Výsledkem je, že z rozhodnutí zastupitelstva se socha odveze "někam" do depozitu a dodatečně se rozhodne, kam s ní. Možná se však vrátí na místo před kostel sv. Václava, kde pro ni našel místo Zbigniew Czendlik s Matoušem. Docela paradoxní je, že ti samí, kteří hlasovali pro odvezení sochy, předtím na radě města odsouhlasili smlouvu se sochařem, jejíž součástí je i přesný popis místa umístění.
Odprostím se od emocí a zkusím k tomu věcně napsat několik řádek. Obecně vzato ctím profesní odbornost. Zkrátka na práci s autistou bych se šel přeptat Jaromíry Staňkové, kdybych se chtěl potápět, určitě bych s důvěrou oslovil Miloše Smolu. Jaroslav Karlík byl vyhlášený expert na televize. Miroslav Kuťák je bezpochyby zdatný odborník na analýzu vzorků tělních tekutin a jsem rád, že ho tu máme. Jakou profesní zdatnost má umělec a umění?
Jeho funkce mohou být různé. Vypráví nám příběhy, nutí nás k zamyšlení, někdy mohou být pouze jednoduchou oslavou krásy přírodních tvarů, jindy nám nekompromisně nastaví zrcadlo. To je věru případ Matoušovy sochy. Jeho hříšník vystihuje naši dobu více, než si chceme připustit. Připomíná nám naši odvěkou touhu víry i stejně starou slepotu mamonu a konzumu, kterou symbolizuje papírová maska ze sáčku z mcdonaldu. Významů, ale věřte, bude v té soše víc! Sám Matouš Háša o svém díle pro lanškrounsko.cz řekl: "Socha hříšníka je nahá, modlí se. Vidím to tak, že je to rozhovor s někým vyšším. Zásadní je to, že klečí před kostelem a ne uvnitř kostela a distancuje se od oficiální víry a zároveň v Boha věří. Je to pro mě takový dobový obraz. Obličej má zčásti zakrytý maskou, aby byl jakoby nadosobní, idealizovaný, aby to nebyl žádný konkrétní obličej. Tím, že tam je maska, tak člověk neví, kdo pod ní je. Ta maska symbolizuje takovou pózu, kterou člověk musí mít, když chce fungovat v nějaké sociální skupině. Neumíme chodit v botách druhých a koukáme se na lidi moc profilově. Pokud to není někdo hodně blízký, tak ho ve skutečnosti pod maskou, kterou si nasazuje, neznáme."
Pravda, debata na zastupitelstvu se nevedla tak úplně o soše jako takové, ale především o jejím umístění. Pouze někteří aktéři se přiznali k tomu, že se jim socha nelíbí. Docela často však připustili, že umění nerozumí. A tady vidím kámen úrazu. Má opravdu zastupitelstvo rozhodovat o tom, kde má být socha umístěna, tím spíš, když mnozí připouští, že to není jejich parketa? V tomto směru jsem ve shodě s Matějem Brýdlem, který mi sdělil: "Chápu, že někomu může socha v sousedství kostela vadit. Nemyslím si ale, že by o jejím umístění mělo rozhodovat zastupitelstvo. To je úloha pro kulturní komisi nebo jinou instituci."
Instalace sochy je stejně důležitá, jako socha samotná. A já v tomto ohledu důvěřuji komunikaci mezi Matoušem a Zibim. Shledávám v tomto místě sochu velmi silnou a věřím, že její interpretace bude výzvou pro každého učitele výtvarné výchovy. Za zcela relevantní a především smysluplný jsem v debatě zastupitelstva shledal názor Vladimíra Skalického, který navrhuje, aby nejbližší část mezi kostelem a základní školou zůstala bez provozu aut jen pro pěší.
František Teichmann
Sochař Matouš Háša
Děda
Adam
Adam - detail
Socha Matouše Háši už stojí na Pivovarském náměstí
PS: Fotografie představují tvorbu třiadvacetiletého Matouše Háši. Jeho díla zdobí nejen leckterá města, ale třeba i Pražský hradu. Mimochodem šéf hořické Galerie plastik Tomáš Mates prohlásil, že podobný talent se rodí tak jednou za sto let.
Foto kajícného hříšníka převzato z lanskrounsko.cz.