Jako kutil se někdy odvážně vrhám i do projektů, které by si zasloužily odbornější vzdělání, leč sebevědomí člověka, co zbuduje zahradní domek na nářadí, se nemůže zastavit před výměnou osvětlení u přístřešku pro auto. Úkol toho dne byl jasný. Původní světlo odmontovat, posunout kabel o 60 cm vpravo na střed trámové konstrukce a zapojit lampu s pohybovým čidlem, abych nemusel potmě šátrat po vypínači. Letmý časový odhad jsem stanovil na cca 30–45 minut, budu-li nešika.

Jenže už samotné odmontování lucerny značky Philips se ukázalo jako náročné. Jakmile jsem zabral, imbusový klíč se protočil a drobnou hlavičku vrutu strhnul. „Sakra“, řekl jsem si. Druhé řešení bylo použít šroubovák, protože hlavička i tento způsob nabízela. Zářez byl ale tak jemný, že jsem ho musel prohloubit dlátkem. To se podařilo, ale na dlouho tím moje úspěchy pohasly. Vrut se bohužel schovával i z druhé strany, kam se šlo dostat díky stropu jen imbusem. Jak ale správně tušíte, i zde se měkký kov z Asie okamžitě rozžvejkl. Slovo sakra už jsem nepoužil, správně by nevystihlo míru mé frustrace. Chvíli jsem v ruce držel perlík, abych tu kovovou věc urazil, ale cena 2800,- Kč za lucernu mě držela zpátky. Nakonec jsem za dalších 40 minut světlo vypáčil a s vypětím všech sil vymordoval i horní vrut. Základní plastová část světla na dvou místech praskla.

Nové světlo bylo konstrukčně mnohem fikanější a nabízelo přední nerezové matice, které slibovaly snadný přístup bez nervů. Ale i zde se problémy objevily. V tělese světla nebylo prakticky žádné místo a napojit silný kabel do titěrné čokolády se mi chvíli zdálo jako nadlidský výkon. Ani zde slovíčko „sakra“ nestačilo. Nakonec jsem musel zkrátit kabel na minimum a s vypětím očního chirurga jsem vše napěchoval na své místo. Zašrouboval jsem i obě matice, byť dlouho vzdorovaly tlusté pryžové podložce. Suma sumárum to dalo bezmála tři hodiny času, kompletně provětraný český slovník vulgarismů a vyhozené pojistky v domě. Jak tohle řemeslo můžete dělat, aniž by vás ranila mrtvice Honzo Franku, Jirko Dvořáku, Lukáši Kočí a další mistři elektrikářští, dost dobře nechápu.

František Teichmann, ilustrační foto AI