Čerti se v domácnostech cítili čím dál tím víc jako doma a občas někde ulehli k odpočinku, což ne vždy bylo přijímáno s dostatečným nadšením. Já se někdy v roce 1982 zapsal mezi třešňovecké „čertovské“ legendy odrecitováním socialistické básně „Buď republiko zdráva,“ po které se čerti váleli smíchem po podlaze a já hrdý na to, že jsem udržel slzy, nic nechápal. Čerti totiž měli s politickými svazáky pramálo společného. Nakonec vždycky ukázali vlídnou tvář a Mikuláš nám nadělil něco dobrého, což v dobách front na pomeranče, mělo své nezaměnitelné kouzlo.

Tahle tradice zůstává aktuální i v současnosti a jedny z nejběžnějších odměn bývají čokoládové figurky. Nemůžu se ale zbavit pocitu opakovaného překvapení ze skutečnosti, že na první pohled čert je uvnitř Mikulášem, což mimochodem platí i pro anděla. Prostě výrobce naseká čokoládové Mikuláše, jak Baťa cvičky, a pak už to rozliší jen barevným hliníkovým přebalem.

Při hlubším zamyšlení mě napadlo, že německý výrobce se možná snaží tímto počinem vštípit mládeži nějakou důležitou moudrost. Prostě něco v tom smyslu, že i když někdo vypadá jako čert, může mít srdce hodné Mikuláše. Leckterý rodič by k tomu mohl přimyslet prima příběh a bylo by to na světě. Jen si ale myslím, že v takovém případě mohli být kreativci z čokoládoven důvtipnější. Například rozšíření sortimentu i o jiné kombinace figurek a obalů, by lépe odpovídalo běžným každodenním zkušenostem. Někteří politici nám před volbami namlouvají, že budou jako Mikuláši a pak se nezdráhají prosazovat věci doslova ďábelské. Co na to připravovat už děti. Pravdivých příběhů najdeme dost.

František Teichmann