné stoupnout si před publikum, které je vyladěné spíše na zábavný tón. Růžena Šteflová, režisérka i autorka scénáře, ale herce nešetřila ani ohledně nářečí nebo z dnešního pohledu značné archaičnosti textů, tím spíš, když se na pódiu sešlo několik nováčků.
Režisérka Šteflová asi tušila, že to bude dřina, ale hercům vždycky dochází, co se bude dít, až s nezadržitelně se blížící premiérou. Snaha odvrátit veřejný průšvih bývá silná motivace. Z divadelní korespondence vím, že se představení rodilo těžce, chtělo by se mi napsat jako vždy, ale tuším, že předpremiérové kontrakce byly tentokrát o něco silnější.
Na žádná představení už nechodím s očekáváním, bývám pak zklamán. Nejčastěji profíky, kteří vyrazí na venkov s „profláknutým kusem“. Jenže tady se z úvodní nesmělosti a rozpačitosti nakonec vyloupnul zábavný večer, ve kterém se herci dokázali odvázat a vytvořit atmosféru bohatých emocí i silných okamžiků. Místy zadrhl text, sem tam něco neladilo, ale zkušení herci i talentovaní nováčci nás provedli Moravou od Pálavských vrchů, přes brněnský Špilas, kopečky Slovácka i roviny Hané ve vzrůstající náladě moravského Chardonnay. To víno na stole byl vážně špicovní nápad. Růžena Šteflová vzdala hold své rodné Moravě a současně se rozloučila s režisérskou kariérou. Symbolicky pak při děkovačce předala vůdčí píšťalku Vlaďce Reslerové, která by se měla už na podzim pustit do nové hry. Tou by mělo divadlo oslavit na jaře 2024 dvacáté narozeniny. Vlaďka píšťalku přijala s pokorou i vědomím, kolik práce ji čeká a na kolik dřiny navazuje.
Loučení režisérky Růženy Šteflové ale nebylo smutné. Bylinky voněly láskou k životu i domovu, ale nejčastěji v nich přes trpkost lidských osudů bylo cítit jadrnou chuť zemitého humoru. Honza Frank, rodák z Němčic nikoho nenechal na pochybách, že je Moravák jak poleno. Vladimíra Reslerová pochází z Chebu, ale kukuč uměla udělat, jako by se ve Valmezu narodila. Skutečným divadelním klenotem, který úspěšně balancoval mezi genialitou a trapností, byla roztomilá minibajka Liška bystrouška. Komediální talent nepředvedla jen zkušená Vlaďka v roli lišky, ale i nováčci souboru, Alena Kolomá v báječné roli slepice a Radek Lepka coby kohout. Silnou posilou představení se stal další nováček David Najbrt, který to umí jak s kytarou, tak i se zpěvem. Výborným tahem bylo i hostování Jaroslava Reslera, ten na harmoniku a basovou kytaru doplnil jinak skromné nástrojové obsazení. Večerem provázel Pavel Studený, který je v současnosti bezesporu nejvíce obsazovaným lanškrounským hercem a skvěle mu sekundovala Tereza Kylarová. Nemohu nezmínit Davida Dolníčka, nikomu jinému by role strýce Pepina nesedla lépe.
Nejbližší představení Bylinek můžete navštívit už ve středu 31. května na sále zámku v Lanškrouně.
František Teichmann