Maličko mi pravda začaly ujíždět nervy, protože krom hladu a permanentních objížděk jsem se musel vyrovnávat i s nepochopitelnou mírou nedůvtipu recepční. Tu přes opakované telefonní domlouvání ani jednou nenapadlo zmínit fakt, že silnice k ubytovně vede přes jez, který se právě opravuje a je tudíž několik měsíců zcela neprůjezdný. Od následného výbuchu hněvu mě odradily snad pouze verše z písně Jarka Nohavici: „S počasím ani pitomcema nervu se, to jsou ty moje léta v cirkuse…“. Recepční totiž po mém příchodu na bar sotva odpověděla na pozdrav a v klidu pokračovala v konverzaci se štamgasty. Nějak to už přežijeme, uklidňoval jsem se v duchu a marně vzpomínal na to, koho napadlo ubytovat se v obci s tak příznačným názvem Spytihněv. Večer naštěstí dopadl dobře, hned za jezem u Baťova kanálu jsme objevili tu správnou přístavní knajpu a grilovaná makrela i místní pivo mi zvedly náladu. Cestou nazpět, jsem musel odpustit i Spytihněvským. Oni totiž vědí a konec obce před ubytovnou osadili i velmi originální značkou, leč oprava jezu znemožnila, aby nás varovali s předstihem. Takže i na dovolených pozor na výstražná upozornění!

František Teichmann